She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Bitva o zemi

Objevili jsem se v Hongkongu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Všude kolem to bylo zničené a lidi utíkali a panikařili. Taky se objevili i hasiči, aby uhasili oheň v jedné budově. Podívala jsem se ke svatyni. ,,Hongkongská svatyně padla." řekl táta. Byla zničená a nad ní se utvářel jakýsi modrofialový předmět. Počkat! Něco podobného jsem četla v knize. Temná dimenze. Ach ne. Rozrůstalo se to. ,,Temná dimenze. Dormmamu přichází." řekl potichu vyděšeně Mordo. Chvíli jsme jen tak stáli a celkem dost vyděšeně se na to dívali. V tom jsem v dálce zahlédla Kaeciliuse a jeho fanatiky. Všimli si nás. ,,Jdeme pozdě. A nic ho nezastaví." říkal pomalu a pořád vyděšeně Mordo. ,,To není jisté." ozval se po chvíli dalšího ticha táta. Podívala jsem se na něj. Otevřel Agamotovo oko. Překvapeně jsem nadzvedla obočí. Nevěděla jsem, že s tím umí zacházet. Budu se asi muset víc učit. Táta s okem začal manipulovat a kouzlit kolo, kterým otočí čas. V ten moment k nám běžel Kaecilius. Ne! Začala jsem panikařit, ale táta už čas zpomalil a tak ho vrátil zpátky k fanatikům. Všechno se začalo vracet zpátky. Budovy, lidé, auta a tak dále. Moment. Táta musel nějak zařídit, abych to viděla. Jinak bych se taky vrátila zpátky do minulosti. To samé pak udělal táta i s Mordem. Táta uzavřel kámen, ale vše se dál vracelo. ,,Jdeme!" zavelel táta a běželi jsme kolem Kaeciliuse dál ke svatyni. ,,Máme druhou šanci!" zavolal táta. Mezi fanatiky byl i Aidan. Nechala jsem to být a běžela dál za tátou. Najednou se srazil s jedním hasičem a pak se otočil ke mně i s Mordem. Já udělala to samé. Najednou na tátu padala nějaká konstrukce, ale on se ji naštěstí vyhl. Ale hned potom se Kaecilius rozběhl proti tátovi a odkopl ho na zem. ,,Ne!" zakřičela jsem. Táta se zvedl a pak se začal s Kaeciliusem prát. Při tom se vyhýbali oba dva autům a lidem. Mordo se pral s fanatičkami. Takže zbyl na mě Aidan. ,,Ahoj." ozval se za mnou a já se pomalu otočila. ,,Slíbil jsem ti, že jsi na řadě Skyler." řekl. Zamračila jsem se na něj, co nejvíc to šlo. ,,Odejdi ode mě, vrahu." zavrčela jsem. On se zasmál. Co? Vysmívá se mi do obličeje? Bylo mi toho líto, ale taky jsem na něj měla šílený vztek. ,,Skyler Strangeová. Londýnská dívka, která si šla za svým snem, ale pak zjistila, že to není opravdu to co chce a vybrala si muže, který byl kdysi ženatý a měl manželku." ,,Lži!" okřikla jsem ho. Aidan se znovu zasmál a přišel ke mně blíž. Pohladil mě po tváři a já měla co dělat, abych ho nezabila. Chci slyšet víc. ,,Nejsou to lži. Nedivím se, že ti neřekl pravdu." ,,Odkud víš, že měl manželku? Není to pravda. Já byla jeho první..." ,,Tak jak dokážeš vysvětlit to, že tě při prvním styku uklidňoval, že to přejde?" zeptal se mě a já vyděšeně vykulila oči. Jak to ví? ,,Sledoval jsem tě Skyler, abych věděl, jestli si v pořádku. Pak jsem toho nechal, aby to moje mizení nebylo podezřelé. Skyler, on nebyl zas tak svatý, jak myslíš. Ještě před tebou měl ženu, těhotnou ženu." říkal a mě se zastavilo srdce. Co? Nestačila jsem zpracovat všechny informace. I tak se pořád přesvědčuji, že lže. ,,Lžeš Aidane." ,,Ne. Klidně se pak zeptej třeba Morda nebo někoho v Kamar-Taji. Garrettova žena zemřela i s dítětem při porodu. Přesně před čtyřmi lety." řekl. Tekly mi slzy. To nemůže být pravda. Proč mi to Garrett neřekl? Začala jsem plakat. Nemá cenu to potlačovat. Aidan je sice fanatik, ale nikdy by nelhal. Smutně jsem sklopila hlavu, abych zakryla slzy. On se usmíval. ,,Nakonec nebyl tak dobrý, že?" řekl a já se neudržela. Pěstí jsem mu vrazila do obličeje a hned na to se začala s ním prát. V tom se na nás řítilo auto a já uhnula na levou stranu k tátovi. Kaecilius asi někam zmizel. Auto narazilo do Aidana a i sním jelo dál. Aspoň jsem se ho na čas zbavila. Všechno se dál vracelo zpátky. Mordo šel za jednou fanatičkou a já s tátou stála na místě a dívala se kolem. Temná dimenze začala pomalu mizet. Najednou se kolem nás začal vířit prach a kouř. Neviděla jsem na cestu a snažila se dávat pozor, kdyby někdo po mně šel. Kaecilius šel po tátovi, ale zastavil ho jeho levitační plášť. Pak se začali spolu opět prát a prach naštěstí zmizel. Mordo k nám přiběhl a svou kouzelnou holí chytil Kaeciliuse. Pak ho odhodil na nějakou zeď, která se začala skládat zpátky. Věznila ho. ,,Ne!" křičel a já se musela trochu pousmát. Karma je svině. Hromada kamení před námi se začala zvedat zpátky. Ale pod tou hromadou se nám objevil WONG! ,,Wongu!" zvolali jsme s tátou zároveň a přišli k němu blíž. Byl napíchnutý na nějakou kovovou tyčku, ale jak se čas vracel, tak ožil a zvedl se. Táta na něj namířil se zeleným kouzelným kruhem, kterým vracel čas, a očaroval Wonga tak, aby s námi mluvil a byl imunní vůči času. Překvapeně se začal rozhlížet kolem, když to táta dokončil. Pak se na něj trochu přísně podíval. ,,Porušuji přírodní zákony, já vím." řekl táta. Wong se rozhlédl. ,,No, teď nepřestávej." řekl a stoupl si vedle táty. Před námi se začala vracet svatyně. Obnovovala se. ,,Jakmile obnovím svatyni, zaútočí znovu." řekl táta ,,Musíme ji bránit. Pojďte." řekl Mordo a všichni čtyři jsme běželi dopředu ke svatyni. Kaecilius se ale osvobodil a my se na něj otočili. Kouzlem udeřil do země a já neudržela rovnováhu. Spadla jsem na zem a dívala se dopředu, kde se znovu začalo vše ničit. Táta spadl vedle mně a tím jsme se vrátili zpátky a už jsme nebyli imunní vůči času. Táta zůstal ležet nehnutě na zemi. Začala jsem se o něj bát. Koutkem oka jsem taky zaznamenala, že se vše zastavilo. Vše kolem nás ztuhlo a ani se nehnulo. Zastavil se čas. Mordo, já a Wong jsme začali vstávat. Já si sedla místo toho k tátovi a podívala se mu do tváře. ,,Vstávej Strangei. Vstávej a bojuj. Musíme to skončit." řekl Mordo a spolu s Wongem se dali do bojové pozice. Táta postupně vstával. Je v pořádku. Ulevilo se mi a tak jsem pomalu stoupala. Blížil se k nám Kaecilius a fantici. ,,S neodvratným bojovat nelze." říkal zasněně ,,Není to nádhera. Svět mimo čas. Beze smrti." Takže jsme prohráli nebo jak? Byla jsem teď v tom ztracená. Táta se na mě podíval. ,,Mimo čas." zopakoval si pro sebe. Došlo mi, co chce udělat. ,,Tati!" ,,Strangei!" zvolali jsme s Mordem zároveň. Táta se vznesl a letěl pryč k obloze. Spíš letěl do temné dimenze. Nemůžu ho v tom nechat. Chystala jsem se rozběhnout a letět za ním, ale Aidan mě svalil na zem a ruce mi držel pevně, abych se nemohla hnout. Zamračila jsem se na něj a pokoušela se aspoň vzpírat. ,,Je pryč." ozval se znovu Kaecilius ,,Dokonce i Strange tě opustil a vydal se jeho moci." dokončil svou větu a já nabrala všechnu svou sílu. S křikem jsem dala nohy k sobě a odkopla jsem Aidana pryč od sebe. Dopadl na zem a vyrazil si dech. Hned na to jsem vstala a podívala se na Kaeciliuse. ,,Ještě jsem tu já. Jsem jeho dcera. Skyler Strange." řekla jsem a do hlasu přidala trochu panovačnosti. Kaecilius se zakřenil a chtěl něco udělat. Ale něco se stalo. Co to bylo? 

