She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Londýnská svatyně

Na obrázku mistr Sol Ráma

Objevila jsem se v nějakém domě. Všude jsem se rozhlédla. Byla jsem v nějaké chodbě. Naproti schodišti byly vchodové dveře. Schodiště bylo velké a rozdělené. Vedlo do dvou chodeb. Záhadný muž stál u něj a díval se na mě. ,,Kde to jsme?" zeptala jsem se ,,V Londýnské svatyni. Všechno se dozvíš velmi brzy. Nicméně jsem se zapomněl představit. Mé jméno je Garrett." řekl a podal mi ruku. Podala jsem mu svou a potřásli jsme si s nimi. Usmála jsem se na něj. ,,Já jsem Skyler." ,,Já vím. Hezké jméno." ,,Děkuji." poděkovala jsem mu a začervenala se. Garrett mi pokynul, abych ho následovala. Šel po schodišti nahoru a šel doleva. Šla jsem za ním. Odvedl mě do místnosti, kde byly dokola tři křesla a uprostřed byl stůl, na kterém leželo pár knih. Když jsem se pořádně rozhlédla, zjistila jsem, že je to knihovna. Garrett si sedl do jednoho křesla. Já si sedla na proti něj. Říkal, že mě někdo očekává. Kdo? ,,Kdo mě vlastně očekává nebo chce mě vidět?" ,,Mistr Sol Ráma. Mistr mystických umění a Londýnské svatyně." odpověděl mi. Vím, že si na tyhle věci jako mistr a tak dále budu muset zvyknout, protože už mě nic nepřekvapí. ,,Aha. A ty jsi vlastně kdo? Taky mistr?" zeptala jsem se a zasmála se. On se zasmál se mnou a pak se mile usmál. ,,Ne. Jsem jeho učenec. Je pro mě jako otec, když jsem byl malý, má matka mě položila do jedné uličky v Londýně a utekla. Bylo mu mě líto a tak si mě vzal a vychoval mě." ,,Aha. To je mi líto." ,,Nemusí. Vůbec jsem jí neznal." řekl a usmál se. Já mu úsměv oplatila. Nevím proč, ale něco mě k němu přitahuje. Zdá se mi milý a mám pocit, že mu mohu ve všem věřit. Jak by mohl vědět, že mám schopnosti, když jsem je prováděla v soukromí a nikomu jsem nic neřekla? Navíc znal mé jméno. Možná si ho zjistil na Facebooku nebo tak něco. I tak mu věřím. Ani nevím proč. Chvíli jsme mlčky seděli a usmívali se na sebe. Najednou vyšel z chodby na druhém konci knihovny muž v opět modré tunice. Měl krátké černé vlasy a už trochu šedý krátký plnovous. Byl trochu tmavší pleti a poznala jsem, že je to Turek. Muž zastavil u nás. ,,Garrette." ,,Mistře. Přivedl jsem vám ji, jak jste chtěl. Přišel jsem včas. Kaecilius už asi zjistil, že umí kouzlit a neví o nás." řekl Garrett. Dostala jsem pocit, že bych taky měla něco říct. ,,Pokoušel se s mým kamarádem, který se k němu přidal, o to, abych se k nim přidala. Kdo to vlastně je?" zeptala jsem se. Ten mistr se na mě podíval a prohlédl si mě. Mírně kývl hlavou. ,,Těší mě slečno Skyler Strangeová. Jsem mistr Sol Ráma." ,,Potěšení je na mé straně. Ale, chci vědět, kdo je ten Kaecilius a co udělal mému kamarádovi?" vyjelo najednou ze mě. Už mě unavuje ta věčná nevědomost. Chci už konečně znát pravdu. Mohl by mi to konečně někdo vysvětlit a říct? Mistr mě určitě pochopil a sedl si k nám na druhé křeslo. ,,Začneme postupně slečno Strangeová." řekl mistr. Kývla jsem hlavou na souhlas. Jsem zvědavá, co mi