She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Varování jsou až za kouzly

Pomalu jsem vstávala ze země. ,,Vstávej Strangei. Vstávej a bojuj! Musíme to skončit." řekl Mordo. Kaecilius šel pomalu k nám. ,,Není to nádhera? Svět mimo čas. Beze smrti." řekl zasněně. Už po několikáté mám pocit Deja vú. V tom táta za ním sletěl dolů na zem. Kaecilius se na něj otočil. My všichni byli překvapení. Vrátil se. ,,Co jsi udělal?" zeptal se ho Kaecilius přísně a zároveň naštvaně. ,,Usmlouval jsem to." řekl táta. Já, Mordo a Wong jsme šli pomalu k tátovi. Kaecilius se podíval na své ruky. ,,Co to má být?" ,,No to je všechno, co jste si kdy přáli. Věčný život jako součást celku." řekl táta. Všichni jsme si stoupli vedle něj. ,,Fakt se vám bude líbit." řekl výsměšně táta a já se musela pousmát. Kaecilius a fanatici se začali oddělovat na kousíčky a taky je to táhlo do temné dimenze. ,,Skyler prosím! Ne!" volal na mě zlomeným hlasem Aidan. Zavrtěla jsem hlavou. ,,To máš za Garretta ty hajzle." řekla jsem a potlačila slzy. Hned na to je temná dimenze k sobě vtáhla a oni uletěli pryč. Bylo po všem. Konečně. Ulevilo se mi. Sice jsem přišla o kamaráda, ale hlavní je, že svět bude v pořádku. ,,To víš, měli jste ukrást ten grimoár celý, protože varování, varování tam jsou až za kouzly." řekl táta a usmál se. Já a Wong jsme se začali smát. Táta a Mordo se na nás zmateně podívali. Ještě chvíli jsme se smáli, pak jsme se oba zklidnili. ,,Eh...to je dobrý." řekl Wong. Táta nad tím povytáhl obočí a pak znovu začal kouzlit s Agamotovým okem. Vrátil všechno zpátky do normálu a obnovil čas. Svatyně byla zpátky a lidi kolem pokračovali ve své činnosti a práci. Jsem na tátu pyšná. Zachránil svět. Jsem ráda, že jsem jeho dcera. Dcera, která na svého otce může být pyšná. ,,Vyhráli jsme." řekl Wong a šel pryč. Já a táta jsme šli za ním. ,,Ano." řekl Mordo a uchechtl se. Wong se zastavil a všichni jsme se na něj podívali. ,,Vyhráli jsme. Ale porušili jsme přírodní zákony." ,,Vždyť se rozhlédni. Je po všem." ,,Myslíš, že neponeseme následky Strangei? Že za to nezaplatíme? Porušili jsme pravidla, tak jako ona. Ono se to sečte, vždycky! Zúčtování. Já už po téhle cestě dál nejdu." řekl Mordo a odešel od nás pryč. Bylo mi ho líto. Trápí ho pořád to, že mu Prastará lhala. No jo. Nikdo není nikdy svatý tak, jak se tváří a vypadá.

Část knihovny, kde se nachází dveře do svatyň, byla spravená. Táta ji spravil. Stejně jako všechno ostatní. Vše je konečně při starém. No ne všechno. Garretta pohřbili. Nebyla jsem tam. Musela jsem si něco zjistit. Wong mi vše řekl. Garrett měl skutečně ženu. Miloval ji. Pak když otěhotněla tak se snažil, aby byla v bezpečí. Ona a jejich dítě. Potom, když zemřela, tak to Garretta hodně vzalo. Prý odešel na dva roky a nikdo neví kam. Nakonec se vrátil a hned rok na to jsme se seznámili. Wong mi taky řekl, že se mu Garrett svěřil. Miloval mě, protože jsem mu připomínala jeho ženu. Trochu jsem jí byla podobná. Viděla jsem její fotku. Je to pravda. Trochu tam podoba byla, ale žádná moje příbuzná to nebyla. Každopádně mi toho bylo líto. Pořád mi toho líto je a rozhodla jsem se, že si v budoucnu budu dávat na tyhle kluky pozor. Nikdo mě nebude milovat kvůli tomu, že mu připomínám jeho bejvalku. Rozhodla jsem se, že prodám svůj dům v Londýně a peníze si nechám. Proč? Stěhuji se za tátou. Po tom dobrodružství, co jsme oba prožili, jsem si řekla, že se přestěhuji za taťkem do New yorku a začneme znovu. Tentokrát společně. Taky mu chci vynahradit roky, kdy se o mě nemohl starat a tak si trochu hrajeme. Přišlo znovu období zarachů a poslouchání dospělých. Svým přátelům jsem řekla, že jsem se s Garrettem rozešla a že on odletěl pryč z Anglie. Uvěřili mi. Bude to tak lepší. Nikdo nesmí zatím vědět, že můžu čarovat. Vídat se s nimi dál budu. Taky s tetou, ale ta má teď novou rodinu a já už do ní nepatřím. Mám tátu a to mi stačí. Jsem takhle šťastná. Naprosto šťastná.

