Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

22.

Ahoj!!

Táto noc bola zvláštna. Spal som dlho. Veľmi dlho to stvorenie ktoré má objímalo malo na mňa zvláštny účinok. Ani neviem ako sa to stalo ale nezobudil som sa ako obvykle. Síce má trošku otriaslo keď odišiel predsa len príjemne telplúčko. Ale nezobudil som sa. Avšak keď sa ozvalo búchanie o mreže hneď som sa zobudil. Ako struna som vyskočil na rovné nohy aj keď som bol unavený. Avšak postupne som sa prebral, ale nemohol som zabudnúť na ten sen.

Eren se vzbudil klepáním na mříže od strážného. Vypadal strašně roztomile s tím rozcuchem, co měl na hlavě. Usmál jsem se na něj. Poté jsem si uvědomil, že bych se asi smát neměl, když jsem ho bez varování opustil. Avšak nepřišel mi nějak rozčílený. Možná pochopil, proč jsem šel k sobě do postele. ,,Promiň, že jsem tě tak náhle opustil. Nechtěl jsem riskovat." omluvil jsem se pro jistotu.

,,To je v pohode. A ak mám pravdu povedať ani by som nechcel aby nás niekto objavil. Väčšina má bere ako silného človeka čo iba využíva všetkých ako hračky. Keby vedeli že s tebou je to iné, že v tom sú aj city, nebáli by sa ma. Začali by ťa využívať proti mne a robiť také zlé veci ktoré si ani predstaviť nevieš." Aj keď som bol len pár minút hore dokázal som jasne premýšľať a hovoriť veci neovplyvnené únavou.

,,To zcela chápu a už jen proto nechci nic riskovat. Pokud k něčemu takovému dojde, slib mi, že mi to řekneš. Nechci, abys všechno řešil sám a zbytečně se trápil." řekl jsem a čekal, co bude následovat. Pořád mě štvala situace, v jaké jsme se nacházeli. No budeme tu muset přetrpět ještě dost dní, než se dostaneme ven.

,,Nemusíš sa báť. Ak by sa niečo udialo dám ti vedieť ako prvému.Viem že na to nebudem sám." Bolelo ma to, takto mu klamať. Ale keby som mu o tom povedal buď by ma nenávidel alebo by sám zobral moje miesto. A to dopustiť nemôžem.

Jen jsem přikývl, ale poznal jsem, že něco není v pořádku. Nechtěl jsem se v tom šťourat. Počkám si, až mi o tom poví sám. ,,Asi bychom měli vyrazit do jídelny na snídani. Taky by mohli jednou udělat lepší jídlo, že?" snažil jsem se odvést konverzaci jinam. Nechtěl jsem, aby to bylo jako předtím a my spolu mluvili jen jednou za den...ještě když je konečně zpátky.

"Jasné, keď veď nás tam dozorci dovedú aj z ostatnými. A máš sa na čo tešiť. Ak nevymenili kuchára tak to bude humus. Nieje jedlo čo by bolo dobré a to včera bolo celkom dobré." Som rád že začal hovoriť o niečom inom a nie o TEJ veci. Asi by som to nezvládol.

,,Asi jsem stále zvyklý na větší luxus. Včerejší jídlo mi přišlo odporné. Na druhou stranu pořád lepší, než umírat hlady ne? Erene, tvůj úsměv je tak krásný." řekl jsem, aniž bych chtěl. Ihned jsem zrudl. Nevím, proč se stále v jeho přítomnosti neumím ovládat. Avšak možná je to tak lepší. Tohle bych nikdy nikomu jen tak neřekl. Neuměl jsem mluvit, o tom jak se cítím či co cítím k tomu druhému. Tady se o to postaral můj nekontrolovatelný jazyk.

" Ja keď som tu bol prvý krát tiež som premýšľal čo je to za hnus. Ale zvykol som si. Nehovor prosím takéto veci len tak behom normálnej konverzácie. Budem sa červenať." Už som bol červený. Iba on dokáže byť tak sladký.

Pokračování příště...