Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

52.

,,Tak potom všem, co se mu stalo, se mu nemůžeš divit. Teď hlavně potřebuje zase získat důvěru v lidi, řekl jsem Erenovi, aby ho příště přivedl znovu. Možná tě sice hned nepozná, ale ty mu alespoň můžeš ukázat své nové já."

"No dobre ale aj tak bojím sa o to. Možno to nemá cenu skúšať. Zaslúži si niekoho lepšieho ako vraha šikanátora a gaunera"

,,Vždy jsem si myslel, že to proč si takový má svůj důvod. Kdyby tohle udělal někdo mě, choval bych se stejně...ale taky vím, že když jsi byl ochoten někoho zachránit, nemůžeš být jen špatný člověk. Takže věřím, že máš naději a každý si zaslouží aspoň jednu další šanci."

"To by som bol rád. Len bojím sa že už o neho nemôžem bojovať. A nie z väznice"

,,To už bude sice trochu těžší, ale za snahu nic nedáš. A třeba tě díky záchraně Erena propustí dřív, než si myslíš. No vypadá to že snídaně už končí tak se možná potkáme zase později." řekl jsem a odnesl tác s prázdným talířem.

"Dobre." Chvíľu som ho sledoval ako odchádza. Netušil som že vie byť taký milý a že dokáže a pomôcť. Rozhodol som sa. Budem sa snažiť byť k nemu milší.

Opět jsem cítil, že mě pozoruje ovšem už ne tak zlostně jako dřív. Víte, co se říká...přátelé si drž u těla a nepřátele ještě blíž. Ale upřímně jsem mu pomoci chtěl. Ještě nevím jak, avšak už na něco přijdu. Nejvíc by bodlo, kdybychom mohli zmizet z tohohle vězení.

Po tom rozhovore mi bolo oveľa lepšie. Tá nádej čo mi dal bola pre mňa viac ako miliarda eur. Celý deň som sa usmieval, bol na každého milý a snažil sa im pomáhať. Presne taký ako pred tým čo sa stalo.

K Jeanovi jsem se sice nedostal, jelikož jsem musel pracovat, avšak mohl jsem ho aspoň pozorovat. Byl jako vyměněný. Musel jsem o tomhle napsat Erenovi. Věděl jsem, že i on může být jiný. Doufal jsem, že za ním budu moct zajít aspoň při obědě. Všiml jsem si, že se na mě také dívá, a tak jsem se na něj usmál.

Keď som videl ako sa na mňa usmieval tak som sa usmial tiež a zamával som mu. Proste cítil som sa šťastný.

Zanedlouho měl být obed, a tak mě napadlo, že bych s ním mohl zase posedět. Povedlo se. Sedli jsme si naproti sobě, pořád se tak usmíval, což nutilo i mě. ,,Jsi vážně jako jiná osoba, ale mám tě o dost radši. Taky mě napadlo... chtěl jsem Erenovi napsat dopis, co kdybys napsal jeden taky a já bych ho poslal Erenovi?"

" To je dobrý nápad ale ja neviem o čom písať. Nechcem byť nejaký nezdvorilý."

,,Tak především se mu omluv, že jsi ho tak vylekal a napiš, že tě mrzí, co se mu stalo...taky že se vlastně znáte a že bys chtěl, aby ti dal šanci tě poznat líp a že se za tebe Eren může zaručit."

" Mysliš že to zaberie? A ak aj áno nechcel by vzťah kde je druhý vo väzení."

,,To nemůžeš vědět, dokud to nezkusíš. Nebuď tak pesimistický a třeba si vezme příklad z Erena... navíc ve vězení jsi kvůli němu. Tak až si vzpomene, možná změní názor."

"Možno áno. Ďakujem. Mám pocit že si asi môj prvý Kamarát ak ťa tak môžem volať" povedal som s nádejou v hlase.

,,Jsem o dost raději, když spolu vycházíme, než když na mě útočíš, takže ano jsme přátelé a jsem za to celkem rád. A co vlastně Marco? On je tvůj přítel nebo jak to vlastně bude s ním... nejde si nevšimnout jeho pohledu na tebe.. "

"Ja neviem. Je to môj ani neveim čo. Proste kedysi som chcel nahradiť Armina Marcom a začal som sa k nemu chovať pekne aj keď som ho mal stále v mysli. Potom som mal pre to nočné mory že som ho nahradil a začal som byť k nemu zlý. Viem že on ma má rád. Ale neveim ako mu to vysvetliť. Mám ho rád ale iba ako kamaráta."

,,Bude nejlepší mu to říct narovinu, buď se s tím smíří nebo ne. V jeho případě by ti odpustil snad cokoliv a určitě by tě podpořil...jen abys mohl být šťastný. Taková je opravdová láska..."

Pokračování příště...