Přišla jsem s tátou k podstavci. Řekl si, že se bude dál a víc učit. Mezitím Agamotovo oko nechá tady. Je to tak lepší. Táta se ho chystal vzít, ale zastavil se. Díval se na své ruce, které se třásly. Šlo vidět, že váhá. V tom se jeho plášť sám sundal a odletěl kousek dál. ,,Jo, no dobře." řekl táta a sundal si Agamotovo oko. Opatrně ho položil na držák podstavce. Usmála jsem se na něj. Udělal dobře. ,,Moudrá volba." ozval se Wong, který šel k nám. ,,Oko Agamotovo můžeš nosit, až pochopíš jeho moc. Do té doby bude lepší s kamenem nekonečna po ulicích nechodit." Wong si stoupl nalevo vedle táty. Počkat co? O čem mluvil? Jaký kámen nekonečna? ,,S čím že?" zeptala jsem se zároveň s tátou. Wong se na nás podíval s tím svým pohledem, kterým jakoby říkal, že jsme hloupý. ,,Možná jste talenti na mystická umění, ale jinak se máte co učit." řekl a podíval se nahoru. Na globus. ,,Zpráva o smrti Prastaré se roznese mnohovesmírem. Země nemá nejvyššího kouzelníka, jenž by ji bránil. Musíme se připravit." ,,Budeme připravení." řekl táta. S Wongem si vyměnili pohledy a pak Wong otevřel dveře do newyorské svatyně. Tátův plášť se mu nasadil a oba dva jsme šli taky do svatyně. Nyní je táta mistr newyorské svatyně a já mu pomůžu s její ochranou.

