She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Speciál za 1k přečtení

Ahoj. Prvně bych chtěla moc poděkovat za 1k přečtení, za votes a krásné komenty❤ Moc to pro mě znamená a vážím si toho. Děkuji❤
No a rozhodla jsem se napsat speciál. Nevěděla jsem, co si vybrat, protože jsem vybírala mezi materiálem vhodný pro 18+ a nebo flashbackem z pohledu Strange😂 Nakonec jsem si řekla, že vám dám možnost si vybrat. Máte možnost si přečíst buď oba dva, ale pokud vám ještě nebylo 18, tak si přečtěte laskavě pouze Flashback. Stejně si to přečtěte všechno😂😂 Tak já se s vámi prozatím loučím a užijte si to❤

Flashback

Pohled Doctora Strange

Auto jsem zaparkoval na parkovišti u letiště. Neváhal jsem a vyběhl ven. Běžel jsem do budovy a po cestě zamkl na dálku auto. Klíče jsem si dal do kapsy u kalhot. Sice je léto, ale já si řekl, že si pro jistotu vezmu dlouhé úzké kalhoty. Teď toho lituji. Jsou černý a je mi hrozné vedro. Přiběhl jsem do budovy a dál šel normálně. Procházel jsem kolem menších obchodů a restaurací přímo k terminálu. Stál uprostřed místnosti a jen tak z nudy se díval na tabulky letu. Pak se mi ukázalo, že letadlo z Londýna přistálo před chvilkou. Super. Ještě chvíli a už bude se mnou. Snad to všechno zvládne. Je jí teprve deset. Abigale jí doufám vše vysvětlila. Snad ano. Už to bylo pět minut a začal jsem být nervózní. Kde je? Skoro všichni cestující z Londýna už určitě vyšli. Bojím se o ní. Proto jsem se začal rozhlížet po všech a hledal svou dceru. ,,Tati!" ozval se najednou někde přede mnou z dálky její dětský krásný hlas. Podíval jsem se před sebe a hledal ji. Najednou jsem ji spatřil. Stála kousek ode mě. Vlasy měla ve dvou francouzských copánků. Měla na sobě světle modré šaty a na zádech svůj černý batoh. V pravé ruce držela své zavazadlo. Růžový kufr s kytičkami v různých barvách. ,,Skyler!" zvolal jsem nadšeně a běžel k ní. Ona stála a s úsměvem čekala, až budu u ní. Potom si sundala batoh a pustila se kufru. Já ji vzal pod paži a zvedl ji do výšky. Se smíchem jsem se s ní začal chvíli točit. Ona se taky smála a lidi kolem nás se usmívali. Pak jsem Skyler položil na zem a klekl si k ní. ,,Ahoj." ,,Ahoj." pozdravili jsme se. Skyler mě ihned objala. Objetí jsem ji opětoval. Držel jsem ji pevně. Po chvíli se odtáhla sama a usmála se. Je roztomilá, když se usmívá. Má ty dětské naducané tvářičky. Skyler si vzala zpátky batoh a dala ho na záda. Já ji vzal kufr a chytl ji za ruku. V ruku v ruce jsme šli k mému autu. ,,Tak jaký byl let?" zeptal jsem se ,,Dobrý. Byla jedna nepříjemná turbulence, ale jinak to bylo v pohodě." ,,Dobře. Přijedeme domů a pak bychom mohli zajít na oběd, co ty na to?" ,,Jo. A půjdeme pak do parku?" zeptala se nadšeně. Kývl jsem hlavou na souhlas. Věděl jsem, že bude chtít jít do parku. Vždycky tam chodíme si zaházet nebo zakopat balónem. Skyler se spokojeně a nadšeně usmívala. Byl jsem rád, že je tady.

Přijeli jsme domů. Kufr jsem dal Skyler do pokoje a pak ji nechal, aby se po tom letu převlékla. Teď sedím u stolu a jsem na počítači. Kontrolují záznamy o mých pacientech a různé věci do práce. Skyler přiběhla dolů. Měla na sobě černé kraťasy a modré tričko. ,,Půjdeme?" zeptala se mě. Kývl jsem hlavou a vstal od stolu. Vařit umím, ale dneska mám chuť na něco výborného od kuchaře v nějaké restauraci. Jedna dobrá je kousek od mého bytu. Se Skyler jsme tam hned zamířili. Já si dal rybu s bramborami a se zeleninou. Ona si zase dala hamburger s hranolky. Zkrátka americké jídlo. Po jídle jsme šli ještě na chvíli domů. Tam jsem napsal Christine.