Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

5.

Ahojky!! Tak jak se máte?😊😊
Věnováno Anetulka199❤❤

Všetci väzni sa otočili na nás. Nechápal som. Nikdy mi pozornosť nevenovali. Len občas sa za mnou obzerali aby sa uistili či nezačnem vyvádzať. Až potom mi došlo že si ten nový sadol ku mne. Rozhodol som sa začať rozhovor aby sa trochu uvoľnil. ,,Ako sa vlastne voláš? Prepáč ale akosi mi to vypadlo a nechcem ťa volať henten, tamten, skrčok, špunt. Môžeš sa mi ešte raz predstaviť? A ak ťa môžem poprosiť bol by som rád keby si sedel tu somnou pri stole ale bolo by lepšie keby oproti. Keď sa s niekým rozprávam, rád sa pozerám do očí." snažil som sa byť na neho milý. Predsa len som ho včera videsil tými rečami a bolo vidno že je nervózny z toho čo sa stalo v noci. Už ten hnev zo mňa vyprchal. Asi mi neuveríte ale viem byť aj kľudný a prívetivý.

Najednou jsem si strašně oddechl. Možná nic z toho, co se stalo nepostřehl. Dokonce ani nevyváděl, když jsem si sedl k němu. On...on na mě vlastně promluvil...a mile...
Byl jsem jako v sedmém nebi. I když docela mě mrzelo, že si po jedné noci nepamatuje moje jméno. Sedl jsem si na proti, sice jsem nebyl úplně rád, ale budu ho respektovat. ,,Jsem Levi, ale ty mi můžeš říkat, jak uznáš za vhodné...pro jistotu...ty jsi Eren, že? Chtěl bych ti poděkovat, že jsi mě nevyhodil jako ostatní..." mluvil jsem tiše, protože jsem byl v rozpacích. U toho jsem kmital pohledem ze strany na stranu, jelikož jsem nevydržel dívat se mu do očí. A proč? Protože jsem se v nich ihned ztrácel a nedokázal vnímat, natož mluvit.

Počúval som ho čo hovorí. Viem že ho muselo sklamať že si jeho meno nepamätám, ale mám zlú pamäť na mená. Aj z našeho gangu som ich vedel iba pár a to si mám hovoriť vodca. Keď mi začal ďakovať mierne som sa začervenal. Už je to dávno čo mi niekto ďakoval, prosil ma a nehovoril somnou povýšenecky, pohŕdavo. Po dlhom čase sa somnou rozprával niekto slušne. Bez nadávok a iných podrývaní. Prekvapilo ma to, ale okrem začervenania sa, som nedal svoje prekvapenie nijak najavo. Následne však sklopil zrak. Nechápal som. Zareagoval som nejako zle? Naštval som ho alebo čo? Nechápal som. Tento čiernovlasý je záhadný. Neviem či to tak príde len mne, ale zdá sa mi že pri tomto špuntinsonovi človek nevie čo má robiť pretože nikdy nevieš či ti nestrelí facku, nerozplače sa alebo sa nezačne smiať ako psychopat.

Byl jsem stále mimo. Neodpovídal a to mě rozrušilo ještě víc. Pozvedl jsem k němu tedy obličej a snažil se něco vyčíst z heho tváře. Avšak nic jsem nepoznal.
To ticho bylo strašně ubíjející a pohledy všech těch vězňů ještě víc. Cítil jsem se sklíčeně a nejradši bych se propadl do zeme, avšak svět mě má rád natolik, že mi nechce splnit ani toto přání. Co kam dělat? Mysli Levi! Mysli! Stále jsem na něj hleděl, naše oči se setkaly. Držel jsem se, abych se v nich neutopil. ,,Promiň, možná příliš mluvím..." nakonec jsem ze sebe dostal, ale pohled jsem neodtrhl. Divil jsem se sám sobě, že jsem to vydržel.

Keď sa naše pohľady stretli, bol to skvelý okamih. Mal som sto chutí prísť a vyobímať ho ako bol rozkošný. Tváril sa tak roztomilo. Nič netušiaci a nehovoriaci výraz v tvári a lesk v očiach. Keď sa však začal ospravedlňovať musel som sa zasmiať. ,,To nevadí. Môžem povedať že som za to aj rád. Niesom príliš urozprávaný človek, ale rád počúvam keď niekto rozpráva. Môžeš kľudne rozprávať. Zaujíma ma to." po celý čas, čo som hovoril sme udržiavali očný kontakt. Bolo to ako keby si naše duše boli navzájom súdené a naše očití vedeli preto sa nevedeli rozdeliť. Nikto z nás ten kontakt nechcel zrušiť. Ale nakoniec som od neho odtrhnúť zrak keď sa ozvali dozorcovia. ,,Takže. Koniec raňajok vy lenivé hovädá. Ešte seďte. Najprv si rozdelíme práce. Blok A, upratovanie spŕch. Blok B, jedáleň, Blok C, práčovňa, Blok D, knižnica." Ďalej som nepočúval pretože načo? Nás blok už povedali nemá cenu dávať pozor čo robia ďalší. Takže knižnica hm? To bude zaujímavé. Možno má rád knihy a bude mi môcť o nich povedať.

Já ani nevím, kde začít. Bylo to tak úžasné, ten vzájemný pohled. Dokonalé. Byl ke mně opravdu milý. Jen škoda, že není výřečný. Chtěl bych si s ním povídat, má tak krásný hlas. No možná nakonec mluvit bude. Přišel dozorčí a začal něco hlásat. Moc jsem mu nerozuměl, spíš jsem nevěděl, co znamenají bloky a do kterého vůbec patří. Sotva jsem se stihl najíst, ale stejně pochybuji o tom, že by to chutnalo dobře. Po dobu, co mluvil dozorčí, jsem do sebe naházel pár soust a s překvapením toho, že to nebylo tak špatné, jsem to spolkl. Absolutně nevím, co nás bude čekat, ale rozhodně se chci a budu držet Erena. Nakonec nevypadal, že by mu to nějak vadilo, za což jsem byl opravdu rád.

Pokračování příště...

Snad se vám díl líbil 😊😊
Děkujeme za vaše hlasy s překrásné komentáře ❤❤❤
Mějte se a zase ve čtvrtek ❤❤❤