She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

,,Já jsem doktor Strange, ne mistr Strange..."

Btw video není moje XD

Nevydržela jsem to. Hned, jak táta šel dopředu o jeden krok, jsem vyběhla a objala ho. Potřebovala jsem jeho náruč. Byla jsem ráda, že ho zase vidím. Vzpomněla jsem si na Garretta a na všechno, co se stalo za tu dobu, kdy byl táta pryč. Rozplakala jsem se. Potřebuji tátu a teď ho mám konečně u sebe. Jsem za to hodně ráda a taky vděčná. Táta mě začal hladit a utěšovat mě. Po chvíli jsem se zklidnila a odtáhla se od něj. ,,Jsem ráda, že tě konečně vidím. Stýskalo se mi." ,,Mě taky Skyler. A ani nevíš, jak moc." řekl a utřela si slzu, kterou měl v oku. Usmála jsem se na něj a ještě jednou ho objala. On mi objetí opětoval. Po pár sekundách jsme se od sebe odtáhli. ,,Ale, jak si se dostala k..." ,,To spíš já bych se měla ptát tebe?" ,,Ne, nejdřív ty." řekl táta. Kývla jsem hlavou na souhlas. Asi bych měla začít jako první já. ,,No...kvůli genetickému spojení, které jsem vlastně měla s tebou, tak jsem mohla oddělit svou duši od těla a taky vyvolávat portály, i když jsem o téhle moci nikdy neměla ponětí. Chvíli jsem žila s tím, že mám nějaký dar nebo jsem něco jako Avenger, ale pak mě našel Garrett a ukázal mi londýnskou svatyni. On a mistr Sol Ráma mě naučili hodně a nikdy jim to nezapomenu." ,,Aha. Takže ten tvůj hlas, který jsem slyšel tenkrát na chodbě, jsi byla skutečně ty?" zeptal se mě a já kývla hlavou. Táta zahanbeně sklopil hlavu. ,,Jak jsem mohl být tak slepý a nepoznat, že je má dcera v Kamar-Taji." zašeptal. Položila jsem mu ruku na rameno. ,,Já si taky myslela, že jsi někde v nějakém chrámu nebo něco takového, ale ty jsi byl celou dobu v Kamar-Taji. Jsme na tom stejně a jde vidět, že geny nezapřu." řekla jsem. Táta se usmál a podíval se na mě. ,,Západní medicína mě zklamala a pak mi jeden muž, který ochrnul a díky magii se vyléčil, mi řekl o Kamar-Taji. Vydal jsem se do Káthmándú a našel ho. Učil jsem se a chtěl jsem, aby jsi o tom nevěděla." ,,Proč?" zeptala jsem se překvapeně a trochu i uraženě. Táta to vycítil a trochu zpanikařil. Pak se na mě usmál. ,,Nevěřila by jsi mi a taky jsem nevěděl, že jsi v londýnské svatyni a že chodíš s Garrettem, který se jednu dobu kolem mně motal a vyptával se na tebe." ,,Jo...celý Garrett." zamumlala jsem smutně. Táta nadzvedl nechápavě obočí. Pak se otočil na Prastarou. ,,Garrett je mrtvý." objasnila mu to za mně. Zněla taky smutně. Ani se nedivím. Táta se na mě podíval zpátky a pohladil mě po tváři. ,,Jsi zase se mnou. Vše bude v pořádku Skyler. Potom mi řekneš vše, co se stalo za tu dobu, co jsme se neviděli. Pak si o všem popovídáme. Teď musíme vyřešit Kaeciliuse. Mám tě rád a chci tě chránit." ,,Já vím tati." řekla jsem a pousmála se na něj. Táta se taky usmál, ale potom se otočil na Prastarou. ,,Utekl." řekl ,,Kaecilius?" ,,Jo. Umí skládat prostor a hmotu vůlí." ,,Skládá prostor mimo zrcadlovou dimenzi? Ve skutečném světě?" ,,Jo." odpověděl táta. ,,Kolik jich bylo?" ,,Dva." řekl a šel blíž k Prastaré. Já šla pár kroků za ním a pak zastavil. ,,Jednoho jsem zavřel na poušti." ,,A ten druhý?" ,,Tělo leží v hale." odpovídal a šel dál. ,,Mistr Drawn je pod schody." ,,Odnesli jsme ho zpět do Kamar-Taje." řekl Mordo. ,,Londýnská svatyně padla." řekla Prastará a já smutně sklopila