She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

He is my boyfriend

Promiňte za ten obrázek, ale já musela😂😂

Měsíc utekl jako voda a během toho se stalo hodně. Harryho chytli a zatkli. Soudce mu dal sedm let za domácí násilí a ublížení na zdraví. Jsem ráda, že to tak dopadlo. A Amy taky. Mimochodem na to, že přestanu studovat medicínu, reagovalo moje okolí různě. Molly a Amy byli dost v šoku. Ani se jim nedivím. Věděli, jak moc to pro mě znamenalo a jak jsem kvůli tomu dělala první poslední a nakonec přijdu s tím, ze končím a cela léta studia jsou ty tam. Takhle reagoval taky James. Tetě to bylo jedno, sice se divila, ale řekla mi, abych šla hlavně za svými sny. Pokud jde o tetu, tak ta se před týdnem přestěhovala za Peterem. Loučení proběhlo s pláčem, ale jsem ráda, že je šťastná. To je taky to hlavní. Psát si budeme a setkávat se taky budeme, takže dobrý. Dokonce jsem jí už představila i Garretta. Panebože! To dopadlo.

Flashback 

S Garrettem jsem vyšla ze svého pokoje a mířila za tetou do jídelny. Právě tam pracuje a já ji už chci představit svého vyvoleného. Navíc si o to prosila dva dny. Garrett byl slušný a tak tetě koupil kytici karafiátů. Ty jsem mu poradila já. Teta je má ráda. Přišla jsem a ním do jídelny. Teta se nejdřív podívala na mě a pak, jak spatřila Garretta, tak vykulila překvapeně oči a vstala. Přešla kousek k nám. ,,Teto. Tohle je můj přítel Garrett. Garrette, tohle je moje teta Abigale." ,,Rád vás poznávám." řekl Garrett a s úsměvem tetě podal kytici. Ta se na něj mile usmála a kytici si s překvapením vzala. ,,Potěšení je na mé straně." řekla a potřásla si s Garrettem ruku. Pak se ke Garrettovi víc přiblížila. ,,Jestli jí někdy něco udeláš, tak počítej s tím, že ti zlomím všechny kosti v těle." zašeptala výhružně teta. Zmateně a naštvaně jsem se na ní podívala. Chápu, že má o mě strach, ale nemusí mu vyhrožovat. ,,Teto!" napomenula jsem jí. Teta se začala smát a odešla do kuchyně. ,,To byl jenom vtip. Musím to vzít za tvého táty, který mi není schopný odpovídat na esemesky." řekla se smíchem teta. Taky jsem se trochu zasmála. I Garrett. Ale, pak mě to přešlo, protože mi došlo, že je táta pryč a já přesně nevím kde. Byla jsem z toho smutná a bylo mi to líto.

Holkám a Jamesovi jsem jim ho ještě nepředstavila. Holky ani o něm neví. Takže, dneska se koná opět párty u Jamese. Já a Garrett tam půjdeme a při té příležitosti ho svým přátelům představím. Snad proti němu nebudou nic mít. Doufám, že ne. Garrett má trochu obavy, že to nedopadne dobře a tak mu říkám, jak se chovat a co dělat, aby zapadl, protože on nikdy nežil tenhle život s párty a tak podobně. Určitě to dopadne dobře. Věřím tomu. Moje ukončení studia proběhlo tak, že jsem musela jít podepsat nějaký papír a už jsem se do školy nevrátila. To bylo dva dny po lékařské komisi. Druhý den na to mi zavolala Christine. Divila jsem se, proč volá, ale pak mi to došlo.

Flashback - hovor mezi Christine a Skyler

Ch: Ahoj Skyler
S: Ahoj. Co se děje?
Ch: Slyšela jsem, že končíš se studiem medicíny. Proč? A co na to říkal tvůj otec?
S: Zatím jsem mu nic neřekla. Radši.
Ch: Ale proč si s tím skončila? Slyšela jsem, co jsi udělala a byl to úžasný výkon. Takhle by jsi mohla zachránit stovky životů.
S: A byla bych jako táta. Slavná. Víš, uvědomila jsem si, že neurochirurgie není ve skutečnosti to, co jsem vždy chtěla.
Ch: Aha. Chápu. Skyler, není to kvůli tomu, že se bojíš, že se ti stane něco podobného co tvému tátovi a už nikdy nebudeš operovat a už nebudeš doktorka?
S: Ne
Ch: Dobře. Chápu. Každopádně si jdi za svým snem a drž se toho. A nezapomeň, že se na mě můžeš vždy obrátit.
S: Jo. Dobře. Děkuji.
Ch: Tak ahoj
S: Ahoj

