She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Návrat přítele

Už je to asi pět dní od doby, co mi táta zavolal, že někam odjíždí. Jedno vím jistě, že je v Nepálu, ale kde přesně, to nevím. Každopádně se bojím, že se mu něco stane nebo že ho už nikdy neuvidím. Proč zrovna Nepál? Co by tam chtěl dělat? Vylézt na Everest? Hlavně chci vědět, kde přesně je. To se asi nedozvím. Volala jsem mu tři dny po sobě a nebral mi to. Začínala jsem být smutná. Nejdřív zmizel Aidan a teď i můj táta. Co se to děje? Zkusila jsem napsat Christine, jestli něco neví, kam by mohl táta přesně jet, ale ona mi odepsala pouze to, že nic neví. O Nepálu jsem jí nic neřekla. Jen tak pro jistotu. Tetě jsem nic taky neřekla, ta určitě taky nic neví. Nikdo nic neví. Kde může teď táta být? Je vůbec v pořádku? Mám chuť požádat o pomoct Avengers, ale ti mají svých starostí dost. Rozhodla jsem se tedy, že napíšu tátovi email a budu čekat, jestli mi odepíše nebo ne. Napsala jsem mu: ,,Ahoj tati. Prosím tě napiš mi, kde přesně jsi. Bojím se, že se ti něco stane nebo že se ti něco stalo. Byla bych moc ráda, kdyby jsi mi odpověděl. Mám tě ráda, Skyler." Doufám, že mi odepíše. Aidan na Facebooku nebyl aktivní už hrozně dlouho. Taky neodpovídá ani na emaily a ani ne na hovory a zprávy. Jeho sousedka mi včera řekla, že si myslí, že je mrtví a podle toho se tak chová. Jeden den jsem po něm chtěla pátrat a tak jsem napsala jeho známým a svým přátelům, kteří se s ním taky bavili. Nikdo neví, kde může být. Stejně jako u otce. Proč zrovna musí zmizet oni dva? Nechápu to. Co jsem komu udělala? Proč bez toho, aby mi řekli, kam jdou, zmizeli? 

Já a Amy jsme ve škole skončily dřív. Rozhodli jsme se, že koupíme v cukrárně nějaký koláč a pak se zajedeme podívat za Molly. Dáme si s ní čaj a popovídáme si. Molly a Michael bydlí zatím u jejich rodičů, než jim rodiče zařídí nějaké rodinné bydlení. Zajímavé je, že se s tím máma od Molly a Michaelův táta smířili a podporují je. Stejně na tom je celá rodina. Všem je jedno, že to jsou bratranec a sestřenice. Všichni se těší na vnouče. Někteří v jejich okolí jsou sice proti tomu, ale zákon to nezakazuje. Já proti tomu nic nemám. Je to jejich věc. S Amy jsme v cukrárně koupili jahodový koláč, který máme my tři nejradši. Potom jsme přijeli k Molly. Dveře nám otevřela mě už známá paní Mary a zavedla nás do zahrady, kde si na terase Molly četla knihu o jméně pro dítě. Prý nemá co dělat, tak bude vybírat jméno. ,,Přemýšlela jsem o tom, že se holka bude jmenovat Sarah." řekla Molly, když jsme si k ní sedli a paní Mary nám přinesla černý čaj s mlékem. Hned na to se na ní Amy zamračila. ,,Jsi židovka?" zeptala se jí. Molly nechápavě zavrtěla hlavou. ,,Sarah je židovský jméno, takže ne." řekla Amy ,,A co kdyby se jmenovala Natalia?" ,,Tu Michael zakázal Skyler. Prý se takhle jmenovala jeho bejvalka." řekla Molly. Vybírat jméno pro dítě je těžký. Obzvlášť, když to jméno vybírají dva lidé spolu a když se na některém schodnou, tak jsou tu nastávající prarodiče, kterým se to jméno nelíbí a musí se vybrat jiný. Jen aby oni byli spokojení. Takhle to bylo u mě, když mi vybírali rodiče jméno. Původně jsem se měla jmenovat Hope, ale místo mých prarodičů, které už bohužel nemám, tu byla