hlavu. Taky mi trochu tekla slza. ,,Už jen newyorská a hongkongská nás chrání před temnou dimenzí. Tys ubránil newyorskou svatyni před útokem. Její pán padl, musí přijít nový, mistře Strangei." řekla opět Prastará a já s Mordem jsme se na ni společně překvapeně podívali. ,,Ne." řekl táta a otočil se na ni. ,,Já jsem doktor Strange, ne mistr Strange ani pan Strange. Doktor Strange! Když jsem se stal doktorem, tak jsem přísahal, že neublížím a při tom jsem zabil člověka. Už to nikdy neudělám. Mé poslání je životy zachraňovat, ne je brát." řekl. No, a až se dozví, že jsem skončila s neurochirurgií, tak se zblázní. Zatím mu o tom nic neřeknu. Potřebuji na to čas, abych se mu přiznala. Bude sice naštvaný, ale doufám, že mě pochopí. ,,Stal ses doktorem, aby jsi zachránil především jeden život. Ten svůj." řekla Prastará. Táta se trochu pousmál. ,,Zase do mně vidíš, že ano?" ,,Vidím to, co pokaždé, tvé přebujelé ego. Toužíš nadále žít v bludu, že máš vše pod kontrolou, i smrt. Tu nemá pod kontrolou nikdo, ani proslulý doktor Stephen Strange." Po té poslední větě jsem se zhluboka musela nadechnout. Má pravdu. Smrt nemá nikdo pod kontrolou. Takže, když Garrett zemřel, tak se to stát mělo a já to nijak nezměním. Budu se muset naučit s tím žít dál. ,,No a co Dormmamu?" odtrhl mě od myšlenek táta. Ihned jsem se na něj podívala a šla dva kroky blíž. ,,Ten nesmrtelnost nabízí." ,,Dormmamu žije jen díky našemu strachu ze smrti, živí se jím." odpověděla Prastará a mezitím jsem já přešla k tátovi a Mordo k ní šel blíž.  ,,A ty se přiživuješ na něm." řekl táta. To mě zaskočilo. Jak jako? Vím, že nejsem v pozici, kdy můžu tátu napomenout, ale tohle musím udělat. ,,Tati..." ,,Skyler nepleť se do toho prosím." zastavil mě. Přestala jsem radši mluvit a čekala, co bude dál. ,,Povíš mi o vládě nad smrtí? Vím, jak to děláš. Viděl jsem ty vytržené rituály z Kaliostrova grimoráru." ,,Svá další slova važ velmi pečlivě doktore." ,,Protože by se ti nemusela líbit?" ,,Protože nemáš tušení, o čem mluvíš." ,,O čem to mluví?" zeptal se nechápavě Mordo. Už mi vše došlo. Prastará žije dlouho kvůli tomu, protože čerpá moc z temné dimenze. Byla jsem trochu zaskočená a tak jsem se na ni dívala s otevřenou pusou. Tohle jsem od ní nečekala. ,,Mluvím o její dlouhověkosti. O zdroji její nesmrtelnosti. Čerpá moc z temné dimenze, aby mohla žít." řekl táta. Mordo se posměšně usmál. ,,To není pravda." ,,Viděl jsem ty rituály a pochopil. Vím, jak to děláš." pokračoval táta. Prastará vypadala, že zmatkuje a neví, jak se bránit. Ani se ji nedivím. Já zase nevím, jestli mám tátu zastavit a nebo ho nechat, aby mluvil dál. ,,Fanatici se vrátí, hned jak přeskupí síly. Potřebujete posily." řekla Prastará a odešla. Mordo šel kousek za ní, ale pak zpomalil a nakonec zastavil. Podíval se na tátu. Mračil se. ,,Není tou, za kterou ji máš." řekl mu táta ,,Nemáš právo ji takhle soudit. Nemáš tušení, jakou zodpovědnost nese na svých bedrech!" ,,Ne a ani to vědět nechci." ,,Jsi zbabělec." ,,Protože nejsem zabiják?" ,,Tihle fanatici nás všechny pozabíjí a ty nemáš dost sil, abys je zabil první?!" ,,A co jsem asi udělal teď?!" ,,Zachránil sis vlastní krk! A pak jsi kňučel, jak zpráskaný pes!" ,,Ty bys vůbec neváhal jo?!" ,,Nemáš ponětí, co všechno jsem už udělal. A odpověď zní ne, neváhal bych. Nikdy." ,,I