She's my daughter || Doctor Strange fanfiction

Tati?!

Přišla jsem do sídla vědění. Čekala jsem, že tam Prastará bude, ale nebyla tady. Tak kde je? Určitě to bude vědět Wong. Ten by měl být v knihovně. Ihned jsem za ním běžela. Zrovna byl na odchodu, takže jsem ho stihla. ,,Kde je Prastará?" zeptala jsem se hned, jak jsem k němu přiběhla ,,Měla by být v newyorské svatyni." ,,Proč?" ,,Kaecilius zaútočil na další svatyni." odpověděl mi. Panebože! Půjdu za nimi. Chci vidět, co Kaecilius a vrah Garretta udělal. ,,Stalo se někomu něco?" zeptala jsem se ,,Asi ano, protože mě volají na ošetřovnu. Jestli chceš vidět Prastarou, tak jdi za ní do svatyně." ,,Dobře. Děkuji." poděkovala jsem. Wong se lehce pousmál, ale pak zvážněl. ,,Skyler. Je mi líto toho, co se s Garrettem stalo." ,,Jo...v pohodě. Truchlit budu později, teď musím najít Prastarou a svého otce, ale toho až později." ,,Dobře." řekl a odešel. Tak jo. Teď se budu muset dostat do svatyně. Nikdy jsem v newyorské svatyni nebyla. Nezbývá mi nic jiného, než projít dveřmi u Agamotova oka. Šla jsem dál do knihovny. Rovnou k tomu místu. Bylo zničené. Šokovaně jsem se rozhlížela. Nečekala jsem, že škody budou takové. Dokonce i dveře do londýnské svatyně byli zničené. Padla. Moc ráda bych se tam chtěla naposledy podívat, ale to asi nepůjde. Otočila jsem se ke dveřím do newyorské svatyně. Šla jsem pomalu k nimi. Otevřely se a pustily mě dál. Vešla jsem do chodby se schodištěm. Vypadá to tady jako v londýnské svatyni. Skoro. Přestala jsem vzpomínat a šla hledat Prastarou. Vyšlapala jsem schody nahoru a šla do první chodby, kterou jsem zahlédla. Šla jsem dál a dál. Najednou jsem v jedné chodbě spatřila na zemi mrtvé tělo fanatika. Nechala jsem ho ležet na zemi a šla pořád dál. V tom jsem zaslechla něčí hlasy. Byli někde nahoře. Pak jsem spatřila schody a pomalu šla po nich nahoru. ,,Levitační plášť. Oblíbil si tě." uslyšela jsem mistra Morda. Mordo! Aspoň někoho známého jsem našla. ,,To je velký úspěch. Je přilétavý." ozvala se Prastará. Super! Je tady! Zrychlila jsem krok a rychle vyšla nahoru. Pak jsem se podívala doprava a otočila se na ni. ,,Nejvyšší kouzelnice. Londýnská svatyně padla, ale to už asi víte. Jde o to, že..." přestala jsem mluvit, protože jsem na druhé straně místnosti spatřila SVÉHO TÁTU! Cože? Podívala jsem se na něj celá zmatená a v šoku. On vypadal stejně. Byla jsem ráda, že ho konečně vidím. Ale, co tady dělá? Hned mi to došlo. Celou dobu byl v Kamar-Taji a učil se kouzla stejně jako já, ale já se učila v londýnské svatyni. Ten pán, kterého jsem kdysi spatřila na nádvoří a myslela si, že je to můj táta. Tak to byl on. Celou dobu byl v Kamar-Taji a míjeli jsme se, proto jsme se taky nikdy nepotkali. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jsem ráda, že jsem konečně našla tátu. Začaly mi slzet oči. ,,Tati." vydechla jsem překvapeně a šťastně. Táta si mě prohlédl a párkrát zamrkal, aby poznal, jestli se mu nezdám. Nezdám. Potom se na mě šťastně usmál. Taky mu slzely oči. ,,Skyler." vyslovil mé jméno a já kývla s úsměvem hlavou. Při tom mi po tváři ztekla jedna slza. 

