She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Dormmamu, I have come to bargain!

! Tato kapitola bude pouze a jenom z pohledu Stephena!

,,Dormmamu! Přišel jsem smlouvat!" řekl jsem. ,,Přišel jsi zemřít." řekl hlubokým hlasem Dormmamu. ,,Tvůj svět je nyní můj svět, jako všechny." začal po mě střílet špičaté kameny a já si vyčaroval štíty. Bránil jsem se. V tom otevřel pusu a z ní vystřelilo tlusté fialovobílé světlo. Hned jsem dal štít před sebe a bránil se. Bylo to silnější a tak jsem musel zakřičet, abych svou sílu zesílil. Ale nevyšlo to. Zemřel jsem. 

Přistál jsem a zkontroloval levou ruku s kruhy. Pak se podíval na něj. ,,Dormmamu! Přišel jsem smlouvat!" ,,Přišel jsi zemřít. Tvůj svět je nyní můj svět, co to je? Iluze?" ,,Ne. To je realita." odpověděl jsem. Pousmál se. ,,Dobře." řekl a v tom mě zabil těmi špičatými kameny.

,,Dormmamu. Přišel jsem smlouvat." ,,Co se to děje?" ptal se a rozhlížel se kolem Dormmamu. ,,Tak jako jsi ty dal Kaeciliovi moc ze své dimenze, tak jsem jsi já přinesl moc z té své." řekl jsem a ukázal na svou levou ruku s kruhy času. ,,Tohle je čas. Nekonečná časová smyčka." ,,Taková drzost!" zakřičel a napřáhl svou pravou ruku. ,,A do prdele." řekl jsem si pro sebe a jeho ruka mě zasáhla. 

,,Dormmamu! Přišel jsem smlouvat!" ,,Tohle nemůžeš dělat navždy." řekl. ,,Naopak můžu. Tak se teď totiž věci mají! Ty a já uvězněni v tomto okamžiku! Navždycky!" ,,Potom budeš navždycky umírat." ,,Ano." řekl jsem. Právě v tom jsem si vzpomněl na Skyler a potlačil slzy. Jestli tady zůstanu navždy, tak už ji nikdy neuvidím. ,,Ale má dcera a všichni na zemi budou žít." ,,Budeš trpět bolestí." ,,Bolest je má stará známá." řekl jsem klidně a hned na to opět zemřel tím jeho dechem, nebo co to je.

,,Dormmamu." zase smrt.

,,Přišel jsem smlouvat." ,,Dost už!" zvolal a zase jsem zemřel.

,,Dormmamu!" 

,,Dormmamu!"

,,Dormmamu!" 

Smrt, smrt, smrt a zase smrt.

Několikrát jsem za ním přišel s tím, že jsem přišel smlouvat a několikrát mě zabil. Bránil jsem se a zkoušel s ním mluvit dál, ale nešlo to. Vždy jsem umřel. Pak jsem ale dopadl na zem a pokoušel se vstát. ,,Tohle nevyhraješ." řekl Dormmamu. Podíval jsem se na něj. ,,Ne, ale můžu prohrát. Znovu, znovu a znovu, a znovu, a znovu navždy. A to z tebe dělá mého vězně." řekl jsem a mezitím vstal. ,,Ne!" zakřičel a znovu mě zabil. 

Opět jsem se objevil a přiletěl na tu kouli. ,,Dost! Přestaň s tím! Propusť mě!" křičel po mě. ,,Ne." řekl jsem a šel kousek blíž. ,,Přišel jsem smlouvat." ,,Co tedy chceš?" ,,Vem si své příznivce ze Země, ukonči útok na můj svět a nikdy se nevracej. Udělej to a já prolomím smyčku." nabídl jsem mu a čekal na odpověď. 

Ahoj❤ Vím, že tahle kapitola byla krátká, ale chtěla jsem, aby tady tahle scéna byla v jedné kapitole😂😂 Jinak mám teď čas a tak jsem se rozhodla, že dneska vydám další.  DORMMAMU! PŘIŠEL JSEM SMLOUVAT!