Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

31.

Ahoj!! 

Ráno jsem se probudil tím otravným zvukem, jenž tu působil jako budík. Ano bylo to klepání ne spíš třískání na mříže. Otráveně jsem si povzdechl a zvedl se do sedu. Promnul jsem si oči a jako první směřoval můj pohled k Erenovi, který byl už také vzhůru a culil se na mě od ucha k uchu. Nevím, zda to bylo hrané či skutečné, ale slušelo mu to. Úsměv jsem mu oplatil. V mysli už jsem se připravoval na dnešní den, abych ho psychicky zvládl. 

V noci sa mi spalo úžasne. Neviem ako je to môžné ale je to tak. Keď som sa zobudil mal som úžasnú náladu. Na všetkých som sa usmieval. Aj keď boli raňajky na grc stále som mal úžasnú náladu.

Stále jsem nechápal, kde s v Erenovi bere takový optimismus, že se už od rána na všechny usmíval, nevyjímaje ani toho idiota Jeana. Ale byl jsem rád, tím dodával pozitivní náladu i mě a já se nemohl vynadívat toho krásného úsměvu. Doufal jsem, že mu to vydrží do večera. Když bude mít dobrou náladu, určitě vedle něj budu zase moct spát a aspoň trochu se ho dotýkat. Ach Levi, že tebe hned napadnou takový blbosti. Pousmál jsem se nad svými představami a dál jej sledoval.

Všetko bolo úžasné. Neviem z čoho som mal takú dobrú náladu, ale mal som a nič mi ju nedokázalo zničiť. Či už Jean a jeho skupina alebo to že dnes vonku prší. Všetko bolo fajn. Zrazu mi na rozum padla jedna decká pesnička a tak som si ju začal spievať. "Bimbala bimbala bam ciferník má šrám myšky sa hrali hodiny zaspali, bimbala bimbala bam." Aj keď som tým všetkým kazil deň mne to nevadilo.

Dobře...co bych vám pověděl, Eren byl víc mimo než obvykle. Sice měl neustále dobrou náladu, i když nechápu z čeho, ale ta jeho pozitivita nabrala jiný směr. Začal si něco broukat. Ze začátku to bylo fajn, jenže poslouchat to pořád dokola už pomalinku lezlo na nervy i mě. Kdyby to byl kdokoliv jiný, přišel by o jazyk. Avšak Erenovi bych nikdy neublížil a své vnímání zaměřil raději daleko do nevídané země fantazie. Nebudu přeci ten, kdo mu řekne, ať s tím přestane, pomyslel jsem si a nechal vše stranou. Mé myšlenky se opět ubíraly divným směrem. Nikdo se mi nemohl divit. Tady ve vězení každý toužil po doteku své milované osoby. Já toužil po Erenovi, ale díky tomu mi den utíkal rychleji. Cítil jsem, že dnes se náš vztah opět prohloubí. 

Boli sme práve v sprchách kde sme robili poriadok. Už pol dňa ušlo a ja som si stále hmmkal tú úžasnú pieseň. Bola úplne skvelá. Keď tu si ma zavolal jeden bachar. Šiel som za ním do vedľajšej miestnosti kde mi strelil facku s tým že mám byť ticho. Mal som tam obrovskú odtlačku a bolelo to. Ale bolo mi to jedno. Len som sa vrátil za Levim stále s úsmevom ale už bez piesne.

Když jsem opět začal vnímat, byli jsme ve sprchách, které se podle dozorců museli blýskat. Nevím proč, když jsme ve vězení. A ty jejich práce byly opravdu potupné a stereotypní. Eren měl stále dobrou náladu a dokonce i bez zpěvu té říkanky. Nevím, kde k tomu přišel, ale někdo ho musel udeřit, protože měl otlačeninu na tváři. Opatrně jsem přejel přes ránu a pohladil ji. Už jen pár hodin a budeme spolu sami v cele, říkal jsem nám v duchu...jakoby mě snad Eren mohl vyslyšet. Každopádně to byla jediná motivace, jak přežít tenhle nudný den. 

Netrvalo dlho a už bol večer našťastie. Celý deň bol síce užasný a pozitívny ale aj tak som si ho neužil. V momente ako sme došli do cely ľahol som si na svoju tvrdú posteľ. Dúfam som, že sú Levi ľahne ku mne.

Pokračování příště...