Pohled Doctora Strange

Přiletěl jsem do temné dimenze a nemohl uvěřit vlastním očím. Všechno kolem bylo tak temné. Ty koule přivázané k sobě musí být planety, které Dormmamu zničil. Nelíbí se mi tady, ale musím ho zastavit. Najednou jsem ho spatřil. Vypadal přesně tak, jak v mém vidění, které mi ukázala kdysi Prastará. Sletěl jsem na jednu kouli, nebo planetu, nevím co to kdysi bylo nebo co to je. Podíval jsem se na svou levou ruku, kde se utvořili kruhy s kolečky. Takhle můžu zařídit časovou smyčku. Jeden okamžik se bude opakovat pořád dokola. Podíval jsem se na Dormmamův obličej. ,,Dormmamu! Přišel jsem smlouvat!" zavolal jsem na něj.

Pokračování příště...

Ahoj❤ Omlouvám se, že to tak natahuji, ale chci vás trochu napjat. Ale na co, když všichni víme, jak to dopadne😂 Nebo ne?😂😊 Každopádně se už blížíme k neskutečným 3000 přečtení. Lidi...vy jste úžasní❤👍 Opět zase a zase děkuji mockrát a mám vás ráda a dokud vás ti bude bavit, tak já tenhle příběh psát budu😊 Smutné je, že se blížíme ke konci😭, ale pokud bude zájem a pokud mi to bude i časové vycházet, tak můžu napsat i pokračování a děj se bude točit okolo Avengers Infinity War, prosím vás, aby jste mi napsali, jestli by jste to četli. Předem děkuji a zatím ahoj❤❤