Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

50.

Armin
Jean
Levi
Eren

"Ja a-a-ahoj Armin, ja som Jean neviem či si ma pamätáš" on bol skutočne tu, nemohol som tomu uveriť.

" Ahoj Jean. Neviem odkiaľ poznáš moje meno ale nie nepamätam si ťa a neviem o tom že by som ťa v živote stretol"

Nevím, co se to se mnou dělo, ale začal jsem soucítit s Jeanem. Když tenkrát křičel na Marca a spletl si ho s ním a teď ho ten dotyčný ani nepoznává, muselo ho to dost zabolet. Také mu to šlo vidět ve tváři. Chtěl jsem mu položit ruku na rameno, jako že ho chápu, ale Eren by si to mohl špatně vyložit.

" Ach jaj vlastne. Ja som aj zabudol že si v šoku stratil pamäť. No nevadí. Príjmeš prosím odomňa túto bonboniéru na znak našej novej známosti? Chcel by som ťa spoznať. Ahoj ja som Jean" pokúsil som sa usmiať. Nesmiem prestať dúfať.

"Ďakujem ale nechcem. Nemám záujem baviť sa s kriminálnikom o ktorom som v živote nepočul. Zbohom. Eren čakám ťa v aute * odišiel som.

Armin prostě jen tak odešel a Jean vypadal, že je na pokraji zhroucení. Bylo mi ho vážně líto. ,,Erene, příště ho vem sebou taky. On vážně není tak hrozný, jak býval." řekl jsem, aniž bych nad tím nějak přemýšlel. Eren povytáhl obočí a překvapeně zíral. ,,Co je? Vím, jaké to je, když nemůžeš být s tím, koho miluješ a on má šanci být dobrým člověkem, když se s ním Armin spřátelí." Věřil jsem, že by mohl mít naději stát se něčím lepším. Ovšem jestli mu nedá šanci, bude se chovat ještě hůř...

"Jeager ďakujem za to že si ma tu zobral a zobudil vo mne niečo čo má byť mŕtve. Ak je to všetko tak zbohom. A užite si to že ste spolu iný takú možnosť nemajú" potom som úplne na pokraji psychicky odišiel preč.

Tak tohle nebude dobré, pomyslel jsem si. Jako první to schytá Marco, který je s ním pořád. Pak hromada dalších, co s ním přijde do styku a nakonec si největší vztek vybije na mě, protože já svou lásku už mám. Návštěvní hodiny byly téměř u konce a my se sotva stačili rozloučit. Eren se mi zdál pořád tak nějak zmatený z toho, co tu slyšel. ,,Promiň, už budu muset jít. Doufám, že se zase brzy uvidíme a tentokrát ve veselejší náladě. Ne že si za tu dobu někoho najdeš." řekl jsem a ještě se usmál.

" Zbohom láska. Neboj sa. Nebudem hľadať nikoho okrem teba pretože nič nieje dokonalejšie ako ty a nik ma nedokáže tak dobre urobiť ako ty. Takže utekať od teba nebudem. Milujem ťa." Posledné vety som povedal tak potichu aby ich nik okrem neho nepočul.

Nad jeho posledními slovy jsem se musel zasmát. Odešel jsem v doprovodu strážníka zpět do cely. Pořád jsem musel přemýšlet nad Jeanovo situací. Litoval jsem ho a zároveň jsem začal litovat sebe. Věděl jsem, že to pro mě nebude vůbec dobré, až se vzpamatuje z té deprese.

Venoval som mu posledný smutný úsmev a išiel do auta kde ma už čakal Armin a odišli sme. On má odviedol domov a on šiel k sebe.

Měl jsem štěstí za celý den jsem Jeana nepotkal, a tak jsem mohl v klidu usnout s myšlenkami na Erena a připravit se na další den. Když jsem ráno vstal tím otravným boucháním na mříže, byl jsem překvapený, jak dlouho jsem spal. Odvedli nás do jídelny. Šel jsem si pro svůj příděl a sedl si ke stolu. Koutkem oka jsem zahlédl Jeana, jak po mně háže nenávistné grimasy. Dnešek asi nebude tak pohodový, což jsem očekával.

Pokračování příště...