The Last of Us II - Hledání Pravdy [Ellie & Dina]

Tam venku

Zatím nejdelší (5700+ slov) a taky, pro Vás, doufám nejzajímavější a nejakčnější kapitola.

- Corwi Rave -

Pootevřela jsem oči a ihned je díky světlu v místnosti zavřela. Sluneční paprsky procházející skrze roztažené žaluzie by mi pomalu, ale jistě vypálily oči z hlavy. Přetáhla jsem přes sebe deku, abych se před slunečním svitem ukryla. Má tenounká přikrývka však dokázala pohltit jen malé množství zářících paprsků. „Zhasni se kurva už!" zakřičela jsem do prázdného pokoje. Tedy, alespoň jsem si myslela, že do prázdného, dokud jsem nezaslechla dívčí smích, zhruba dva metry od sebe. Pomalu jsem vysunula hlavu, z pod peřiny, a pohled směřovala ke zdroji smíchu. Byla to Dina. Sedící na křesle v rohu pokoje, mě s pobaveným výrazem, na tváři, sledovala. „Ehh, jak dlouho už tu takhle sedíš?" hlesla jsem nervózně k ní. „No nějaká chvilka už to bude." Zasmála se. V ten moment jsem si vzpomněla na všechno, co se včera stalo. S každou rozpomenutou vzpomínkou jsem čím dál víc vykulovala oči. Pohled na mě musel být obzvláště komický. Holka ležící na posteli, vše od očí po nohy schované pod dekou a s výrazem stylu: Páni. „Kolik je?" Zívla jsem. „Něco po sedmé." Odvětila. „A proč jsme vzhůru tak brzy?" – „Protože za dvacet minut vyrážíme pryč." Opětovně mi chvilku trvalo než můj, před chvílí probuzený, mozek došrotoval a mě došlo, že vlastně dnes vyrážíme na tu farmu, co o ní Tommy mluvil. „Hádám, že bych měla vylézt co?" – „To bys mohla." Řekla nevině, Dina. „Pokud se máš stihnout připravit." Doplnila. V ten moment mi však došlo, že mám na sobě jen tílko a kalhotky. „Ehh, já jen, že na sobě skoro nic nemám." Pronesla jsem. „No a?" zaznělo od ní s laškujícím úsměvem a jiskrami v očích. „Dino." – „Jo, jo. Neboj, už mizím." S tím zašla do kuchyně. Já tak mohla vstát a obléknout se. Vzhledem k tomu, že bylo teprve ráno, výběr padnul na černo červenou mikinu, černé kalhoty a mé botky. Do kapsy nůž a z konferenčního stolu jsem si vytáhla čokoládovou tyčinku. Se sladkostí v puse jsem zamířila do kuchyně. Dina, stála opřená o pult a netrpělivě přešlapovala. „No sláva. Tobě taky trvá než se vyprdelíš!" napomenula mě a rukou mi naznačila, ať padám dál. „Tak promiň. Měla si mě vzbudit dřív." – „A to já chtěla. Ale když ty jsi byla tak roztomilá. Spící Ellie rovná se rozkošná Ellie. To jsem nemohla přerušit." – „A tím chceš říct, že normálně nejsem rozkošná jo?" Obořila jsem se na ni. „Jo, to jsi. Ale spící Ellie je, víc rozkošnější." Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou a seskočila z verandy. „Hádám, že Jesseho moc nepotěšíme." – „Proč myslíš?" zeptala se mě, Dina. „No tak nejen, že jdeme pozdě, ale ani nemáme vybavení. Tím pádem budeme ještě dodatečně zdržovat." – „Jo to máš asi pravdu." Přitakala mi má společnice.

Po chvilce jsme došly k místu setkání s dalšími patrolami. Nenápadně jsme zapluly mezi ostatní a tak si snad nikdo nevšiml, že jsme dorazily o pár minut později. Tommy stál na plošině z beden, spolu s ostatními vůdci patrol nám sděloval, co a jak se bude dnes dít. „Patrola tady Jesseho..." zvedl ruku směrem k mladíkovi, s řídkým strništěm, „tak, ta má nejdůležitější úkol. Několik mil od nás se usadila skupinka lovců. Nemůžeme riskovat, útok na kolonii, ne dokud nebudou dokončené obranné věže, takže je musíme odrovnat dřív, než se o něco pokusí. Jak to uděláte je na vás, ale pochopitelně dávejte pozor na sebe a na ostatní. Ještě než se rozejdete tak bych vám měl pravděpodobně vysvětlit, proč zde stojím já a ne můj bratr, Joel. Spolu s dalšími dobrými muži, je právě na cestě do Rivertonu. Vráti se až za pár týdnů a tak si budete, prozatím, muset vystačit se mnou. Každopádně, to ode mě bude vše. Zbytek vám sdělí vaši velitelé. Tak hodně štěstí lidi." Otočil se a sešel z podia. Tam už na něj čekala Marie a spolu odešly, pravděpodobně řešit nějaké další záležitosti. Zatímco ostatní patroly se rozešly se svými vůdci, my jsme čekali na Jesseho, který se ještě na něčem dohadoval s Clarou. Ta se starala o chod stájí. „Je nazdar, holky. Kde jste byly tak dlouho?" zaznělo od, Kylie. Další z naší sedmy členné skupinky. „Trochu jsme zaspaly. Ví o tom Jesse?" – „Ne neměl by. Zatím jsme s ním nemluvily." Oddechla jsem si, že alespoň jedna věc nám prošla. Konečně se vykecal a zamířil k nám. „Jsme všichni?" zeptal se, když už byl pár metrů od nás. „Jo." Hleslo několik z nás. „Dobrá. Tak, abych vám vysvětlil, o co přesně půjde. Náš cíl je asi pět mil na východ. Jedná se o starý statek, kde má tábor skupina banditů. Musíme je za každou cenu pobít. Před námi to zkoušela patrola támhle Clary. No a řekněme, že to moc nedopadlo. Až budeme na místě, tak vymyslíme nějaký rozumný plán. S koňmi to vypadá bledě. Jedna z patrol musela časně ráno odjet na schůzku s obchodníky." Naše skupinka zaremcala, ale nedalo se nic dělat. Náhle se z poza rohu se vynořila Marie a vzala si Jesseho stranou. Po chvilce dalšího dohadování se mladík vrátil. „No tak změna lidi. Máme koně, ale až za půl hoďky. Tak si zatím dejte rozchod a za třicet minut sraz před stájemi." Dnešek teda vychází dost dobře. „Máme víc štěstí než rozumu holka." Pronesla s úlevou, má přítelkyně. „To teda. Tak pojď. Jdeme si pro věci." Přikývla a spolu jsme zamířily ke zbrojnici.