The Last of Us II - Hledání Pravdy [Ellie & Dina]

Lov

U této kapitoly se posouváme o několik let dopředu, takže Ellie je o něco starší. Její obrázek máte v mediích.

- Corwi  Rave -

O PĚT LET POZDĚJI

Ze spánku mě vytrhlo zaburácení hromu, kdesi v dálce. Zhluboka jsem se nadechla a posadila se na staré dřevěné posteli. Pohledem jsem zapátrala po místnosti. Lenivě jsem se vyhoupla ze sedu a přistoupila k oknu. Povytáhla jsem zaprášené žaluzie a pohlédla ven. Tmavé mraky v dálce a rozbahněná cesta před domem, byly důkazem, že v noci pršelo. Asi bych mohla jít něco dělat. Sjela jsem očima k hodinám nad krbem. Bylo dvacet minut po osmé hodině. Můj vnitřní hlas mě nutil zase zapadnout do postele, ale nedalo se nic dělat. Několika rychlými pohyby jsem se protáhla a vydala se do kuchyně pro něco k snědku. Namísto u linky jsem se jako první zastavila u, rýhami posetého, stolu. O vázu s uschlými květinami, byl opřený papírek se vzkazem.

Ellie, až se vzbudíš, zajdi za Tommym. Prý pro tebe má práci. Nás už zaměstnal, tak se uvidíme později.

Dina

Po přečtení jsem odložila lísteček zpátky na stůl. To by mě zajímalo, co si pro mě Tommy přichystal. Přesunula jsem se k šatníku, co stál v ložnici. Vytáhla jsem z něj roztrhané šedé džíny, vínové volné tričko a mé jediné ošoupané boty. Na ty nedám dopustit. Oblékla jsem se a trochu si upravila vlasy. Z nočního stolku jsem ještě sebrala vystřelovák, který mám už od malička. Býval mé matky, ale ta zemřela krátce po mém narození, takže jsem neměla možnost ji poznat. Mnohokrát mi zachránil krk, takže bych se ho za žádnou cenu nevzdala. Nůž jsem zastrčila do zadní kapsy a konečně vylezla ven. Chladný ranní vzduch byl jako balzám na duši. Jeho jemnost oproti vydýchanému prostředí v mém pokoji, byla neskutečná. Jakmile jsem se ho nalokala dosyta, rozhlédla jsem se po ulici. Naskytl se mi pohled na již žijící kolonii. Z osady, která zde před pár lety ani nestála, se rozrostlo menší městečko, kde lidé můžou žít svobodně a bezpečně. Je to až neuvěřitelné. Sešla jsem schůdky z verandy a zamířila k naší radnici. Ta se nachází několik minut chůze ke středu kolonie. Na ulici se už pohybovalo poměrně dost obyvatel. Převážně to byli obchodníci. Měnu jako takovou tu nemáme, takže obchod tu probíhá výměnou. Při pohledu na mastné a voňavé špízy točící se nad grilem, mi zakručelo v břiše tolik, že to museli slyšet i u brány. Zašátrala jsem v kapsách a vytáhla tři patrony. Uvidíme, co s tím vykouzlím. Povedlo se mi usmlouvat celkem dva špízy. Nerada utrácím, ale jelikož jsem se nestihla nasnídat, tak pro dnešek udělám výjimku. Abych se ještě víc nezdržovala, svou pochoutku si sním cestou.

Dožvýkala jsem poslední sousto a šáhla po klice dvoupatrové budovy. Ta tu prý stála ještě dřív než kolonie. Otevřela jsem dveře a vstoupila dovnitř. Spletí chodeb jsem se dostala až k sálu rady. Dveře byly otevřené a zevnitř se linula směsice hlasů. Vstoupila jsem. Muži i ženy, pobíhaly po sále, horlivě se mezi sebou domlouvaly nebo seděly, zadumání do nějakých lejster či map. Odchytila jsem si jednoho mladíka, který kolem mě procházel s nějakou krabicí v rukou. „Hele nevíš, kde je Tommy?" – „Naposled jsem ho viděl v levém křídle sálu, tak to zkus tam." Odvětil a protáhl se dveřmi na chodbu. Letmo jsem pokrčila rameny a vydala se do levého křídla. Mladík, měl i přes veškerý zmatek, pravdu. V hloučku několika dalších lidí stál, dlaněmi opírajícími se o stůl, vousatý muž s vlasy staženými do krátkého culíku. Opřela jsem se o futro a hleděla na skupinku tančící kolem stolu. „Nemůžeme jen sedět na prdeli a čekat." Prohlásil Tommy a rozhodil rukama. „To máš sice pravdu, ale nevíme kolik jich tam je a nezapomeň, že z poslední takovýhle akce, se vrátila sotva polovina patroly." Odvětila mu, jeho manželka, Marie, stojící proti němu. Její námitka vyvolala další vlnu dohadů. „Jo, ale moc dobře víš, že jsem jim výslovně říkal, ať nic nepodnikají. Kdyby si nehráli na hrdiny, nic by se nestalo." Pokračoval dál Tommy. Marie se zvedla od stolu a začala se procházet po místnosti. Já dál pobaveně přihlížela. „Kolik lidí, tam můžeme poslat?" optala se náhle. Tommy se zamyslel a poradil s ostatními. „Celou patrolu." Marie se vrátila k mapě a řekla: „Dobrá. Napozítří tam někoho pošleme. Zajistěte jim přístup do zbrojnice a čerstvé koně." Muž, jehož tímto úkolem pověřila, přikývl a odešel. Jdu na chvilku na vzduch." Prohlásila blondýnka a bez dalších slov odešla. Kolonii založil Mariin otec. Takže to tu tak nějak vede. Tommy, mi naznačil, že už můžu. Já se odlepila od zdi a vyrazila ke stolu „Ahoj, Ellie. Promiň, že to tak dlouho trvalo. Znáš ji, nedala by si pokoj, dokud by se to nedořešilo." – „V pohodě. Hádám, že to zase vyjde na naší patrolu, co?" Tommy nevině přikývl. „Vypadá to tak." Zakroutila jsem hlavou. „Ale to není to, proč jsem s tebou chtěl mluvit." Tommy mě odtáhl stranou od ostatních a pokračoval: „Víš, jak má být zítra ta oslava?" Kývla jsem. „Tak kuchař chtěl uvařit něco speciálního. Jelena. No ale problém je, že nám jelení maso nedávno došlo." Zmateně jsem na Tommyho pohlédla. Když můj mozek došrotoval a mě docvaklo, co Tommy zamýšlí, plácla jsem se po čele a šeptem odvětila. „Aha, jasně. Chápu." – „To jsem rád. Věci jsem ti nechal zanést domů. Vrať se do večera." Přikývla jsem, otočila se na patě a zamířila k východu. Ještě, než jsem však sál opustila, otočila jsem se a křikla na něj. „A Tommy?" Obrátil se ke mně. „Ano?" Usmála jsem se. „Díky." S tím jsem vyběhla z místnosti pryč a zamířila rovnou domů.