She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Beyoncé, alias. Wong

Včera mě Garrett dostal domů a pak se se mnou rozloučil opět krásným polibkem. Byla jsem z té večeře nadšená. Garrett byl okouzlující a já se cítila tak nepopsatelně. Hrozně moc mě potěšilo to, že se mě zeptal na to, jestli budu jeho přítelkyně. Jsem ráda, že jsem ho poznala. Miluji ho. Chci být s ním navždy. Určitě je teď ve svatyni, leží ve svém pokoji na posteli, dívá se do stropu a přemýšlí o včerejšku. Moc ráda bych šla za ním, ale něco mám na práci. Mistr Sol Ráma se rozhodl, že se mého tréninku ujme dneska on. Byla jsem sice zklamaná, ale asi bude dobrý, když se mě ujme někdo zkušený. Nic proti Garrettovi, ale přece jenom, Sol Ráma je kouzelník déle než on. Stála jsem uprostřed tréninkové místnosti. Mistr chodil kolem mě a dával mi povely. Podle toho jsem kouzlila různé tvary a všechno ostatní. Takhle to šlo asi hodinu. Pak jsme si vzali hole a začal trénink boje a sebeobrany. Po dvou hodinách prohlásil, že jsem čím dál lepší a lepší, ale můj trénink bude trvat dlouho. Po tréninku jsem odešla za Garrettem. Měl by být v knihovně. A skutečně byl. Seděl v křesle a četl si knihu. Přišla jsem k němu zezadu blíž a opatrně se nakláněla k jeho uchu. ,,Vím o tobě." řekl Garrett klidným hlasem. Zklamaně jsem sklopila hlavu a trochu zabručela. On se zasmál a knihu odložil na stůl. Já si chtěla jít sednout do druhého křesla vedle něj, ale on byl rychlejší. Popadl mě za pas a stáhl mě k sobě na klín. Já nejdřív vyjekla, ale pak jsem se začala smát. Garrett si mě k sobě přitáhl a políbil mě. ,,Tak co? Jaký byl trénink?" zeptal se, když se ode mě odtáhl. Pokrčila jsem rameny. ,,Nedokážu zjistit, jak jsem pokročila. Ale jinak byl dobrý." ,,Jenom dobrý?" ,,No...s tebou jsou ty tréninky jiný." řekla jsem. Garrett se potichu zasmál. V tom do knihovny vešel mistr. Když nás viděl, tak protočil panenky a posměšně se zasmál. Ihned jsem z Garretta vstala. Tohle je trapné. Garrett se sice na mě zklamaně podíval, ale to mi nevadilo. Chci být slušná. Mistr si mezitím sedl do druhého křesla vedle Garretta a já si sedla vedle něj do druhého. Přímo na proti Garrettovi. ,,Takže." začal mistr ,,Po pravdě se rychle lepšíš. Podle mě by bylo dobré, kdyby jsi navštívila Kamar-Taj a zašla do knihovny. Mohla by jsi tam začít chodit hlavně do té knihovny." ,,Aha. Dobře. Děkuji. Zajdu tam ještě dneska." ,,Výborně. A taky hodně čti. Díky tomu budeš určitě lepší. Teď prosím Skyler odejdi. Musím si promluvit s Garrettem." řekl mistr. Kývla jsem hlavou a vstala. ,,Pak ti zavolám." řekl Garrett a usmál se na mě. Taky jsem se na něj usmála a nakonec odešla. Nevím, proč s ním chce mistr mluvit. Docela se bojím, že to bude kvůli nám. Snad ne. A i kdyby, tak nikdo by nám do toho neměl mluvit. Je to náš vztah.

Doma už na mě čekala teta. Hned, jak jsem přišla portálem, tak mě už ze zdola volala k sobě. Chtěla jsem za ní jít, ale pak mi došlo, že mám na sobě bílou tuniku. Rychle jsem se proto převlékla do normálního oblečení. Oblékla jsem si džíny a černé tričko Calvin Klein. Přišla jsem za tetou do obýváku. Tam už ležela na pohovce a těžce oddychovala. ,,Co se děje?" zeptala jsem se. Bylo mi divné, proč takhle tady tak leží. To u ní nebylo normální. ,,Auto jsem nechala doma a k doktorovi jela doubledeckrem." ,,No a?" ,,Hned jsem od něj spěchala domů." ,,Proč? Co se stalo?" ptala jsem se starostlivě. Ani nevím u jakého doktora byla, ale bojím se o ní. ,,Jsem těhotná." řekla teta. Překvapeně a celá v šoku jsem se na ní dívala a stala na místě. Ona je těhotná? Wow! To je úžasné! Já budu mít bratrance nebo sestřenici! Počkat ale! Tetě je čtyřicet osm. Může mít v tomhle věku dítě? Taky je tu otázka, jestli si to nechá nebo ne. Trochu jsem se vzpamatovala a sedla si si do křesla. Teta se na mě podívala. ,,Necháš si to?" ,,Chtěla bych, ale k mému věku." řekla zklamaně ,,Kašli na věk. Hele vezmi si příklad Bridget Johneson. Ta měla dítě ve tři a čtyřiceti, nebo tak nějak." ,,No jo Skyler, ale já nejsem Bridget Johneson a nechodím s advokátem přes lidská práva." řekla teta a trochu se zasmála a já s ní. Po chvíli jsme se ztišily. Opět jsem se na ní podívala vážným obličejem. ,,Tak co?" ,,To, jestli si to dítě nechám musím rozhodnout s Peterem. Ale nevím no, jsme spolu teprv tři měsíce." ,,Tak uvidíš." řekla jsem. Teta kývla hlavou na souhlas a sedla si. Byla bych ráda, kdyby měla teta dítě. Konečně by měla svoje a já bych měla sestřenici nebo bratrance.