Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

42.

Ahoj!!

Skúšal som sa postaviť aby som mohol zájsť za riaditeľom, avšak nešlo to. Robil som všetko aby som to zvládol ale stále nič. Bolelo ma celé telo ale to som až tak necítil. Hlavný pre mňa bol strach o Leviho čo bude musieť prežívať po mojom odchode. Trvalo len pár chvíľ a prišiel ku mne riaditeľ s tým že môžem odísť ak chcem ale že by boli radšej keby som šiel do nemocnice na pozorovanie lebo nevedeli čo všetko mi spôsobil. Mal som ale jednu prosbu ktorú som nevedel či mi splnia. Naposledy sa rozlúčiť s Levim. ˇ

Poté, co jsem odešel od Erena, vše jsem vnímal tak napůl. Nevím, jak dlouho jsem pracoval ani co jsem vlastně dělal, natož kolik hodin uběhlo. Byl jsem úplně vedle. Pořád jsem nemohl pobrat, že Erena propustí. Cítil jsem se tak nějak zrazen. Poprvé jsem mohl milovat a nakonec mě ta osoba opustí. Je to Ironie nebo zkouška osudu? Ať už to bylo cokoliv, štvalo mě to. Myslím, že jsem pocítil i několik slz, jak stékají po mé tváři, avšak to mi též bylo ukradené. V duchu jsem se jen modlil, abych mohl Erena ještě jednou spatřit, než odejde. Byl na tom špatně, tak snad neodejde už dnes...kam by se tak dobelhal v jeho stavu...

Netrvalo dlho a už ma prepúšťali. Chceli ma previesť do nemocnice, vraj to zaplatí basa. Už už ma chceli vyhnať odtiaľ, než som sa odvážil opýtať sa riaditeľa. "Prosím vás, mohol by som ešte naposledy vidieť môjho spolubývajúceho?"

Najednou ke mně přistoupil strážník. Myslel jsem, že si bude stěžovat, že to dělám špatně. Nakonec se však usmál. ,,Někdo by Vás chtěl vidět." řekl a rukou ukázal, abych ho následoval. To mám jako návštěvu nebo o co tady jde? Byl jsem celkem zmatený. Kdo by mě mohl chtít vidět, nikomu na mě nezáleží. Pak mi to došlo, Erena určitě už propouštějí a chce se rozloučit. Chodil jsem jako tělo bez duše. Vedl mě stále dál do nějaké neznámé místnosti. Chvilkami jsem přemýšlel, jestli se raději nemám otočit a jít zpět vykonávat svou práci, protože si nejsem jistý, jestli toto rozloučení unesu. Ještě jsem mu ani nestačil složit tu báseň. Zabijte mě radši! Aspoň bych se tolik netrápil. Už jsem byl u něj. Slzy jsem měl na krajíčku a sotva jsem mohl vydat hlásku. Strážník odešel a zavřel za námi dveře. Byli jsme tam jen my dva...

"Ja - ja ahoj Levi, už za chvíľu budem musieť ísť. Vrátili mi veci ale budem musieť ísť ešte do nemocnice. Je mi veľmi ľúto že ťa musím opustiť. Láska moja. Vážne vážne prepáč. Budem ťa chodiť navštevovať každý mesiac prídem a každý týždeň budem volať." Už som začal plakať bolo to tak veľmi bolestivé. Moje srdce akoby chcelo vyskočiť s hrude a prídať sa k tomu Leviho.

Plakal stejně jako já. Byl jsem jako malé děcko, kterému sebrali nejcennější hračku. ,,Erene, budeš mi tolik chybět. Nečekal jsem že náš začátek svrhne ještě rychlejší konec. Nevím, jak to tady bez tebe zvládnu. Na druhou stranu jsem rád, že budeš na svobodě, aspoň budeš v bezpečí a z nemocnice neodcházej, dokud se pořádně neuzdravíš. Budu na tebe myslet každičký den a vyčkávat na tvůj telefonát či dopis nebo návštěvu. Můžeš si být jist, že tohle mě udrží naživu. Miluji tě...až mě jednou pustí, najdu si tě a budeme zase spolu. Tak mi slib, že se do té doby nezamiluješ do někoho jiného." řekl jsem srozumitelně i přes všechny ty neutichající slzy. 

"Sľubujem na svoj život že sa Nikdy nezamilujem do iného. Budem sa ťa snažiť kontaktovať vždy. Levi raz som počul jeden citát a dovoľ aby som ti ho povedal lebo sa hodí na nás. *Láska má veľa podôb. Či už je opätovaná, neopätovaná, alebo opätovná pričom milenci nemôžu byť spolu. Avšak láska je úžasná a  to v tom, že ak sú dve osoby ktorím je súdené byť spolu, dôkáže dať šancu byť spolu. Avšak je už na tých osobách. Či šancu využijú. * Ja verím že sme si súdený a že keď nás láska zvedie dohromady urobíme všetko aby sme tú šancu využili. Milujem ťa Levi. Tak veľmi. " Všetko som vravel trasúcim sa hlasom. Potom som si ho poriadne vtiahol do objatia a pobozkal ho tak akoby som tie sladké pery už nikdy v živote nemohol ochutnať.

Pokračování příště...