She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Útok na svatyni

Ráno jsem se probudila v Garrettově objetí. Držel mě pevně. Cítila jsem se v bezpečí. U něj vždycky. Ležela jsem mu na hrudi a poslouchala, jak mu bije srdce a sledovala, jak spokojeně a klidně oddechuje. Vždycky, když se probudím jako první a on je u mně, tak tohle dělám vždy. Je roztomilý, když spí. Pořád přemýšlím nad včerejškem. Bylo to od Garretta hezké a kouzelné. Hezky jsme se usmířili. V tom otevřel oči a podíval se na mě. Usmál se. ,,Dobré ráno." ,,Dobré." řekla jsem a políbili jsme se. Ještě chvíli jsme spolu leželi v posteli. Pak jsem vstala a vydala se do kuchyně připravit snídani. Udělám nám vajíčka. Míchaná. Ty máme oba dva rádi. Nechtěla jsem se oblékat a tak jsem popadla Garrettovo černé tričko a oblékla si ho. V kuchyni jsem si nachystala pánvičku a všechny potřebné věci. Do skleničky jsem dala šest vajíček a zamíchala s nimi. Pak přidala sůl a nakrájenou šunku. No a tak dále. Během míchání s vajíčky jsem za sebou uslyšela kroky. Garrett. Přišel ke mně zezadu a políbil mě na krku. Pak se o mně opřel a přes rameno sledoval, jak vařím. Když byla vajíčka hotová, odtáhl se ode mně. Pak mi pomohl nakrájet chleba a potom jsme si sedli společně ke stolu. Naši snídani jsme snědli a pak se odebrali ke mně do pokoje. Tam si Garrett opět lehl do postele. Zmateně jsem se na něj dívala. ,,To se jako dneska budeš celý den válet v posteli?" ,,Ano, ale nebudu sám." řekl a párkrát na mě povytáhl obočí. Uchechtla jsem se a šla k němu blíž. Pomalu jsem si sedla na postel a pak se nad něj naklonila. ,,A co když ne." ,,Co chceš dělat?" ,,Nevím." ,,Ty ne, ale já ano." řekl a popadl mě kolem pasu. Povalil mě vedle sebe a pak si sedl a sklonil se ke mně. Musela jsem se zasmát. Garrett mě políbil. ,,Ještě hodinu se chci s tebou válet v posteli. Pak půjdeme do svatyně, protože tě dneska čeká trénink se mnou." ,,Tak dobře." souhlasila jsem. Garrett se usmál a pak mě začal líbat. Spolupracovala jsem. Po nějaké té chvíli líbání jsme přestali a lehli si vedle sebe. Garrett si mě přitáhl do objetí. Já zavřela oči a užívala si ten krásný pocit lásky a bezpečí. Nevím jak, ale během chvíli jsem usnula.

Když jsem otevřela oči, tak jsem spatřila Garretta, který seděl na posteli a hladil mě po tváři. Usmíval se na mě. ,,Vstáváme." ,,Jak dlouho jsem spala?" ,,Dvě hodiny. Pojď. Půjdeme trénovat." řekl Garrett. Byla jsem trochu zklamaná. Chtěla jsem, aby si ke mně ještě lehl a mohli by jsme se válet v posteli celý den. I když, asi by bylo dobré, kdyby jsme trénovali. Chtěla bych se taky ještě víc zlepšit. Navíc si dáme s Garrettem menší rozcvičku. Ta nám oběma prospěje. Takže by asi nebylo dobré, kdyby jsme se váleli v posteli celý den a nic nedělali. Vstala jsem z postele a šla se převléct do své červené tuniky. Garrett si oblékl zelenou. Potom vykouzlil portál do tréninkové místnosti. Já prošla jako první a on šel za mnou. Když uzavřel portál, tak mi podal hůl a vzal si svoji. ,,Dneska mě neporazíš." řekl ,,To si jenom myslíš. Porazila jsem tě už pětkrát." ,,Nechal jsem tě." ,,Nenechal." řekla jsem a vrhla se s holí na něj. On můj útok odrazil. Potom jsme dál trénovali. Docela mě to bavilo. Upřímně je to lepší než se celý den válet v posteli.

Po hodině a půl jsme už měli dost. Vyhrála jsem dvakrát. Buď mě Garrett nechává vyhrát a nebo jsem silnější než on. Právě teď jsme si společně sedli do knihovny. Čteme si knihy a odpočíváme po tréninku. V tom vešel mistr. ,,Skyler. Ukazoval jsem ti už Garrettovi fotky z dětství?" zeptal se mě. Zavrtěla jsem hlavou. Garrett se na mistra pouze zmateně podíval. ,,Ty máš nějaký moje fotky?" ,,Nejsem primitivní." ,,O to ale nejde." ,,Tak o co?" zeptal se mistr a sedl si do křesla mezi nás. Podal mi fotoalbum, které měl v ruce. To jsem si vzala. Garrett se celou dobu na mistra díval zmateně a zároveň i překvapeně. ,,Co je divné na tom, že mám tvoje fotky Garrette?" zeptal se ho mistr. Já mezitím otevřela album na první stranu. Byl tam malý Garrett. Seděl na dece v knihovně a usmíval se. Na fotce pod ní byl zase on, ale tentokrát jako miminko zabalené v dečce. Byl roztomilý a ležel v postýlce. Musela jsem se usmát. Pak jsem se znovu podívala na ty dva. ,,Já myslel, že jsem pro tebe jen kluk, kterého jsi našel a vzal jsi ho, aby jsi ho zachránil a postaral se o něj." ,,To taky, ale vždy jsi byl pro mě syn." řekl mistr. Garrettovi začaly slzet oči. Mě taky. Dojalo mě to. Mistr se na něj díval s úsměvem. Po chvíli vstal a se slovy ,,Budu u sebe." odešel. Garrett chvíli mlčky seděl. Já mu pak podala album, aby se taky podíval. Sledovala jsem ho, jak na fotky reaguje. Usmíval se a taky i trochu plakal. Nad tím jsem se usmívala zase já. Potom album zavřel a podíval se na mě. Měl trochu červené oči. ,,Vždy jsem si myslel, že mě bere jako studenta, ale byl jsem pro něj syn a já to neviděl a nevnímal." řekl. Usmála jsem se. ,,To tak někdy je." ,,Jo to jo. Máš pravdu." řekl. Ještě chvíli jsme opět mlčky seděli. Nakonec, když se zdálo, že to nikdy neskončí, Garrett promluvil. ,,Mám hlad. Zajdeme na jídlo?" ,,Mohli by jsme." ,,Tak jdeme?" ,,Jo." souhlasila jsem. Potom jsem se šla domů převléct a vrátila se ke Garrettovi, který už byl taky oblečený.