teta. Té se to nelíbilo a moje matka chtěla, aby její sestřička byla s jménem pro mě spokojená. Pak navrhli jméno, které vybral pro mě táta hned na poprvé, ale máma ho nechtěla. Skyler. Na tom se konečně shodli. Neumím si představit, že bych jmenovala nějak jinak. Skyler ke mně sedí. ,,Hej a kde je vlastně ten Aidan Skyler?" zeptala se mě najednou Molly. Tuhle otázku jsem nečekala a tak mě zaskočila. Chvíli jsem jen tak nehnutě seděla a pak pouze pokrčila rameny. ,,To ti neřekl, kam jde nebo co se děje a tak? Vždycky jsi si s ním rozuměla." ,,Ano, ale asi nechce, abych to věděla. Všichni si jeho zmizení vysvětlili tak, že je mrtvý." řekla jsem ,,Není možný, aby hned někoho prohlásili za mrtvého." ,,V dnešní době je Amy." prohlásila jsem. Chápu ji. Taky nemůžu uvěřit tomu, že si ostatní myslí, že je mrtvý, ale co mám dělat? Nejsem Sherlock Holmes. S holkami jsme si povídaly dlouho. Amy pak musela jet domů za babičkou. Takže jsem ji zavezla domů. Zastavila jsem před vchodem do jejich bytu. Čekala jsem, že Amy se se mnou rozloučí a vystoupí, ale to se nestalo. Amy dál seděla a dívala se před sebe. Starostlivě jsem ji pozorovala. ,,Děje se něco?" zeptala jsem se jí. Ona se na mě podívala prázdným pohledem. ,,Aidan tě pozval před tím, než zmizel na rande že?" zeptala se mě. Tohle mě zaskočilo. Jak to ví? Molly a ani jí jsem nic neřekla. Chvíli jsem na ní překvapeně a zaskočeně koukala. Ani jsem se nepohnula. Jak to do háje může vědět, když jsem jí a ani nikomu jinému nic neřekla? Rychle jsem se vzpamatovala a zakroutila hlavou. ,,Ano pozval mě." odpověděla jsem nakonec ,,A šla jsi?" ,,Ano. Hele a jak to vlastně víš, když jsem to nikomu neřekla?" ,,Svěřil se mi. S tím, že tě miluje už hrozně moc dlouho, ale nikdy nesebral odvahu ti to říct. Pak se rozhodl, že tě pozve na rande a že ti vše řekne. Jak to dopadlo vlastně? Protože když zmizel, tak z toho nejsi vůbec špatná." ,,To není pravda. Jsem smutná, že zmizel a nikdo neví kam!" vyjelo ze mě. Chvíli jsme jen tak mlčky seděli. Nevěděla jsem, co říct. V tom začalo pršet. No super. Musím jí říct, jak to rande dopadlo. Měla by to jako kamarádka vědět. I když je to moje věc. ,,Řekla jsem mu, že ho beru jako bratra a že je to můj nejlepší kamarád. Chci, aby to tak zůstalo. On se asi na mě naštval, ale odvezl mě domů a pak zklamaně odjel. Od té doby jsem ho neviděla." řekla jsem ,,Aha. Chápu tě. Asi bych mu na tvém místě řekla to samé." ,,Jo, asi jo." vyšlo ze mě. Trochu jsem začala vzpomínat na ten den, kdy mě Aidan pozval a v tom jsem si na něco vzpomněla. Panebože! On mi přece na něco odpověděl a řekl, že ten večer něco měl. No jo, ale co měl? Na to se ho už asi nikdy nezeptám. Měla bych to nechat být. Je pryč a nikdo neví, kde je. Můžu jen doufat, že se jednou objeví a vrátí se. Amy se na mě usmála. ,,Tak, já už půjdu." řekla ,,Jo. Já už taky pojedu." ,,Počkej. A co ty a James?" ,,James má přítelkyni a poslední dobou jsme si hodně pomáhali, i když teď mi moc nevolá." odpověděla jsem ,,Aha. Já jen tak že se ptám ze zvědavosti." ,,Ty a ta tvoje zvědavost." řekla jsem a zasmála se. Ona se ke mně přidala. Po chvíli smíchu jsme se rozloučily a Amy odešla domů. Já rovnou odjela a po cestě si pustila rádio. Klasicky mi hrál Ed Sheeran.