She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Začátek nového života

Z krásného spánku mě probrala esemeska. Otráveně jsem zavrčela a natáhla se po mobilu. Odemkla jsem ho a podívala se na zprávy. James. Ajeje. To není dobrý.

James: Tak ty se nám vídáš s klukem jo?😂😊
Já: Jak si mě viděl a co jsi tam dělal?😱 
James: Ty si myslíš, že když znám skoro půlku Londýna, tak se něco od svých přátel nedovím?😂😊
Já: Aha😒 Poznala jsem ho teprve včera.
James: Kecáš?!😁😂😂😂
Já: Ne😂😒
James: A co bude dál?😂💋
Já: Nvm😂
James: Že by něco jako 👉👌?😂😂
Já: Idiote😂😂 Hned na poprvé s kluky do postele nejdu...
James: To říká každá😂😂😂😂
Já: Víš co?
James: Co?
Já: 🖕🏻
James: 😂😘

Mohla jsem tušit, že se to dozví. On má známosti a přátelé všude. Po chvíli ležení v posteli jsem vstala a šla se najíst. Přišla jsem do kuchyně a otevřela ledničku. Co si dám k snídani? Pomyslela jsem si. Nakonec jsem si řekla, že nebudu nad tím moc přemýšlet. Vzala jsem si ovocný jogurt s jahody. Potom jsem si sedla k jídelnímu stolu a začala jíst. V tom mi zazvonil mobil. Amy. Vzala jsem jí to.

Já: ,,Ano?"
Amy: ,,Ahoj Skyler. Jak ti je?"
,,Dobře."
,,Fakt? Jak to? Ajo vlastně. Ty jsi tam nebyla."
,,Kde jsem nebyla?"
,,V klubu. Včera jsem tam šla i s Harrym a s jeho kamarády. Ty vole. Já jsem úplně vybitá. Potřebuji stimulanty."
,,Amy děláš si srandu?! Co jsi měla?"
,,Já už nevím."
,,No super. Podívej. Zavolej mi, až budeš v pořádku ano? Dej si vanu a pij hodně vody."
,,Jo jo. Dobře. Děkuji. Ahoj."
,,Ahoj."

Rozloučila jsem se s ní a zavěsila. Achjo. No jo. Amy je Amy. Dojedla jsem jogurt a šla se nahoru do pokoje převléct. Budu muset jet do svatyně. Sešla jsem po schodech dolů a šla ke dveřím. ,,Bylo by lepší, kdyby jsi auto dneska nechala doma Skyler." ozval se za mnou hlas Garretta. Pomalu jsem se na něj otočila. Usmíval se na mě a za ním byl portál do svatyně. Chvíli jsem stála celá opařená. Pak jsem se na něj usmála a šla k němu blíž. ,,Tak dobře." řekla jsem. On kývl spokojeně hlavou a šel do portálu. Hned na to jsem šla za ním.

