She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Co se to se mnou děje?!

Pohled Doctora Strange

Toho Jonathana Pangborna jsem našel. Skutečně chodil a hýbal se. Nemohl jsem tomu uvěřit. Řekl mi o Kamar-Taji. Utratil jsem poslední peníze za letenku do Nepálu. Do hlavního města Káthmándú. Tam jsem chvíli bloudil, ptal se po Kamar-Taji a hledal ho. Nikdo nic skoro nevěděl, nebo mi nerozuměli. Začal jsem se bát, že jsem sem letěl zbytečně. Ne. V jedné uličce si mě odchytili tři chlápci a chtěli po mě hodinky, které jsem dostal od Christine. Ty mi vzali a chtěli mě zmlátit. Jednomu jsem vrazil, ale kvůli mému poranění mě to bolelo hodně. Shodili mě na zem a začali do mě kopat. Potom přišel jeden chlap a pomohl mi. Začal se s nimi prát a byl silnější. Dva utekli a ten jeden zůstal ležet na zemi. Vrátil mi hodinky a pak se mě zeptal, jestli hledám Kamar-Taj. Nad tím jsem pouze kývl hlavou na souhlas. Šel jsem s ním a zavedl mě do jedné uličky k jedním dveřím. ,,Takže tady? Tam to vypadalo víc Kamartáčsky." řekl jsem a trochu se usmál. On se pouze potichu zasmál a pak se na mě podíval vážně. ,,Kdysi jsem stál tam, kde ty. A i mě chyběl respekt. Mohu ti nabídnout radu?" zeptal se a já na to lehce přikývl ,,Zapomeň vše, co si myslíš, že víš." řekl. Nad tím jsem trochu protočil oči do strany. Tohle mi přišlo trochu divný. ,,No...fajn." vyšlo ze mě po chvíli ticha. Nakonec mě zavedl k jejich učiteli. Žena. Říkají ji Prastará. Myslel jsem si, že experimentuje mimo lékařskou komoru nebo tak něco, ale ona začala vyprávět o léčbě víru v uzdravení. Taky o různých pohádek o čakrách a tak podobně. Na to já nejsem a moc na to nevěřím. Po tom, co jsem na ní začal křičet, oddělila moje astrální a fyzické já a ukázala mi něco jako jiné dimenze nebo vesmíry. Nevím přesně, co to bylo, ale díky tomu mi to všechno otevřelo oči a chtěl jsem se od ní nechat učit. Odmítla mě a vyhodila. Neměl jsem kam jinam jít a tak jsem neustále dlouhé hodiny bušil na dveře a čekal, až mi otevřou. Otevřeli mi. Ten chlap, co mi pomohl s těmi chlápky se jmenuje Baron Mordo. Mordo mě zavedl do mého pokoje a dal mi nějaký papírek s divným slovem. Bylo tam napsáno Shamballa. ,,Co to je? Má mandra?" zeptal jsem se. On se na mě s výsměchem podíval. ,,To je heslo k wifi. Nejsme primitivní." řekl a s úsměvem odešel. Ráno pro mě poslala Prastará a od té doby jsem začal studovat. Poznal jsem taky hodně nových lidí. Například knihovníka Wonga, který mi řekl nějakou děsivou historku o nějakém fanatikovi jménem Kaecilius. Potom jsem už dál nepátral, kdo to je a tak. Začal jsem studovat kouzla. Baví mě to. A to hodně. Email od Skyler mě trochu znepokojil. Došlo mi, že jsem jí způsobil obavy o mě. A tak jsem jí napsal, ať nemá strach a že jsem v pořádku. Přál bych si, aby tady byla se mnou. Chybí mi víc než kdy dřív. Její matka by na ní byla pyšná. Slíbil jsem jí, že se o ní postarám, ale připadá mi, že jsem kvůli práci zahodil půlku jejího života. Už od malička žije v Londýně a vídáme se pouze čtyřikrát až pětkrát do roka. Jinak si voláme a píšeme. Zdá se mi, že jsem promarnil celých 19 let. Mohl jsem se vykašlat na práci a starat se o ní, ale já chtěl vystudovat a proslavit se. Byl jsem hlupák. Měl jsem být po škole s ní. Lituji toho, ale minulost nevrátím. Moc rád bych jí o Kamar-Taji a o všem řekl, ale nevěřila by mi. Musel bych jí to ukázat a ovládat kouzla zatím neumím. Zatím ne.

