Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

14.

Ahoj!!

Neviem ani ako ale prežil som, celých 48 hodín bez Leviho. Myslel som len naňho. Či už na to ako pekne vypadal keď sa o mňa bál, na jeho úsmev. Objavili sa aj hrôzostrašné prestavy, kde ležal Levi vo vlastnej krvi v našej cele alebo hromadné znásilnenie v sprche. Čim viac sa tieto predstavy vpíjali do mojich myšlienok, tým viac som bol vystrašený a chcel som ísť preč. Avšak vydržal som to. Presne v danú hodinu prišli strážnici. Nasadili mi putá a odviedli do cely. Tešil som sa, škoda len že namiesto Leviho ma čakala prázdnota. Ževraj majú vychádzku. Musel som počkať v cele kým sa nevráti. Už sa teším že budem konečne s ním. Avšak ani jedno slovo o dohode s Mayslim mu nepoviem. Nepoznám ho až tak dobre aby som vedel ako zareaguje.

Probudilo mě cinkání na mříže. Už bylo ráno. První co mě zajímalo, byl Eren. Promnul jsem si oči a podíval se na jeho postel, pořád byla prázdná. Marně jsem si myslel, že až se znovu vzbudím, uvidím ho. Ach Erene! Ty ničemo! Jak jsi můžeš dovolit nechat mě tu samotného tak dlouho? Už se vrať! Okřikoval jsem ho ve své mysli. ,,Levi, jsi idiot. Vážně. Nevydržíš to bez něj ani pár hodin. Tak už si přiznej, že jsi do něj naprostý blázen. No jo, kdo by taky nebyl. Když sdílí celu s někým takovým." šeptal jsem si pro sebe. Už mi z toho hrabalo. 

Než jsem se nadál, byl jsem na vycházce. Prozkoumal jsem očima celé okolí ani zde Eren ještě nebyl. Tak kdy už ho uvidím? pro mou smůlu mě zase přišel obtěžovat Jean. Jako by mu včerejší potyčka nestačila. Usmál se na mě. ,,S tím obočím ti to sekne ještě víc." ,,Ty si vážně nedáš pokoj, co?" optal jsem se jej, i když jsem odpověď znal předem. ,,Promiň, ale nějak tě nemůžu nechat být." odpověděl. ,,Tak to bys měl, protože dnes se vrací Eren zpět. Asi mu povím, kde jsem k tomu přišel a proč. Poté bude tvá smrt jasná, tak radši moc neriskuj, jestli chceš ještě chvíli žít. Teď mě laskavě omluv." řekl jsem a šel od něj pryč. 

Když byla vycházka za námi radostně jsem se vracel do cely a doufal v zázrak jménem Eren. Opatrně jsem koutkem oka nahlédl dovnitř a sláva! Byl tam. Absolutně jsem netušil, jak se mám zachovat. Jestli ho mám obejmout nebo ho jen pozdravit nebo udělat něco jiného. Najednou mi to vůbec nemyslelo. Byl jsem jako smyslů zbavený. Strážník mě popohnal dovnitř a já jen ze studu sklopil hlavu. ,,Ahoj, Erene..." vypadlo ze mě nakonec. Chvíli jsem tam jen tak stál se sklopenou hlavou a čekal na jeho reakci.

,,Ahoj Levi. Ako si sa mal za ten čas?" Opýtal som sa. Nevedel som čo sa za ten čas stalo. Samozrejme ak by mu niekto ublížil najprv by som Leviho objatím poľutoval a potom šiel zmlátiť toho hajzla. A ak sa nič nestalo objímem ho aj tak. Len dúfam že sa nesplnia slová Maysliho nevyplnia. V živote by som si to neodpustil.

,,No nedělo se nic zajímavého. jen jsem nedával pozor a narazil do dveří a teď mám z toho tohle, ale nic to není." řekl jsem a ukázal na obočí. Zbavil jsem se poslední špetky stresu. ,,Chyběl jsi mi, Erene. Byli na tebe hodný? Jak ti vlastně je a co rána, nezhoršilo se ti to?" sázel jsem ho tolika dotazy najednou. Nevěděl jsem, jak to tam chodilo. Bez rozmyšlení jsem šel k němu a začal mu hlavu otáčet do různých směrů, abych se přesvědčil sám, aniž bych si uvědomil, že jsem se ho dotýkal. A podle Erenovo pravidel jsem se ho nesměl dotýkat, jak se mi zachtělo. Naštěstí vypadal stále klidně. Přestal jsem s tím a usedl vedle něj. Stále nepřicházela odpověď na moje otázky. Ticho, které panovalo po místnosti mi nahánělo husí kůži. ,,Promiň asi nemáš náladu mi tu vykládat jaké hrozné věci jsi tam zažil. Promiň, stále nevím, jak to tady chodí. Jsem vážně rád, že jsi zpátky." řekl jsem a už byl radši zticha. Nevěděl jsem, jestli je naštvaný nebo jen zamyšlený a nebo mě ignoruje. Radši bych, aby to byla ta prostřední varianta.

Pokračování příště...