řekne. Kdybych nebyla zvyklá na Avengers a na bohy z Asgardu a takový věci, které dávají ve zprávách dokola, myslela bych si, že jsem se buď zbláznila já nebo oni. Právě teď jsem zmatená a nevím, co si po pravdě myslet. Doufám, že až mi vše mistr Sol Ráma vysvětlí a objasní, tak budu už všemu rozumět. ,,Začneme tím, že já a Garrett jsme kouzelníci a mistři mystického umění. Dokážeme vyvolávat portály, oddělit duši od těla a vše ostatní. Především bráníme přírodní zákony a planetu před temnou dimenzí. Detaily si přečteš potom v knížkách. Planetu před temnou dimenzí a před ostatním nebezpečím brání tři svatyně, které jsou na místě, kde dnes stojí velkoměsta. Je New Yorská, Londýnská a Hong Kongská svatyně. Hlavní sídlo nejvyšší kouzelnice a místo, kde se všichni učí naši magii se nazývá Kamar-Taj." ,,Aha." ,,Každopádně ty jsi unikátní." řekl Garrett. Zmateně jsem nadzvedla jedno obočí. ,,Jak?" zeptala jsem se ,,Nikdy jsme nenarazily na člověka, který by ovládal kouzla bez dvouprstenu. Myslím si, že je to genetické spojení. Někdo z tvé rodiny musí být kouzelník nebo se právě učí, protože není jiné vysvětlení, proč tohle všechno dokážeš." ,,Aha. A co se mnou vlastně bude? Naučíte mě, jak tu moc ovládat?" ,,Ano. Budu tě učit já společně s Garrettem, ale především musíš poznat nejvyšší kouzelnici a musíš zavítat do Kamar-Taje." řekl mistr. Při té poslední větě jsem se zděsila. Nemůžu jen tak odjet. Mám tu tetu, přátelé a školu. Přesně tohle jsem jim řekla. ,,V klidu Skyler. Naučím tě vyvolávat portály, abys sis tam mohla vždycky zajít pro knihy. Jinak tě budeme učit tady ve svatyni. Navíc si myslím, že po tobě jistě půjde Kaecilius, takže budeš pod naší ochranou." řekl mistr. Úlevně jsem si oddechla. Aspoň nemusím nikam zmizet jako Aidan. Každopádně věci okolo kouzelníku a tak už vím. Teď chci vědět další věc. ,,Dobře. Děkuji vám. A co nebo spíš kdo je vlastně Kaecilius?" zeptala jsem se ,,Bývalý mistr. Je to fanatik, který zpochybňoval nejvyšší kouzelnici a odmítal její učení. Kdysi opustil Kamar-Taj a jeho učedníci ho následovali jako ovce. Zrovna nedávno ukradl rituál, který mu umožní moc z temné  dimenze. Chce zemi k ní připojit a zničit čas. Chce věčný život, jako součást celku." ,,Takže je to váš nepřítel?" ,,Přesně tak." řekl Garrett. Celou dobu se na mě mile usmívá a nemůže ze mě spustit pohled. Toho jsem si všimla. Co je na mě tak zvláštního? ,,Ale teď je to i tvůj nepřítel Skyler. Půjde po tobě. My tě ochráníme a naučíme tě mystické umění. Jsi pro?" zeptal se mistr. Rychle jsem začala přemýšlet. Má pravdu. Aidan a on po mě určitě půjdou. Aidan chce, abych byla s nimi. Ale to se nestane. Ochrana by se mi hodila a navíc bych se taky chtěla naučit ta kouzla, ale musím si napřed něco ověřit. ,,Promiňte, ale můžu vám věřit? Jak v těch kouzlech tak ve všem?" ptala jsem se. Mistr se usmál a podíval se na Garretta. Kývl hlavou. Nechápala jsem, co mají v plánu. Garrett vstal a začal kouzlit kruh ze zlatých jisker. Postupně vytvářel různými