She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Nemocnice

Je večer. Sedím na posteli a čtu si jednu z knih, které mi dál Wong. Garrett se mi neozval. Mám o něj trochu starost. Stejně jako o Amy. Myslela jsem, že mi napíše, ale není aktivní celý den. Hrozně moc se o ní bojím. Co když ji Harry něco udělal? Ne. Na to nesmím myslet. Určitě je v pohodě, jen nemá čas. Snad. Hrozně mě ale mrzí, že ten muž v Kamar-Taji nebyl můj táta. Byl přelud. Moc bych si přála, aby nebyl. Táta mi vážně moc chybí. Víc než kdy jindy. Můj stesk mě přemohl. Založila jsem si stránku, na které jsem skončila, a knihu položila na noční stolek. Potom jsem přišla ke skříni, která byla vedle postele ve zdi. Otevřela jsem ji a sedla si na zem. Pod hromadou dek jsem našla krabici. Tu jsem vytáhla a otevřela ji. Sama pro sebe jsem se usmála. V té krabici byly tři fotoalba s fotkami, na kterých jsem byla já a táta. Jenom my dva. Potom tu byli další věci. Třeba medvídek převlečený za doktora, kterého mi dal na Vánoce. Vzala jsem jeho i celou krabici a sedla si na postel. Vyndala jsem první album a začala s prohlížením fotek. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak jsem byla malá. Tohle album obsahuje fotky z doby, kdy jsem byla novorozeně, batole a předškolák. První album jsem zavřela a usmála se. Potom jsem vzala to druhé. Hned první fotka byla se mnou a s tátou. Mám na sobě svůj školní batoh a usmívám se. Táta stojí vedle mě a taky se usmívá. To jsem šla poprvé do školy. Ta fotka se mi moc líbí. Navíc mám na hlavě ty svoje roztomilé dva culíky, které jsem tehdy často nosila. Chtěla jsem otočit na další stranu, ale uprostřed mého pokoje se objevil portál a jim prošel Garrett. Konečně. Ihned jsem vstala a přiběhla k němu. Objala jsem ho a portál v ten moment zmizel. Po chvíli jsem se od Garretta odtáhla. ,,Ahoj. Promiň. Mistr mě zdržel a pak jsem měl něco na práci." ,,Ahoj. V pořádku." řekla jsem. Usmál se na mě a pohladil mě po tváři. Potom se podíval na postel a šel k ní. Já šla za ním. Sedli jsme si na ní a Garrett si prohlížel fotky. U toho se culil. ,,Byla jsi roztomilá." řekl. Začervenala jsem se a usmála. Po chvíli prohlížení album odložil a lehl si vedle mě. Já využila příležitosti a lehla si k němu. Taky jsem ho objala a on mě kolem ramen. Potom mě hladil. Stejnou rukou jsme se vzali za ruce. ,,Mistr mě poučoval o tom, že mám být opatrný a dávat si na vše pozor. Prý si nemám ničit život vztahem a musím si tě udržet a vážit si tě." řekl ,,Tak, aby to tak bylo." ,,Taky, že je." řekl. Usmála jsem se. V tom mi začal zvonit mobil. Naštvaně jsem zabručela a natáhla se po něm. Volá mi Molly. ,,Klidně si to vezmi." řekl Garrett. No tak dobře. Vzala jsme to a sedla si.

Já: ,,Ano Molly?"
Molly: ,,Ahoj. Prosím tě, přijeď hned do nemocnice." řekla se vzlykem
,,Počkat! Co se stalo?"

Ihned jsem byla vyděšená. Co by se mohlo stát? Snad nejde o Amy. Bože prosím, ať nejde o Amy.

,,Na nic se teď neptej a přijeď hned do St Thomas' Hospital."
,,Dobře. Kam mám jít?"
,,Budeme na ženském oddělení. Na lůžku."
,,Dobře. Hned jsem tam."

Okamžitě jsem vstala a běžela se obléct. Ve skříni jsem popadla černé džíny a světlé modrou košili. Oblékla jsem se a šla se ještě učesat a namalovat. Vlasy jsem si dala do culíku. Pak jsem si dala korektor, pudr a řasenku. Na zbytek kašlu. Tohle mi stačí. Chci být v nemocnici co nejdřív. V tom za mnou přiběhl Garrett. Já bych na něj málem zapomněla. ,,Garrette já..." ,,Zavezu tě tam. Nechci, aby se ti něco stalo. Už tak vypadáš velmi nervózní a podle mě by ses nesoustředila na řízení." řekl. Vytáhla jsem z kabelky klíče od auta a dala mu je. On se na mě spokojeně usmál a rychle jsme běželi k mému autu. Naštěstí má Garrett na sobě normální oblečení, takže nebude nápadný. Mám hrozný strach. Co se stalo? Bojím se, že jde o Amy. Ale, může jít i o Molly. Dítě! Panebože! Mám hrozný strach. Po cestě jsem Garrettovi začala vše vyprávět o svých kamarádkách a o tom, co se dělo a tak dále. On poslouchal a u toho se soustředil na cestu. Řekla jsem mu úplně vše. Musí to vědět. Jsem si jistá, že ho dneska představím Molly a Michaelovi. Jsem zvědavá, co na něho řekne.