Garrett mi dal na převléknutí bílou tuniku pro začátečníky. Oblékla jsem si ji a a šla s ním do tréninkové místnosti. Ukázal mi dvouprsten a vysvětlil mi jak funguje a co díky němu dokážu. Potom mi ho dal. Prý ho musím mít pořád u sebe. Nyní je můj. Potom jsem si ho nasadila. Garrett si stoupl vedle mě. ,,Teď tě naučím vyvolávat portály. Nastav ruku s dvouprstenem před sebe." řekl. Poslechla jsem ho. ,,Potom druhou rukou kroužil, ale jenom předloktím. A nastav ruce tak, abys měla dva prsty u sebe. Něco jako když se chceš přihlásit ve škole." řekl. Kývla jsem hlavou a udělala to. Začala jsem tou rukou kroužit. ,,Představuj si místo, kam se chceš vydat. Soustřeď se na každý detail." řekl Garrett. Přemýšlela jsem, kam bych se mohla vydat. Potom mě jedno místo napadlo. Soustředila jsem se hodně. Zavřela jsem oči a vybavila si to. V tom jsem něco před sebou začala vnímat. Otevřela jsem oči. Byl to portál. Povedlo se mi to. Sama pro sebe jsem se usmála. Garrett mě s úsměvem pozoroval. ,,Teď přestaň a vstup do portálu." řekl. Přestala jsem a šla do něj. Garrett šel za mnou. Objevili jsme se na pláži. Ale, pro mě to nebyla obyčejná pláž. Byla to pláž v New Yorku. Právě tady bylo 5 hodin ráno, ale to mi nevadilo. Už šlo trochu vidět.  Vzala jsem do ruky kámen, který ležel pode mnou a šla blíž k vodě. Do ní jsem kámen hodila. Dopadl asi šest metrů ode mě. Garrett šel ke mě. ,,Proč sis vybrala tohle místo?" zeptal se mě ,,Když jsem byla malá a pak, když jsem i vyrostla a byla u táty. Jeden den jsme sem zašli a házeli kameny do moře. Tady jsem se naučila házet žabky. Chtěla jsem jít někam, kde jsem byla s tátou snad milionkrát." řekla jsem ,,Máš ho ráda že?" ,,Nadevše. On je jediný rodič, který mi zbyl a chci, aby byl v pořádku." ,,Určitě je." řekl Garrett. Kývla jsem hlavou. Doufám, že ano. Po chvíli jsme se vrátili do svatyně. Tam jsem ještě asi hodinu trénovala portály. Šlo mi to. Tohle mě baví. Je to úžasné. Po trénování portálů mi Garrett řekl, že mě naučí se bránit i bez kouzla. Taky jsme začali trénovat i s holemi. Celý den jsem strávila s ním a učila se. Hrozně moc mě to bavilo a nechtěla jsem přestat. Po třech hodinách sebeobrany jsem se učila dělat ty kruhy. Garrett chodil kolem mě a dával mi pokyny, které mě chvíli před tím učil. Když něco zavelel, musela jsem to udělat. Takhle to šlo půl hodiny. Potom jsme si sedli do křesel v knihovně a povídali si. Po chvíli za námi přišel mistr. ,,Tak co trénink?" zeptal se a sedl si k nám. Garrett se usmál. ,,Šel dobře. Slečna Strangeová už umí vyvolávat portály a taky ji učím sebeobranu a tak dále." ,,Ano, ale to není jediné, co bude muset umět. Musí číst i knihy. Myslím, že je čas na to, aby se seznámila s Prastarou a zavítala do Kamar-Taje." ,,Ano mistře, ale ze začátku bych jí mohl dát knihy o tom na co je už připravená." řekl Garrett a vstal. Šel dál do knihovny. Číst knihy? Tohle je něco jako studium kouzel? Taky že je. Naštěstí mám fotografickou paměť a vše si zapamatuji rychle. Mistr se na mě podíval. ,,Naučit se mystické umění je těžké a trvá dlouho. Ty máš genetické spojení, takže to jde rychle." řekl ,,Jde to nějak zrušit nebo tak něco?" ,,Podle mě by to mělo zmizet, až budeš připravená." ,,A to bude kdy?" ,,Vše se dozvíš brzy." řekl mistr. Hrozně moc by mě zajímalo, kdo umí v mé rodině kouzlit. Co přesně přede mnou tají? Co když je někdo další? Někdo, koho neznám. Je to zvláštní. Hodně zvláštní. Musím se to dozvědět. Ale od tety se to asi nedozvím. Jediné táta, ale ten by mi nevěřil. Takže budu muset pátrat. Garrett po chvíli přišel a nesl sebou tři knihy. Položil mi je na stůl. Potom si sedl do křesla. ,,Pověz Skyler, jak se naučíš sešívat přetržené nervy a skládat obratel po obratli lidskou páteř?" zeptal se. Nemusela jsme ani přemýšlet. Odpověď byla logická a jasná. ,,Studiem a praxí, dlouhými léty." ,,Správně. Ode dneška studuješ mystické umění. Určitě ti to půjde. Věřím ti. Vybral jsem ti knihy jako Kniha neviditelného slunce, Astronomia novia a Šalamounův klíč. Přečti si je a pak sem přijď pomocí portálu. Budeme pokračovat." řekl Garrett. Kývla jsem hlavou na souhlas. ,,Dobře. Ale nevím, jak to budu stíhat, mám ještě školu." ,,Budeš si muset vybrat Strangeová." řekl mistr. Mezi neurochirurgií a kouzly? Jak? To nejde. Baví mě oboje dvoje. Ale, co když měla Elizabeth pravdu. Že neurochirurgie není to, co ve skutečnosti chci. Budu muset o tom přemýšlet a rozhodnout se. Ve všem.

Ahoj. Dneska je to kratší kapitola, protože jsem teď neměla čas a doufám že brzy vydám další kapitolu. Jinak děkuji za votes a za krásné komenty, které mě ženou dál a mockrát děkuji. Vaše Azeret...