Pohled Doctora Strange

Ze svatyně jsem šel rovnou za Christine, aby mě vyšetřila. Ten fanatik mě pak sledoval a našel. Porazil jsem ho. Naštěstí. Teď ležím na lehátku a Christine mi zašívá ránu. Je hodně zmatená z toho, jak jsem oblečený a taky z toho, že vylétávám z těla. Chápu ji. Skyler bude asi potom hodně překvapená. Pořád mi šrotoval hlavou ten křik, který zněl jako její. Třeba se mi to zdálo. Možná se mi po ní stýská tak moc, že už mám halucinace. Nevím, ale možná to tím je. ,,Po takové době se z ničeho nic objevíš a vylétáváš z těla." řekla Christine ,,Já vím. Taky jsi mi chyběla mimochodem. Psal jsem ti maily, ale ty jsi neodpovídala." ,,A proč taky?" ,,Christine, strašně mě mrzí, co se stalo. Měla jsi pravdu já...choval jsem se k tobě hrozně. Vůbec sis to nezasloužila. Byl jsem naprostý kretén." ,,Přestaň!" okřikla mě trochu. Byl jsem jenom upřímný. Vážně toho lituji. ,,Očividně jsi v šoku." řekla a já se zasmál. ,,Řekni mi, co se to s tebou stalo? Kde jsi byl?" ptala se. Začal jsem ji vyprávět svůj příběh o tom, jak mě západní medicína zklamala a jak jsem se dostal do Kamar-Taje. Ona mě poslouchala. ,,Naučili mě moc o jejíž existenci jsem neměl ponětí." ,,Aha. Přidal ses ke kultu." řekla ,,Ne nepřidal. Není to kult." ,,Přesně to by říkal kultista." řekla a já se musel trochu zasmát. Poznal jsem, že už je rána zašitá. Proto jsem se pokusil vstát. Musím už jít. ,,Počkej Stephene! Ty jako někam jdeš?" ,,Na schůzku kultistů." odpověděl jsem ironicky a pomalu vstal. Ona mi pomohla a podepírala mě. Šli jsme na chodbu a pak dál. V kumbálu je portál. Musím tam. ,,To je šílené." ,,Jo." ,,Kam to vlastně jdeš? Ví o tom Skyler? Můžeš mi říct pravdu?" ,,No. Skyler nic neví, ale brzy ji vše řeknu. Jinak se mě pokusil zabít jistý kouzelník jenž se zaprodal dávné entitě a umí ohýbat fyzikální zákony, ale já ho lapil v Greenwich do pasti, kam vede nejrychlejší cesta mezi dimenzionálním portálem jenž jsem otevřel tady v kumbálu." řekl jsem a ukázal na dveře napravo ode mě. Christine mě pustila. Rovnováhu jsem už udržel. ,,Dobře nech si to, fajn." řekla a pokrčila rameny. Nevěří mi. Ani se ji nedivím. Sáhl jsem na kliku a otevřel dveře. Pokynul jsme ji rukou, aby šla dál. To taky udělala. Dívala se na portál šokovaně a taky i překvapeně. Mezitím jsem vešel do portálu a otočil se na Christine. ,,Vážně už musím jít." řekl jsem a portál uzavřel. Potom jsem šel dál po chodbě. Našel jsem toho fanatika, kterého jsem porazil. Ležel na zemi a nehýbal se. Jeho oči byly otevřené. Levitáční plášť levitoval u něj. Klekl jsem si a sáhl fanatikovi na krk. Přesně k místo, kde se dá cítit a změřit puls. Nic. Je mrtvý. Já ho neporazil. Já ho zabil. Trochu jsem se začal cítit divně. Vstal jsem a šel dál. Ještě jsem popadl svůj plášť a nasadil si ho. Po schodech jsem vyšel nahoru a podíval se na místo, kde jsem držel Kaeciliuse. Nebyl tam. Sakra! Utekl. Dokonce i ta výstroj nebo co to je, byla na kousky. Nechal jsem to být a šel dál. ,,Strangei!" ozval se Mordo. Byl na druhé straně místnosti. ,,Jsi v pořádku." ,,To je relativní, ale jo, jsem celý." řekl jsem a šel pár kroků dál. ,,Levitační plášť." řekl a ukázal na něj ,,Oblíbil si tě." ,,To je velký úspěch." řekla Prastará, která se tu zčistajasna ukázala. ,,Je přilétavý." řekla ještě. Chtěl jsem říct to, že Kaecilius utekl, ale uslyšel jsem hlasité kroky na schodech. Byla to holka, která měla vlasy spletené do francouzského copu a taky měla na sobě podobný plášť jako mám já, ale v modré. Zezadu mi někoho připomínala. Pak se otočila na Prastarou  a já mohl vědět, kdo to je. ,,Nejvyšší kouzelnice. Londýnská svatyně padla, ale to už asi víte. Jde o to, že..." přestala mluvit a podívala se na mě. To není možné. TO JE SKYLER! To je moje dcera! Jak se sem dostala a odkud zná Prastarou?! Díval jsem se na ní s překvapeným povytáhlým obočí a dost překvapeným výrazem. Nemůžu uvěřit, že je tady. Ona se na mě dívala stejně a taky jsem si všiml, že ji slzí oči. ,,Tati." vydechla překvapeně a zároveň i šťastně. Párkrát jsem zamrkal, abych poznal, jestli to není sen. Nebyl. Je tady. Hrozně moc se mi stýskalo. Usmál jsem se na ni a do toho mi taky slzely oči. ,,Skyler." vyslovil jsem jméno své dcery. Ona párkrát zakývala hlavou a jedna slza ji ztekla po tváři. O jeden krok jsem šel do předu a roztáhl paže. Chci ji obejmout. Hrozně moc se mi po ní stýskalo a chci ji mít u sebe. Skyler neváhala a už ke mně rychle běžela. Objala mě a já ji objetí opětoval. Pevně jsem ji k sobě tiskl a pomalu s ní kolíbal. Taky jsem ji hladil po zádech. Byl jsem rád, že je konečně u mně. Pak jsem ucítil, že pláče. ,,Pššt." uklidňoval jsem ji. Prastará a Mordo se usmívali. Zajímalo by mě ale, proč mi to tajili?

Ahoj❤ Dneska je to krátké a taky jsem tuhle kapitolu chtěla skončit tím, že se konečně potkají a všechno to bude takové růžové a taky jsem chtěla napsat šťastnou kapitolu po tě minulé. Brzy zase ahoj vaše Ateret...❤❤