She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Prastará a Kamar-Taj

Na obrázku Garrett

Pohled Prastaré

Sedím u stolu v sídle vědění. Mistr Sol Ráma chce se mnou mluvit. Proto na něj čekám. Právě si krátím čas čtením a pití čaje, s trochou medu. Myslela jsem, že už jde, ale nebyl to on. Byl to pan Strange. Měl na sobě červenou tuniku a šel ke mně blíž. ,,Pane Strangei. Co pro vás můžu udělat?" ,,Chtěl jsem se jen zeptat, jestli bych mohl začít s astrálním cestováním?" zeptal se mě. Na to není připravený, ale mohl by si o tom něco přečíst. Pošlu ho za Wongem. Otevřela jsem pusu a chtěla mu to říct, ale v tom k nám přišel mistr Sol Ráma. ,,Mistře Sol Rámo." ,,Nejvyšší kouzelnice." ,,Ráda bych vám představila nového studenta. Pana Stephena Strenge." představila jsem mu ho. Sol Ráma jako kdyby na chvíli ztuhl. Pak se na něj podíval a podal mu ruku. ,,Jsem mistr..." ,,Sol Ráma. Ano, vím." řekl Strange. Mistr se trochu zakřenil a pak si Strange prohlédl od hlavy až k patě. Strange se na mě tázavě podíval a já jenom pokrčila rameny. Taky nevím, proč si ho tak prohlíží. Mistr se mu pak podíval do očí. ,,Promiňte. Máte děti?" zeptal se. Strange to chvíli nechápal. Pak se na něj trochu usmál. ,,Mám dceru, Skyler." ,,Aha." vyšlo ze ztuhlého mistra. Strange mu přestal věnovat pozornost a podíval se na mě. ,,Podle mě by jste měl Stephene zajít za Wongem. Určitě vám rád pomůže. Teď běžte prosím." ,,Dobře. Děkuji." poděkoval Strange a odešel. Podívala jsem se na mistra, který stál ztuhle na místě a díval se před sebe do prázdna. Bylo mi to divné. ,,Mistře?" oslovila jsem ho. On se rychle trochu otřásl a podíval se na mě. ,,Co se děje?" zeptala jsem se podezíravým tónem. ,,Jen jsem vám chtěl říct, že se v Londýně objevila jedna holka s kouzly, při tom ani nestudovala nikdy v Kamar-Taji. Bez dvouprstenu dokázala vyvolat zlaté jiskry a taky oddělila svou duši od těla. Mám podezření, že jde o genetické spojení." ,,Máte pravdu. Je to zajímavé, tenhle jev jsem už tisíc let neviděla. Už jste se s ní osobně setkal?" ,,Ano. Garrett ji učí." ,,Řekni mu, ať ji ještě dneska přivede. Chci se s ní setkat." řekla jsem. Tenhle jev, jako genetické spojení, je velmi vzácný. Naposledy se objevil před tisíci lety. Pak už se od té doby nikdy neobjevil. Moc ráda bych ji poznala a našla člena rodiny, který se učí nebo učil. ,,Dobře. Každopádně si ji chtěl získat Kaecilius. Naštěstí ji Garrett dostal dřív a přesvědčil ji." ,,To je dobře. Jak se jmenuje?" ,,Právě jsem to chtěl říct. Jmenuje se Skyler Strange a je to..." ,,Dcera Stephena Strange." vydechla jsem. Takže takhle to je. Skyler má spojení se svým otcem. Pokud vím, tak se to ztratí, až se Skyler naučí ta kouzla používat. Nebo, až se stane mistrem. ,,Řekněme jim o sobě, protože ani jeden neví, že se učí stejné umění?" ,,Ne. Nechci jim do toho kecat. Strange třeba nechce, aby o tom jeho dcera věděla. Nebudu jim do toho mluvit a nechám je, aby si to vyřešili mezi sebou." řekla jsem. Sol Ráma kývl hlavou na souhlas. Pak se uklonil a odešel. Podle mě je to správné, nechat je, aby si to řekli navzájem a sami. Mezi rodinu se já nikdy nepletu. A mezi otcem a dcerou už vůbec ne.

Pohled Skyler

Stojím uprostřed tréninkové místnosti a čekám na Garretta. Dneska půjdeme do Kamar-Taje. Už jsem přečetla všechny knihy. Taky jsem dva dny nebyla ve škole. Ztratila jsem chuť do neurochirurgie a na praxe. Navíc jsem zkoušela číst nějaký článek o operaci nervů. Nebavilo mě to. Ani už mě to nezajímá. Elizabeth měla pravdu. Neurochirurgie nebyla vždycky to, co jsem ve skutečnosti chtěla. Kouzla mě baví víc. Asi se školou seknu a budu se učit kouzla. Uvidím později. Musím se ještě pořádně rozhodnout. ,,Ahoj Skyler." pozdravil mě Garrett, který přišel a stoupl si za mě. Otočila jsem se na něj. ,,Ahoj Garrette." ,,Jsi připravená na výlet do Kamar-Taje?" ,,Ano." odpověděla jsem. Garrett byl dneska jiný. Zdál se mi svěží a plný energie. Taky se na mě pořád usmívá a já na něj. Chvíli jsme stáli a usmívali se na sebe. Mě po chvíli došlo, co se děje a tak jsem sklopila hlavu a začervenala se. On se nad tím potichu zasmál. Vzpomněla jsem si na ten včerejší polibek od něj. ,,Příště, až mě budeš chtít políbit, tak se ujisti, jestli skutečně spím." řekla jsem. On ztuhl a zvážněl. Uvedla jsem ho do rozpaků. To se mi líbí. Musela jsem se zasmát. On se zatvářil uraženě. ,,Promiň. Nemohl jsem odolat." přiznal se a sklopil zahanbeně hlavu. Já se přestala smát a pohladilo ho po tváři. Garrett se mi podíval do očí. ,,V pořádku." řekla jsem. Usmál se na mě a začal se naklánět. Já váhala, ale pak jsem si řekla, že to udělám. V tom jsme zaslechli odkašlání a odtáhli se od sebe kousek dál. Mistr stál ve dveřích a s úsměvem nás pozoroval. ,,Na tohle máte čas později." řekl se smíchem a odešel. To je trapas. Garrett protočil panenky a podíval se na mě. ,,Je čas, abychom vyrazili." řekl. Kývla jsem hlavou na souhlas. Garrett vyvolal portál a prošel jím. Já šla za ním.