Tátovi jsem to zatím pořád nenapsala. Bojím se toho. Ale, je lepší, když mu to napíšu teď než později. Taky by bylo dobré, kdyby se to dozvěděl osobně. Ten bude naštvaný. A zase ho nechci nervovat při jeho cestě k uzdravení. Já nevím, co mám dělat. Myslím, že je na čase, aby mi vše řekl. Musím mu zavolat. Přes Skype, a to rychle. Právě sedím v jídelně a piji čaj. Počítač mám u sebe. Teď mu zavolám. Připojila jsem se na svůj účet a podívala se na tátův kontakt. Aktivní. No dobře. Jdu na to. Vytočila jsem ho. Asi bych mu mohla říct i o Garrettovi. Ale o svém umění mu zatím nic neřeknu. Ani o tom, že už nestuduji. Vyzváněla jsem ho asi minutu. Bylo to dlouhé čekání, ale pak mi to vzal. Na obrazovce se objevil táta. Byl oholený a vousy měl v jiném tvaru než normálně. Líbilo se mi to na něm. Sluší mu to. Táta byl v nějakém pokoji a za ním byla zeď a nějaká komoda. Na sobě měl bílou košili. Mile se na mě usmál. V tom se mi slzy do očí začaly hrnout. ,,Ahoj Skyler." pozdravil mě ,,Ahoj tati." vyšlo ze mně a hned na to si slzy našly cestu ven. Začala jsem plakat. Štěstím. Jsem moc ráda, že ho vidím. Aspoň přes ten videohovor. Táta smutně sklopil hlavu. Pak se na mě podíval. Taky jsem si všimla slzy, která mu stekla po tváři. ,,Skyler neplač. Proč pláčeš?" ,,Jsem ráda, že tě vidím. Stýskalo se mi po tobě." ,,Mě taky. Hodně." řekl a smutně sklopil hlavu. Co nejdřív jsem se dala do pořádku a chtěla začít mluvit, ale on byl první. ,,Mrzí mě, že ti nemůžu říct, kde jsem a tak." ,,Ale proč?" ,,Nevěřila by jsi mi." řekl. Zavrtěla jsem hlavou na nesouhlas. ,,Věřila bych ti." řekla jsem. V tom mi něco došlo. Jak jako, že bych mu nevěřila a že mi to nemůže říct? To je nějaký divný. Zní to, jako nějaký kult. Ach ne. ,,Tati. Nepřidal ses ke kultu doufám?" zeptala jsem se. Táta se začal smát a vrtět hlavou. ,,Ne to ne." ,,Tak proč mi to nemůžeš říct?" ,,Podívej Skyler, vše ti pak řeknu. Mám tě rád a chci, aby jsi byla šťastná. Si jediná moje rodina." ,,Já vím tati. Jsem šťastná." teď nebo nikdy ,,Mám přítele." řekla jsem. Táta v tom ztuhl. Všimla jsem si, že se i trochu zamračil. ,,Aha." vyšlo z táty a vložil hlavu do dlaní. Dokonce si i povzdechl. Musela jsem se nad tím pousmát. ,,Takže..." podíval se na mě ,,Ty máš kluka jo?" ,,Jo. Jmenuje se Garrett." řekla jsem. V tom jsem si všimla další slzy, která tátovi ukápla z očí. Trochu mě to znepokojilo. ,,Tati? Co se děje?" ,,Nic jen, jen jsem dojat, že už jsi vyrostla a našla sis někoho, kdo tě miluje a stará se o tebe. Tohle jsem měl dělat já, ale byl jsem hlupák a pracoval jsem. Myslel jsem na práci, při tom jsem se o tebe měl postarat. Vychovat tě. Místo toho jsem pracoval. Lituji toho." ,,Ne tati. Nelituj toho. Kdyby jsi nebyl doktor a já nebyla u tvých operací, tak nikdy bych nezachránila Amy." vyšlo ze mně rychle, abych ho trochu utěšila. Táta opět ztuhl. ,,Jak že jsi zachránila Amy?" zeptal se ,,Amy měla od svého nového přítele doma domácí násilí a chtěla to s ním skončit, ale on se naštval a hodil po ní vázu. Ta se o ní rozbila, ale na krku v oblasti páteře měla hlubokou ránu a v ní byl střep, který tlačil na míchu. Přijela jsem za ní do nemocnice, ale museli rychle sehnat neurochirurga, který byl v Edinburgu. Takže jsem se nabídla a operovala ji. Zvládla jsem to." řekla jsem. Táta vypadal hrdě a měl uslzené oči. ,,Tati?" ,,Promiň. Jsem na tebe hrdý. Jsi úžasná." ,,To díky tobě." řekla jsem. Táta si utřel slzy. Pak jsme chvíli mlčeli. Ticho prolomil táta. ,,Jaký Je? Ten tvůj přítel." ,,Úžasný. Miluji ho a jsem s ním šťastná." ,,To je dobře. Hlavně bacha, aby se z něj nevyklubal nějaký bastard." ,,Neboj. Určitě se ti bude líbit, až ho poznáš." řekla jsem. Táta se usmál. Potom jsem mu řekla o tom, že se teta přestěhovala a co se stalo a tak dále. Řekla jsem mu všechno. Kromě toho, že jsem ukončila studium a že jsem objevila mystické umění. Na to jsem odvahu neměla. A asi ji mít vůbec nebudu. Bojím se, že ho zklamu. A to nechci. Táta se pak ptal na to, jak jsem Garretta poznala a tak. Pak jsme se bavili o tom, co se stalo mezi ním a Christine. Tohle mi nikdy neřekl. Neřekl mi, že než odjel, tak se pohádali. A Christine mi taky nic neřekla. Proč? Upřímně, Christine se nedivím. Je to jejich věc a asi to chtěla nechat na tátovi. Ten mi to neřekl asi proto, abych se do toho nepletla. Takže tomu rozumím. Potom jsme si ještě chvíli povídali o tom, co se za poslední měsíce stalo a co to všechno ovlivnilo. Pak mi táta řekl, že už bude muset jít. Tak jsme se rozloučili. Upřímně jsem litovala toho, že jsem mu to neřekla. Bála jsem se. To není dobrý. Jednou mu to musím říct. Ale, nechci, aby byl kvůli tomu smutný nebo tak.