She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Přiznání a malý rodinný rozhovor

Hned, jak jsem vyšla z balkónu, přiběhla za mnou Christine. ,,Skyler. Je mi to líto, nemohli jsme ji zachránit." řekla pomalu a trochu i soucitně. Smutně jsem zakývala hlavou. ,,Dobře. Nemůžete za to. Děkuji." ,,Nemáš za co. Půjdu za tvým otcem. Pak za ním přijď. Bude v umývarce pro doktory." oznámila mi a odešla. Chvíli jsem jen tak stála na místě a přemýšlela. Všechno je špatně. Měla bych teď být v Londýně a být s přáteli. Místo toho naháním nějakého fanatika a sleduji, jak lidi které znám, umírají. Musíme Kaeciliuse zastavit jednou pro vždy. Nesmí tenhle svět zničit tím, že nás nechá Dormmamuovi. To s tátou nedovolíme.

Přišla jsem do umývarky, ale hned se vrátila za roh a pozorovala tátu s Christine. Táta ji drží za tváře. Páni. Byla bych ráda, kdyby se teď a tady políbili. Chci, aby to mezi nimi bylo zase jako dřív. ,,Doktorka Palmerová na pohotovost. Opakuji. Doktorka Palmerová na pohotovost." ozvalo se z reproduktoru na stropě a já myslela, že někoho zabiju. Vážně? Mohlo to dopadnout šťastně. Byla jsem trochu naštvaná. Christine odešla a táta se podíval do zrcadla. Slza mu tekla po tváři. Potom si srovnal límec a jeho rohy mu slzy začali utírat. ,,Nech toho!" napomenul plášť táta. Musela jsem se trochu zasmát. Táta se trochu lekl, ale pak se na mě otočil. Trochu se zamračil a já toho nechala. ,,Máme chvilku, abychom si promluvili. Chci vědět vše." ,,Vše? Jako to, co se dělo během toho, co jsme se neviděli?" zeptala jsem se a táta kývl hlavou. No super. ,,Nic zvláštního se nestalo, kromě toho, že si teta našla přítele a čeká s ním dítě." ,,Opravdu?" ,,Jo." ,,Aspoň se konečně usadí. No a co ty a Garrett?" zeptal se a mě se v očích tvořily slzy. Chtělo se mi plakat. Táta si toho všiml a sklopil hlavu. ,,Promiň já zapomněl..." ,,V pořádku tati. No a dál to bylo tak, že jsem operovala Amy, abych ji zachránila. Měla střep v raně na krku, který tlačil na míchu. Přežila to." řekla jsem a táta se na mě pyšně usmál. ,,Výborně. Jednou budeš skvělá doktorka. Lepší než já." řekl. Ajeje. Musím mu to říct. Zhluboka jsem se nadechla. ,,Tati já...nebudu doktorka." ,,Proč?" ,,Zrušila jsem studium, protože jsem přišla na to, že to není to, co jsem vždy chtěla. Objevila jsem kouzla a chtěla jsem se jim věnovat naplno. Vím, že jsem tě zklamala, ale prosím pochop to." ,,Chápu tě Skyler. Je mi to sice líto, ale budu tvá přání respektovat. Nemám právo ti kecat do tvé budoucnosti. Chci jen, aby jsi byla šťastná." ,,Děkuji tati." řekla jsem a se slzami ho objala. Taky mě objal. ,,Ani nevíš, jak moc se mi stýskalo Skyler." ,,Mě taky tati." řekla jsem. Po chvíli jsme se s tátou od sebe odtáhli. ,,Půjdeme za Mordem." ,,A pak?" zeptala jsem se ,,Půjdeme to šílenství skončit. Ty ale půjdeš domů a počkáš na mě." ,,Ne." ,,Skyler poslouchej mě. Jsem tvůj otec a chci, aby jsi byla v bezpečí." řekl trochu zoufale. Chápu ho. Bojí se o mně. Ale, dokážu se o sebe postarat sama a taky se umím bránit. Je mi líto tati. ,,Promiň, ale já musím jít s tebou. Je tam Aidan a já ho musím zastavit." řekla jsem ,,Tím, že ho zabiješ?" ,,Ne...já...já nevím." ,,Zůstaň doma Skyler. Bude to tak lepší a já budu mít jistotu, že jsi v pořádku a nic se ti nestane. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti něco stalo." ,,Nic se mi nestane. Umím se bránit." ,,Ne." ,,Tati! Poslouchej mě." začala jsem ,,Celá léta, jsme byli od sebe odloučení. Ty jsi byl v Americe a já zase v Anglii. Každé ráno, když jsem se probudila, jsem odečetla jeden den. Počítala jsem dny, kdy tě zase uvidím a čím menší bylo číslo, tak tím víc jsem se na tebe těšila. Měla jsem radost, když jsi mi zavolal nebo za mnou nečekaně přijel. Teta mě vychovávala a starala se o mně, ale tebe ani mámu nikdy nenahradila. Trochu ano, ale...s tebou jsem byla šťastná. Bolelo mě naše každé loučení. Chtěla jsem být s tebou. A teď, když mám možnost s tebou bojovat po boku proti nepříteli, tak neodejdu. Budu s tebou. Už tě nechci znovu ztratit." řekla jsem. Tátovi slzely oči a vypadal zároveň smutně a naštvaně. Pak se jenom pousmál. ,,Tvrdohlavost máš po matce. Každopádně teď chci, aby jsi šla se mnou. Máš pravdu. Už tě nikdy neopustím Skyler." ,,Dobře. Já tebe taky ne tati." řekla jsem. Táta se usmál a kýl hlavou. Pak si nasadil dvouprsten a vyčaroval portál do Kamar-Taje. 

Objevili jsme se v Kamar-Taji. Přesně v knihovně v sekci pro mistry. Mordo chodil kolem dveří do svatyň. Vypadalo to tam, jak kdyby vybuchla bomba. Přišli jsme s tátou k němu. ,,Zemřela." oznámil mu smutně táta. ,,Měl jsi pravdu. Nebyla tou, za koho jsem ji měl." ,,Měla to složité." Mordo se k nám otočil. ,,Tak složité? Temná dimenze je nebezpečná, tikavá. Co když jí podlehla? Učila nás, že je zakázaná." říkal a chodil kolem. U toho potlačoval slzy. Toho si nevšimnout nešlo. ,,A při tom z ní čerpala sílu, aby mohla žít po staletí." ,,Myslela si, že je to tak správné." řekl táta a šel kousek blíž k němu. ,,A teď se to sečte. Nechápeš to? Její poklesky vedli fanatiky k Dormmamuovi. Kaecilius, byl její chyba a nyní my řešíme následky jejich zločinů. Svět uhoří." ,,Mordo!" oslovil ho táta. ,,Londýnská svatyně padla." ozvala jsem se a šla k nim blíž. Táta kývl hlavou, ale celou dobu se díval na Morda. Pak si vzal opět slovo. ,,Newyorská prodělala dva útoky. Dobře víš, kde zaútočí teď." ,,Hongkong." ,,Kdysi jsi mi řekl: ,,Bojuj, jako by ti šlo o život, neboť jednou ti o něj půjde. Dnes je ten den. Jenomže sám se Skyler je neporazím." dořekl svoji řeč táta a chvíli bylo ticho. Mordo se rozmýšlel. Netrpělivě jsem se na něj dívala. Táta taky. Po chvíli ticha lehce kývl hlavou. Super! Táta vyčaroval portál do Hongkongu. Na nic jsme nečekali a vběhli do něj. Jdeme si pro tebe Kaeciliusi.