kdyby to šlo udělat jinak?" ,,Jinak to nejde udělat." ,,Tak ti chybí představivost." ,,Omyl Stephene. Tobě chybí páteř." Jen jsem stála a dívala se, jak se ti dva hádají. V tom jsem uslyšela zvuky u hlavních dveří. ,,Co je to?" zeptala jsem se ,,Jsou zpátky." řekl Mordo. Všichni tři jsme běželi k hlavním dveřím. Nebo spíš na schodiště. Chytla jsem se zábradlí a podívala se dolů. Kaecilius a další tři fanatici kouzlili velkou kouli, která určitě má na svědomí londýnskou svatyni, která padla. Chtějí zničit i newyorskou svatyni. Tak to ne. To jim nedovolím. ,,Musíme to skončit." řekl Mordo a přeskočil zábradlí ,,A hned!" zvolal. Šla jsem za ním. Díky svým akrobatickým botám byl dole rychle a tak mohl jednoho odkopnout od koule. Všimla jsem si, že jeden z nich je AIDAN! S celou nenávistí jsem ho popadla a spadla s ním na zem. ,,Skyler?" oslovil mě. Já ho neposlouchala. Vrazila jsem mu pěstí do obličeje. ,,To je za Garretta ty hajzle!" zavrčela jsem naštvaně a nenávistně. Nenávidím ho. Nesnáším ho. Neudržela jsem se a ještě několikrát ho mlátila. On se nebránil. Jen ležel a čekal, až bude konec. Nevím, co se stalo, ale přestala jsem ho mlátit. Krev mu tekla z nosu a taky z pusy. Mě zase boleli klouby na ruce. Nechám ho být. Nestojí mi za to. Ale musím ho zabít. Zabil Garretta. ,,Strangei! Sleť dolů a bojuj!" zvolal Mordo na tátu, který levitoval s pláštěm ve vzduchu. Morda mezitím ostatní fanatici drželi dál od Kaeciliuse. Ten byl připravený zničit svatyni. Ihned jsem se začala plně soustředit, ale táta byl rychlejší a zachránil svatyni před zničením. Dostal nás do zrcadlové dimenze. ,,Zrcadlová dimenze. Tady skutečnému světu neublížíš. Kdo se bude smát teď? Ty sráči!" vysmíval se táta ve vzduchu. ,,Já." odpověděl Kaecilius a začal ohýbat se schodištěm. Mordo se mezitím dostal ze spárů fanatiků a já nechala Aidana ležet na zemi. Vím, že bude zle a nemůžu se teď na něj soustředit. Táta sletěl dolů a po cestě vzal Kaeciliusovi dvouprsten. Já a Mordo jsme běželi ven. Táta pak přiběhl k nám. ,,Sebral jsem mu dvouprsten. Nemůžou utéct ne?" zeptal se táta Morda. Kaecilius a ti dva fanatici šli k nám. ,,Utečte!" zakřičel Mordo a všichni jsme běželi pryč po silnici. Po cestě jsme se vyhýbali autům. Křižovatka, která byla před námi se začala oddělovat a utvářel se jiný prostor. Já s tátou zastavila uprostřed ní a rozhlédli se. Mordo k nám přiběhl. ,,Propojení s temnou dimenzí je činí v zrcadlové dimenzi ještě mocnějšími. Nemohou ublížit skutečnému světu, ale nás zabít mohou. To nebylo chytré. Zavraždí nás." řekl zoufale a podíval se směrem, kterým jsme přiběhli. Kaecilius běžel spolu s ostatními k nám. To není dobrý. Běželi jsme dál. Táta začal kouzlit portál, který vedl pryč ze zrcadlové dimenze. Běžela jsem jako první. ,,Skyler uteč! Nechci, aby se ti něco stalo!" zakřičel na mě. Nemůžu je tady nechat. Ale, asi nemám na výběr a musím ho poslechnout. Zem se začala naklánět, ale stihla jsem to. Proběhla jsem portálem, který pak zmizel. Spadla jsem na ulici přímo na zem. ,,Tati!" zvolala jsem. Lidi kolem se na mě divně podívali. Musím najít Prastarou. Je jedno, že čerpá moc z temné dimenze, musí jim pomoct. Vstala jsem a rychle běžela do nějaké slepé uličky, kde nikdo nebyl. Bojím se o táty. Musím tam přijít včas. Nevím, co bych dělala, kdyby se něco stalo i jemu.