She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Zpátky v Londýně

Týden v New Yorku uběhl jako voda. Celou dobu jsem se snažila být s tátou. To se mi naštěstí podařilo. Než jsem doletěla, tak se táta připravoval na operaci, kterou podstoupí dneska. Včera jsem se s ním šla rozloučit. Loučení dopadlo plačtivě. Nechtělo se mi odletět domů, ale musela jsem. Táta jde na operaci, díky které by se mu tkáně rychle zahojily. Pak bude prý hledat dál metodu, která ho vyléčí. Mám strach, jak na tom teď bude. Kvůli rukám nemůže být neurochirurg a když se metoda, která ho vyléčí, nenajde, tak je ztracený. Bojím se, že skončí na dně. Úplně na dně. A jelikož jsem právě teď přijela do Londýna, tak na něj nemůžu dávat pozor. Snad to udělá za mě Christine. Slíbila mi, že na něj dohlédne. Jsem ráda, že ji mám. Jedna věc mi ale pořád v hlavě nesedí. Hned první den, když jsem šla domů z nemocnice, jsem se stavila v supermarketu a koupila si nějaké jídlo. Pak jsem šla ulicí a od toho si už nic nepamatuji. Pamatuji si, že jsem se probudila a moje věci ležely v obýváku na zemi a nákup ležel na lince v kuchyni. Nedokážu si to vysvětlit. Jak se to vlastně stalo? Za celý týden, co jsem byla v New Yorku, mi z mých kamarádek napsala pouze Amy. Psali jsme si o tom, jak se mám a tak dále. Rozešla se se svým přítelem. Prý jí dal kopačky a ona z toho byla dva dny hotová. Byla smutná a nechtěla vyjít z domu. Nakonec se vzchopila. Pořád ji to sice trápí, ale žije si dál svůj normální život Londýnské holky z Brixtonu. Divné je, že se jí Molly taky neozvala. Takže můj plán zní, že, až přiletím do Londýna pojedu domů. Tam si dám věci a dám si kafe. Potom pojedu k Molly domů a uvidím, co se děje. Teta mě na letišti vyzvedne. Pak pojede do práce. Prý mají v jednom zpravodajství zmatek a ona zrovna randí s jejím šéfem, který je na dovolené, takže tetu pověřil tím, aby se o to postarala. Teta s těmi chlapy prostě nedá pokoj. Pořád bude někoho hledat. Taková už ona je a to nezměním. 

,,Skyler!" volala na mě teta, když jsem vyšla z budovy na parkoviště. Stála kousek ode mě u auta. Ihned jsem k ní s úsměvem zamířila. Kufr jsem nechala být a objala ji. ,,Ahoj!" zvolaly jsme obě dvě. Teta mě pevně stiskla a pak vzala kufr a dala ho do auta. Já si mezitím sedla ne místo spolujezdce. Potom jsme vyrazili domů. Celou cestu jsem jí říkala, jaké to tam bylo a co se bude dít dál. Teta poslouchala. Když jsem přestala mluvit, tak bylo chvíli ticho. ,,A proč se s tím nesmíří? Když už i doktoři ví, že ty ruce nebudou v pořádku, tak proč chce hledat metodu, lék nebo co to je?" prolomila ticho teta ,,Nechápeš ho. Celý život žije neurochirurgií a v nemocnici. Teď po té nehodě nemůže operovat a tak nemůže být ani doktor, s tím se táta nesmíří. Má svou práci rád a neumí si život bez ní představit." ,,No dobře, ale to je šílené. Ty operace určitě stojí hodně hodně peněz. Co bude dělat, když nenajde žádnou metodu?" ,,Nevím. Asi se s tím bude muset smířit." vyšlo ze mě. Tohle mě nenapadlo. Když se žádný lék a ani metoda nenajdou, tak co bude s ním dál? Bojím se, že se mu něco stane nebo dopadne špatně. Snad ne. Zbytek cesty jsme už nemluvili. Teta mě zavezla domů a já si z kufru u auta vytáhla svůj kufr. Potom jsme řekla tetě ,,Ahoj'' a odešla jsem domů. Teta mezitím odjela. Doma jsem si odložila věci do svého pokoje a šla se po té cestě vykoupat a převléct. Po tom letu si musím odpočinout. Navíc si vše musím zpracovat. Ze všeho nejvíc mě ale zajímá, co je s Molly? 

Mám na sobě riflové kraťasy a černé tričko značky Adidas. Sice jedu do sídla advokáta a měla bych se tím pádem obléct vhodně, ale venku je vedro a tohle mi bohatě stačí. Jejich sídlo je velký dům u Londýna na venkově. Je to asi půl hodiny cesty ode mě. Nasedla jsem do svého Mercedesu a vyrazila za kamarádkou. Zajímalo by mě, co se stalo, že se neozývá. Bojím se o ní. Jela jsem asi pět minut, když v tom mi někdo volal na mobil. Nebudu za jízdy telefonovat. Naštěstí mám v autě handsfree a můj mobil, který je napojený přes Bluetooth k autu, takže pohoda. Podívala jsem se na jméno. James Parker. A do prdele! Ten se mi od té párty neozval. Co se stalo? Zžírá ho svědomí? Hovor jsem vzala.