Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

54.

"Ja-Ja no vieš Marco, Levi je môj kamarát. Rozumieme si. A Armin je niekto, kvôli komu som tu. Je moja prvá láska a k nikomu inému city nemám. Ty si skvelý parťák. Mám ťa rád si roztomilý vtipný. A kedysi som aj k tebe mal hlboké city. Ale proste nemôžem svoju lásku nahradiť. Ty si mi ho veľmi pripomínal povahovo a preto som sa k tebe tak choval. Prepáč." Bol som z toho naprosto smutný. Nechcel som aby to zistil takto. Povedať som mu to chcel ale za iných okolností.

Byl jsem z toho rozhozený ještě víc. Věděl jsem, že ke mně nechová stejné city jako já k němu, ale tohle mě opravdu štvalo. Předtím jsem měl aspoň naději, že by jednou snad mohl opětovat mé city. Jenže to teď nepůjde už vůbec a ještě se s ním chce setkat. Co mám dělat, nemůžu mu ho jen tak nechat. Ani jsem netušil, co mu na to mám říct, a tak jsem prostě něco plácl. ,,Tak dobře Jeane, jak chceš..." po těchto slovech jsem odešel k jinému stolu. V hlavě jsem neustále myslel na jeho slova a krev se ve mně vařila čím dál víc. Praštil jsem do stolu, abych se trochu uklidnil. Cítil jsem, jak mě oba sledují, ale co už...ještě se uvidí, jestli nakonec skončí s těmi, koho milují.

Stále som na jeho pozeral. Zdal sa veľmi nahnevaný aj keď neviem prečo. Nikdy som mu nesľuboval lásku až za hrob ani nič podobné. Bol to len kamarát. Prečo sa teraz správa tak zvláštne? Vydesene som sa pozrel na Leviho či má tiež strach.

,,Neboj to bude určitě dobrý, přestane se hněvat a jestli ne, vymyslíme nějaké řešení..." řekl jsem, i když sám jsem se bál, co bude dál. Takového ho vůbec neznám....měl bych o tom informovat Erena. ,,Uvidíme se a drž se!" řekl jsem, protože čas jídla byl u konce.

"Áno ahoj" rozlúčil som sa. Stále som mal veľký strach. To usmievavé pehavé zlatíčko stratilo svoj úsmev a stala sa z neho nejaká zvláštna tmavá osoba. Bál som sa. Ale som zmierený že mi ublíži. Zaslúžim si to. Po tom som šiel do cely. Začali za mnou chodiť väzni po cigarety, drogy alebo po Marca ale všetkých som ich poslal preč.

----------------

Když jsme se vrátili do cely Jean na mě jen tiše hleděl. Chvílemi to vypadalo, jako by chtěl něco říct, ale nakonec si to vždy rozmyslel. Pak už o mě nejevil zájem, jelikož přišli jeho klienti pro drogy a taky pro mě. On však všechny odmítl. Chodili stále dál, jenže Jean je ignoroval.Mohl bych toho nějak využít. Když si to tak uvědomuji, jsem opravdu natvrdlý...prodává mě tady jako DĚVKU a když se mu zachce taky si nechá říct a pak se dozvím, že jsem byla jeho náhražka za idiota, kvůli kterému skončil tady. Ha moc skvělý. Ale takhle to nesmíš nechat Marco. Takže Marco měl bys vymyslet něco geniálního...ale počkat...ty se nechceš pomstít jen jemu, ale i tomu malýmu zmetkovi. Něco mě napadlo, mohl bych jít za Jeanovo klienti a říct jim, že ti dva jsou spolu a ať nečekají, že jim ještě někdy něco prodá. Ano to bude skvělý. Nečekal jsem a šel roznést novinku.

Chvíľu som ho po príchode do cely sledoval, ale potom som sa snažil si ho nevšímať. Po chvíli sa postavil a niekam šiel. Síce nechápem kde. Snáď nejde niečo urobiť Levimu.

Všem jsem oznámil tu žhavou novinku a poté se vrátil do cely. Jean byl pořád mimo. Už mi to bylo jedno, jen jsem byl zvědavý, jak se bude tvářit, až uvidí své překvapení. Pousmál jsem se pro sebe a lehl si do postele. Koukal jsem jen tak do stropu a představoval si, co všechno by se jim tak mohlo stát. 

Pokračování příště...