Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

29.

Ahoj!!

Bolo mi to ľúto že som mu musel klamať, dúfal som že sa to čoskoro vyrieši bez toho aby som mu to povedal. Netrvalo dlho a zas nás zobrali na raňajky. Asi mal nejaký dozorca sviatok, mali sme horúce croissanty a káva, vždy keď niekto z nich mal mali sme dobré raňajky. Všade viedol kľud a mier bol som za to rád, ale mal som pocit že sa niečo stane niečo čo zmení.

Příjemné překvapení po ránu. Možná dnes nebude tak špatný den. Jak se říká, snídaně je základ dne. Dlouho jsem necítil vůni teplých a nadýchaných croissantů, natož čerstvost pražených kakaových bobů zalitých horkou vodou a trochou mléka. Kéž bych tohle zažíval každý den, pomyslel jsem si. Svou pozornost jsem začal věnovat Erenovi a myšlenky nechal stranou. Bohužel byl jako každý den duší úplně mimo. Neměl jsem odvahu ho jen tak vyrušit po dnešním ránu. 

Šiel som sa postaviť do rady. Mal som trochu problém kávu som nepil ale aj tak som nejaký horúci nápoj chcel. Mal som s kuchárom dobrý vzťah a preto keď som sa dostal na radu, Poprosil som ho aby mi zohrial mlieko a do toho dal cukor. Aj keď na mňa všetci zazerali mne to nevadilo. Bol som rád. Potom som si šiel sadnúť. Bol som rád že dnes budem môcť stráviť deň len s Levim.

Vzal jsem si svůj příděl a sedl si s ním k Erenovi. Přál jsem si, aby aspoň dnes probíhalo vše v klidu a aby mě vnímal i Eren a nebyl pořád ponořen do svých myšlenek. To ticho také nebylo tak příjemné, a tak jsem se rozhodl navázat konverzaci. ,,Budeme dostávat takové snídaně často? Zvykl bych si. Na toto místo je to až luxus." řekl jsem a zeširoka se na něj usmál. 

"Skôr nie ako hej. Ide o to že vždy ak má nejaký dozorca sviatok tak venuje časť svojej výplaty aby nám zariadil lepšie raňajky. Ale nerobí to každý. Asi iba tri percentá z nich. Zvyšný nás berú ako zvieratá, podradné stvorenia ktoré si nezaslúžia žiť. Aj keď je tu veľa z nás neprávom "

,,Bylo mi jasné, že v tom bude nějaký háček. No i tak jsem rád, že se najde i někdo dobrý na takovém místě. Na druhou stranu je zase chápu. Stačí mi Jean a jeho tlupa opic bez mozku. Jsou jako zvířata a oni tu jsou určitě zaslouženě. Co jsi vlastně udělal ty, že jsi tady? Jsi tu snad také neprávem, jako já? Tedy pokud o tom nechceš mluvit, nemusíš mi to říkat."řekl jsem pro jistotu, aby si nemyslel, že se chci nějak šťourat v jeho minulosti. 

"Ja no, nieje to vec ktorú hovorím každému a naviac som tu či som nevinný na tom nezaleží. Som tu a to je hlavné. A jediná vec ktorú potrebuješ vedieť je že som tu za vraždu a viac sa o tom nechcem baviť. Prepáč."

On a za vraždu? Koho asi tak mohl zabít? Vždyť je ve skutečnosti docela neškodný. Nechal jsem to radši být. ,,Promiň, snad už nejsi naštvaný. Už se tě na to nikdy nezeptám, i když upřímně nevěřím, že bys byl schopný někoho zabít. Já jsem tu dá se říct neprávem. To že jsem nechtěl žít život podle mého otce, mě dohnalo sem a cestou na mě padlo několik napadení a podobně...ale jak jsi říkal, taky tu jsem. No a myslím, že na dost dlouho. Jak to tu mám vydržet, když čas vůbec neutíká a je za mnou teprve několik málo dní?" změnil jsem směr konverzace.

"No, stáva sa často že keď niekomu nesedíš zbaví sa ťa buď že ťa zabije alebo na teba hodia zločin. Nič nové. Nejak to musíš prežiť inak sa to nedá. Musíš si len nájsť ľudí s ktorými čas utečie rýchlejšie.

,,Myslím, že asi víš s kým mi ten čas utíká nejvíc. Bohužel Ho dostávám pořád do maléru, a tak je buď na samotce nebo myšlenkami jinde a nebo se ztratí na pozdní večerní výslech a vrátí se bůh ví kdy a poté mi najednou utíká čas o hodně hůř. Jen příjemné chvíle, které by mohli trvat déle s tou osobou běží tak rychle, že si pak nejsem jistý, zda je to sen nebo skutečnost. Tím myslím tvou přítomnost, Erene." oznámil jsem mu na jeden nádech a poté zhluboka vydechl. Trochu se mi ulevilo. 

Pokračování příště...