Stojím v jedné z řad studentů, kteří trénují vyvolávat portál. Nejdřív jsme si museli vzít předmět zvaný dvouprsten. ,,Ovládnutí dvouprstenu je základem mystických umění. Umožňuje nám cestovat mnohovesmírem. Stačí jen soustředění. Vizualizace. Představujte si cílové místo, dívejte se za svět, který vidíte. Představte si každičký detail. Čím jasnější představa, tím rychleji a snáze se portál otevře." říkal Mordo a zastavil u mě. Ostatním vyvolávat kruh, kolem kterého byli zlaté jiskry, šlo. Ale mě ne. Myslím, že je to mýma rukama. Podíval jsem se na Morda a pak zase před sebe a soustředil se ten portál vyvolat. V tom se objevila Prastará a za ní mistr Hamir. ,,A dost!" zavelel Mordo. Prastará šla blíž k nám. ,,Ráda bych si promluvila s panem Strangem osamotě." řekla. Mordo mávl rukou a odcházel. Za ním šli ostatní studenti. Já k Prastaré přišel víc blíž. ,,Mé ruce..." ,,Vašima rukama to není." řekla ,,Jak to že to mýma rukama není?" zeptal jsem se. Prastará se podívala na mistra Hamira. ,,Mistře Hamire." oslovila ho. Ten přišel blíž k nám a vyhrnul si levý rukáv. Neměl ruku. Najednou začal kouzlit zlaté tvary a já se na něj překvapeně díval. Takže má Prastará pravdu. Mýma rukama to není. Tvary zmizeli. ,,Děkuji mistře Hamire." poděkovala mu Prastará a on beze slova odešel. Potom se podívala na mě. ,,Řeku nelze stlouci, aby se podvolila. Musíte se podvolit jejímu toku a využít její sílu ve svůj prospěch." řekla. Pochopil jsem to, ale nedává to smysl. ,,Co? Mám to ovládat tím, že to ovládat nebudu? To nedává smysl." řekl jsem ,,Ne vše smysl dává, taky ani nemusí. Tvůj intelekt tě dostal daleko, ale dál tě nedostane. Odevzdej se Stephene. Umlč své ego." v tom zvedla levou ruku, na které měla dvouprsten a já radši uhnul na stranu ,,A tvoje moc vzroste." začala vyvolávat portál. ,,Pojď se mnou." řekla a portálem prošla a já šel za ní. Objevili jsme se na nějaké hoře, kde byla hodně velká zima. Celý jsem se třásl a s úžasem hleděl kolem. Taky foukal silný vítr, který mi foukal sníh do obličeje. Podíval jsem se nahoru. Došlo mi, kde jsme. ,,Počkat! To je.." ,,Everest." dokončila za mě Prastará větu. Začal jsem se dívat kolem hor. K tomu jsem si založil ruce na prsou. Byla mi hodně velká zima. ,,Nádhera." vydechla Prastará ,,Jo to je nádhera. Je tu mráz, ale nádhera." ,,V této teplotě vydrží člověk třicet minut, než jeho životní funkce selžou." ,,Bezva." prohlásil jsem a z úst mi unikla pára. ,,Ale u tebe se dostaví šok už v prvních dvou." řekla Prastará. Zmateně jsem se na ní podíval. Pomalu šla k portálu. ,,Cože?" zeptal jsem se ,,Odevzdej se Stephene." řekla a zmizela v portálu. ,,Počkat! Ne!" volal jsem marně. Portál zmizel a já spadl na zem. Rychle jsem vstal a přemýšlel, co teď budu dělat. Budu se muset odtud dostat díky tomu portálu. Nastavil jsem ruku s dvouprstenem před sebe a tou druhou začal kroužit a vyvolávat portál. Nešlo mi to. Pořád se přede mnou objevovaly malé jiskry a nic. Žádný portál. Už jsem se z toho začal nervovat. Zařval jsem na celé kolo a přestal kouzlit. Musím znovu. Mýma rukama to není, jak říkala Prastará. Mám nápad. Budu myslet na místo, kam se chci dostat a zároveň taky na Skyler. Co teď asi dělá? Spí, nebo snad snídá nebo se učí? To nevím. Někdy jí navštívím. Musím. Znovu jsem nastavil ruku s dvouprstenem a tou druhou vyvolával portál. Plně jsem se soustředil na Kamar-Taj a u toho myslel na Skyler. Povedlo se mi to. Po chvíli jsem vyvolal portál. Konečně! Přestal jsem kouzlit a rychle jím prošel. Objevil jsem se v Kamar-Taji. Svalil jsem se na zem a podíval se před sebe na Prastarou a Morda. Mordo se na mě spokojeně usmál a trochu se mi zdálo, že jeden koutek úst u Prastaré cukl do úsměvu. Povedlo se mi to. Konečně! No, a teď se budu učit dál. Jen tak s tím nepřestanu. Musel jsem se pro sebe usmát. Myslím, že kdybych nemyslel na Skyler a nepřišel na to, tak se mi to nepovede. Ona mi vždycky dodávala sílu, i když se mnou nebyla.