Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

17.

Ahoj!!
Theodor
Eren

Odvedl jsem ho k sobě do kanceláře. Nikdo sem nechodí. Odemkl jsem mu pouta a pobídl ho, aby se posadil na židli před stolem. Já si usedl za stůl. Jednou rukou jsem si podepřel hlavu a milé se usmál. ,,Tak jak ses rozhodl Erene? Obětuješ svůj nebo jeho zadeček? Mimochodem když jsem ho viděl, byl jsem vzrušený. Je tak tajemný, zajímalo by mě jaký je uvnitř." řekl jsem a sledoval, jak se drží, aby mi něco neudělal. Byl k nakousnutí.

Najprv som to celé chcel vyriešiť v kľude bez nejakých zbytočných provokácií ale keď z jeho hnusných úst vyšla tá otrasná veta o Levim, začala sa mi variť krv v žilách." Ty sukinsyn. Jeho sa nedotkneš ani jedným mm². Je môj a tak to aj zostane. Mne môžeš ubližiť koľko chceš ale jemu ani jeden vlások na hlave neskrivýš. Rozumieš?" ku koncu som to zo seba potreboval dostať. Toľko hnevu a frustrácie čo sa vo mne objavilo, muselo to ísť von, na následky som nepozeral.

Bože byl jsem unesen jeho vztekem, dělalo to se mnou věci, který nikdo jen tak nedokázal. Možná jsem zkurvysyn, jak mě nazval...ale tohle mi za to stálo. Byl jsem na sebe hrdý. Stejně nakonec dostanu, co chci. ,,Je roztomilé, jak ho neustále bráníš, no uvidíme, jak dlouho to vydržíš. Pro dnešek tě nechám být, abys neměl absenci při službě, ale zítra večer si tě vyzvednu. Než odejdeš, chtěl bych vidět aspoň tvé nahé tělo a trochu se ho dotknout."

"Čože? Vy poviete niečo také o Levim a chcete niečo takéto po mne? Nieje vám to blbé?" aj keď som možno vyzeral naštvane, ale vo vnútri som bol vystrašený jeho požiadavkom. Viem že budem musieť robiť aj horšie veci ale toto mi prišlo už na začiatok ako dosť silný kaliber.

,,No dobře, promiň. Tak když nechceš ty. Nemám se zeptal rovnou Leviho, jak daleko je schopný, aby tě ochránil. Myslel jsem, že jsi silnější. To ti na něm asi moc nezáleží, když nechceš udělat ani tohle. Taky můžeš být rád, že tě tu hned teď neohnu a nestrhnu z tebe ty věci sám."

Bol som z toho celého už úplne zúfalý. Čo mám robiť? Nemôže to Levimu urobiť nemôže. "Ja, no dobre urobím čo po mne budete chcieť. Môžte mi dať svoje slovo že sa o tom Levi nedozvie, prosím?"

Chvíli jsem ho sledoval a přemýšlel, co se mu tak honilo hlavou. Věděl jsem, že to vzdá. Musel ho vážně milovat. Protože...kdo by tohle udělal? Jedině blázen. Ani já bych to neudělal. Když mi konečně sdělil odpověď, usmál jsem se. Nakonec to nebylo tak těžké, jak jsem si myslel. ,,No dobrá, tak můžeš rovnou začít, jestli chceš, pomůžu ti."

Potom ako mi dal povolenie som sa postavil a podišiel k nemu blížšie. Najprv vrchná časť, potom spodná časť, topánky. Nikdy v živote som nezažil niečo tak ponižujúce. Dobrovoľne za vyzliekať pred cudzím chlapom, môžem sa za seba hanbiť. Ak mám pravdu povedať nečudoval by som, keby ma začal Levi nenávidieť. Robiť doslova šľapku. Len nastrčiť prdel každému kto si o to povie. Keď som bol s tým hotový, podišiel som k nemu. Hlava sklonená a ruky položené na jedinej časti oblečenia čo som mal, na boxerkách. Červeň čo bola v mojej tvárí sa nedala skryť a tak mohol vidieť aké je to pre mňa ponižujúce.

Byl tak sladký. Vážně mě vzrušoval. Líbilo se mi, jak se svlékal. Jak se začal červenat, když stál jen v boxerkách. Snad bych si ho i zamiloval, ale k čemu by mi to bylo, když on chce toho malého prevíta? Byl jako raněné zvíře. Pohladil jsem ho po tváři. Nepodíval se na mě. Jedním prstem jsem sjel z jeho ramene až k jeho prstům, jimiž zakrýval tu nejchoulostivější partii. Ještě párkrát jsem se ho dotkl a nechal ho být. Že bych se smiloval nebo mě to přestalo bavit? Nevím. Každopádně jsem mu dal pokyn, aby se oblékl.

Po jeho dotyku sa na danom mieste objavili zimomriavky. Ale neboli to také ako keď sa vás dotýka milujúca osoba, skôr od strachu čo bude nasledovať. Skutočne som sa bál, avšak nebolo to až tak zlé. Netrvalo dlho a mohol som sa obliecť. Je mi jasné že toto bol začiatok a to čo bude inokedy nebude tak ľahké ako toto.

,,Můžeš jít. Pozdravuj Leviho. Až se uvidíme příště, už to nebude tak jednoduché. Připrav se, nebudu tolerovat neschopnost." řekl jsem s úsměvem na tváři. Čekal jsem až se za ním otevřou dveře. Jo byl jsem na sebe pyšný. Dal jsem si nohy na stůl a představoval si nahého Erene, jak se ho dotýkám, jak se on dotýká mě. Byl jsem zvrhlý, ale to jen kvůli němu.

Pokračování příště...