Ležím ve své posteli a přemýšlím. Nad svými schopnostmi, které jsem se naučila. Možná bych je mohla využít. A asi už vím jak. Rychle jsem vstala a běžela za tátou. Stál u okna se znakem mystických umění a prohlížel si hodinky od Christine. ,,Tati." oslovila jsem ho a on se na mě podíval. ,,Ano." ,,Přemýšlela jsem. Co kdybych kouzla využila a přidala se k Avengers?" táta se začal smát ,,To není dobrý nápad." ,,Proč? Oni taky zachraňují svět." ,,Ano, ale my ho chráníme před temnou dimenzí a před ostatními nepřáteli tohoto typu." ,,Ale no tak Strangei." ,,Proč svému otci říkáš příjmení?" ,,Protože...ze srandy?" ,,Máš zaracha." řekl táta se smíchem a já se zamračila. ,,Ale proč?" zahrála jsem znechucení s otráveným hlasem. Táta se začal ještě víc smát a já s ním. Po chvíli jsme se zklidnili. Táta se na mě podíval. ,,A jak by ses jmenovala? Kdyby jsi byla Avenger." ,,Ne, ty se k nim přidáš se mnou." ,,Ne já ne." ,,No tak." ,,Ne." odmlouval táta s úsměvem. Jak bych se jmenovala? Nad tím jsem ještě nepřemýšlela. Musí to být hlavně originální. Strangewoman? Ne. To je už ohrané. A co Strange-daughter? Ne. To taky není ono. Chvíli jsem se dívala z okna a přemýšlela. Strange-girl. Jo. To je ono. ,,Strange-girl." řekla jsem si pro sebe. Táta se uchechtl. ,,No dobře. Tak já bych byl pouze a jenom Doctor Strange." ,,To není moc originální." ,,Ale mě se to tak líbí." řekl táta a opět jsme se zasmáli. Opět jsme se uklidnili a opět bylo ticho. Táta to ale prolomil. ,,Víš co? Budu o tom přemýšlet." ,,O čem?" ,,Jestli se přidáme k Avengers nebo jim budeme pomáhat. Uvidíme, co přinese budoucnost nebo jestli některého z Avengerů potkám." ,,Já viděla Thora." ,,Kde a kdy?" ,,V roce 2014 v Londýně." ,,Já viděl jeho bratra Lokiho v roce 2011 tady v New yorku na Stark toweru." řekl táta. Musela jsem se pousmát. Jsem ráda, že jsem s ním. Rozhodla jsem se, že ho nechám chvíli osamotě. Byla jsem na odchodu, ale u schodech jsem se zastavila a podívala se na něj. ,,Tati?" oslovila jsem ho a on se na mě otočil. ,,Jsem ráda, že jsem konečně s tebou a už nemusím někam odcházet." řekla jsem. Táta chvíli stál bez projevu emocí. Pak se usmál. ,,Já taky Skyler. Už dlouho jsem to takhle chtěl. Aby jsi bydlela u mně a my byli pořád spolu, protože jsem ztratil velkou část tvého dětství." ,,Jo. Já taky tati. Víš co? Půjdu do obchodu a zkusím nám udělat naše oblíbené jídlo." řekla jsem a šla pomalu po schodech dolů. ,,Tak moment! Máš zaracha!" ,,No a co?!" ,,Skyler mám toho dost máš na dva týdny zaracha!" zavolal na mě. Zastavila jsem se. Vážně? ,,Hele tati! Já nejsem Butters ze South Parku, kterému můžeš dát zaracha podle toho, jak se ti to líbí." ,,Tři týdny zaracha!" ,,Hele! To, že se jmenuješ stejně jako jeho táta, neznamená, že se tak budeš chovat!" ,,Buttersi máš na čtyři týdny zaracha!" ,,Ne!" ,,Ale jo!" ,,Fajn!" zavolala jsem na něj trochu naštvaně a se smíchem odešla pryč. No. To nám to společné bydlení začíná pěkně, ale tak, sranda musí být. No ne?

Tak a je tu konec😭 Chtěla bych vám moc poděkovat za podporu a za všechno ostatní❤😊 děkuji❤ Nikdy bych neřekla, že někdo bude číst fanfikci na Doctora Strange. Za celou dobu, co tuhle knížku píšu, tak dosáhla 3k přečtení a to je neskutečný. Určitě ještě víc přečtení nabere. Ale, teď vás prosím, aby jste mi napsali do komentářů buď ano nebo ne. Mám v plánu pokračovat ve psaní, ale tentokrát by se ta fanfikce jmenovala jinak a děj by se točil kolem Infinity war. A já se vás ptám, jestli by to mělo smysl, abych pokračovala spolu se Skyler dál? Prosím, napište mi svůj názor. Budu si toho vážit. Zatím ahoj❤

Rozhodla jsem se, že ještě napíšu menší bonus...

Pohled Doctora Strange

,,Tak Země má i čaroděje...hmm." ,,Čaj?" zeptal jsem se Thora, který sedí na proti mně v křesle. ,,Já čaj nepiji." ,,No a co tedy?" ,,Čaj ne." odpověděl. Takže pivo. Kouzlem jsem mu hrníček vyměnil za půllitr piva. ,,Nuže vedu si seznam...eh...individuí z jiných dimenzí, které by mohli znamenat hrozbu pro náš svět. Tvůj nevlastní bratr Loki je jedním z nich." řekl jsem a Thor mezitím vypil pivo. ,,I to je možné." řekl a já mu pivo doplnil. Podíval se na to dost zmateně a překvapeně. ,,Ano. Tak, co dělal tady, v New Yorku? Štěstí, že si ho má dcera všimla a poslala ho na ,,lepší místo" v uvozovkách." ,,Vy máte dceru?" ,,Jo." ,,Aha. No... to je dlouhá historka. Rodinné drama, znáš to ale, hledali jsme mého otce." ,,Jo jasně. A pokud by jste našli Odina, tak, vrátili byste se zpět do Asgardu? Okamžitě?" ,,Jistě. Okamžitě." ,,Super." řekl jsem a vstal z křesla. ,,Rádi vám pomůžeme."