pohyby další ornamenty. S úžasem jsem to celé pozorovala. Chtěla bych tohle taky umět. Po tomhle, co mi ukázal, mám pocit, že mluví skutečně pravdu. Ve všem. Garrett přestal a kruh s ornamenty zmizel. Pak si sedl zpátky do křesla. ,,Páni." vydechla jsem a oba se na mě usmáli. ,,Tak co slečno Strangeová? Chcete se naučit ovládat své schopnosti?" zeptal se mě mistr Sol Ráma. Okamžitě jsem s rozhodla. Měla jsem jasno. Tyhle kouzla by mě určitě bavila a už teď jsem hrozně zvědavá a chci se od nich nechat učit. Proto jsem se usmála. ,,Ano." řekla jsem. Pořád jsem ale neměla jasno v jedné věci. Jak mě našli? ,,Ale mám dotaz." ,,Jen se ptej." ,,Jak jste mě našli?" zeptala jsem se. Mistr se usmál. ,,Před několika dny jsem vycítil něčí moc v Londýně. Moje a ani Garrettova to nebyla. Bál jsem se, že je to Kaecilius a tak jsem poslal Garretta, aby to prozkoumal. Našel tebe." řekl ,,Příště si mimochodem zatáhni závěsy." ozval se Garrett a oba dva jsme se společně zasmáli. Mistr nás s pobavením pozoroval. Potom zvážněl a my taky. ,,Bylo mi divné, že to dokážeš bez toho, aniž bys měla dvouprsten nebo si mystické umění studovala. Podle mě je to genetické spojení mezi nějakým členem tvé rodiny." řekl. Na tom něco bude. Ale nikdo mě teď nenapadá. Možná táta, ale on nevěří na tyhle věci a myslím, že by je hned zavrhoval. Takže on asi ne. Teta v žádném případě. Takže je tu možnost, že existuje někdo další. Možná. ,,Aha. A jak to funguje?" ,,Podobně jako předtuchy. Měla jsi někdy pocit, že se má něco stát a stalo se? Nebo tě něco upozornilo? Jako například vize nebo tak něco?" zeptal se. Zavzpomínala jsem. Ano. Něco se stalo. Opět jsem si vzpomněla na sen o tátové autonehodě. Začali mi slzet oči. ,,Sen." vydechla jsem ,,Sen?" optal se tázavě Garrett. Přikývla jsem hlavou. ,,Zdálo se mi o autonehodě. Druhý den jsem zjistila, že se měl můj táta bouračku a..." ,,Ano slyšel jsem. Tak takhle to funguje. Sice trochu jinak, ale je to podobné." řekl mistr. Okamžitě jsem potlačila slzy a podívala se na Garretta. Díval se na mě soucitně a smutně. Usmála jsem se na něj. Bylo hezké vidět, jak se na mě dívá. Vzpomněla jsem si, že je tu s námi mistr a tak jsem se na něj podívala. Napadla mě jedna otázka. ,,Kdy začneme?" zeptala jsem se odhodlaně. Mistr se potichu zasmál a vstal z křesla. ,,Zítra v deset ráno buď tady. Adresu a vše ostatní ti řekne Garrett. A teď mě omluvte. Mám sraz s mistry a s Prastarou." řekl a odešel. Prastarou? To je zase kdo? Podívala jsem se na Garretta. Když byl mistr z doslechu, tak jsem se ho na to zeptala. ,,Kdo je Prastará?" ,,To je nejvyšší kouzelnice. Tak se jí říká." ,,Aha. Kolik ti je?" ,,Chceš si povídat?" ,,Seznámit se." řekla jsem. Garrett se usmál a trochu i začervenal. ,,Dobře, ale tady ne. Půjdu se převléct, abych nebudil pozornost a půjdeme se projít do parku. Chceš?" zeptal se mě. Kývla jsem hlavou a usmála se. Proč se cítím tak divně? Jako kdyby zamilovaně. Až po uši. No tak Skyler vzpamatuj se! Znáš ho pouze několik minut.

Garrett nás portálem přenesl k mému autu. Nasedli jsme do něj a já nás zavezla do parku. Auto jsem nechala kousek od něj. Garrett šel pomalu vedle mě. ,,Jsi dobrá řidička." řekl ,,Děkuji." celá jsem se červenala. ,,Navíc, když ti někdo vběhne do silnice, tam dokážeš zastavit." řekl. Překvapeně jsme se na něj podívala. To byl on? ,,To jsi byl ty?" ,,Ano. Promiň, že jsem tě vyděsil nebo tak nějak. Utíkal jsem." ,,V pořádku. Před kým si utíkal?" ,,Před Kaeciliovou studentkou." řekl. Poslední slovo skoro zašeptal. Nemohla jsem se udržet a začala se smát. On se na mě díval zamračeně. ,,Vážně si utíkal před holkou?" ,,Kdyby jsi věděla co umí, tak by jsi taky utíkala." řekl celkem uraženě. Přestala jsem se smát. Nechci ho nějak naštvat. Garrett se na mě usmál a pak vyndal svůj mobil. ,,Dáš mi své číslo a Facebook?" zeptal se ,,Proč?" ,,Aby jsme se mohli víc poznat." řekl. Uchechtla jsem se a vzala mu mobil z ruky. Neprotestoval. Šla jsem na kontakty a dala vytvořit nový kontakt. Naťukala jsem tam své číslo a nakonec své jméno. Potom jsem šla na aplikaci Facebook a dál žádost o přátelství. Potom jsem mu ho s úsměvem předala. ,,Děkuji." poděkoval s úsměvem. Krátký zbytek dne a večera jsem strávila s Garrettem. Vyprávěla jsem mu o sobě a o své rodině. On zase o své minulosti a o mistrovi. Taky jsme si řekli navzájem svá oblíbená jídla. Zjistila jsem, že má rád těstoviny a pizzu. Jeho oblíbená barva je modrá a stejně jako já má rád seriály. Hlavně Game of Thrones. Oba dva máme rádi stejné postavy. To mě překvapilo a zároveň potěšilo. Garrett mi vysvětloval taky různá kouzla a jak to funguje, taky mi vysvětlil různé věci ohledně Kamar-Taje. Hodně mě to zajímalo. Jeho zase moje studium medicíny. Bylo mi s ním dobře a navíc mě nesmírně přitahoval. Láska na první pohled. Takhle jsem si své city vysvětlila. Já ho prostě miluji. Od dnešního večera to vím. Ale nevím, jestli on miluje mě. Nebudu se mu vnucovat. Třeba se to nějak vyvine. Navíc mi bylo s ním jinak, než když jsem byla s Aidanem nebo s Jamesem. On byl jiný. Hodně jiný. A taky lepší. Po nádherném povídání a seznamování se mnou jel domů. Zaparkovala jsem auto a ještě před domem jsme si chvíli povídali. Potom se na mě zklamaně podíval. ,,Tak zítra. Už se na tebe těším. Bylo to fajn si takhle popovídat." ,,Jo. Souhlasím. Tak...já už půjdu. Ahoj Garrette." rozloučila jsem se s ním. Garrett se ke mě sklonil a políbil mě na čelo. Potom se rychle couvl kousek dozadu. Usmála jsem se. On taky. ,,Dobrou noc Skyler." řekl ,,Dobrou." vyšlo ze mě a s úsměvem jsem se otočila a šla ke dveřím. Odemkla jsem je a otevřela. Ještě jsem se otočila, jestli je Garrett stále tady. Nebyl. Chtěla jsem mu ještě dát taky pusu na dobrou noc. Při tom jsem se mírně usmála a šla domů. ,,Ty zrádkyně!" ozvala se teta z obýváku. Ach ne. Jen ta ne. Přišla jsme za ní. Seděla na gauči a v ruce držela šálem čaje. Na stole měla na na talíři sušenky a v televizi běžel Harry Potter. Zamračeně se na mě dívala. ,,Ty jsi hrozná! Jdeš někam s neznámým klukem a nic mi neřekneš." řekla uraženě. Musela jsem se trochu zasmát. ,,Poznala jsme ho teprve dneska a hezky jsme se seznámily." ,,Nový objev?" zeptala se s úsměvem. Kývla jsem hlavou. Teta vyjekla radostí a položila na stůl čaj. ,,Řekni mi o něm něco. Jaký je?" ,,Teto. Nemáš náhodou Petera?" ,,Ty jsi blbá! Petera miluji a tady tohle je tvůj alfasamec." řekla. Zasmála jsem se. ,,Alfasamec?" ,,Viděla jsem ho z okna. Je sexy." ,,Aha." řekla jsem se smíchem. Asi jsem se měla před tím ujistit, že nás teta nepozoruje. Teď se jí musím se vším vyzpovídat, protože ona si jen tak pokoj nedá.