The Last of Us II - Hledání Pravdy [Ellie & Dina]

Máš ji

Další část!

- Corwi Rave -

Vše se vrátilo do starých kolejí a naše cesta, tak svižným tempem pokračovala k cíli. Zhruba za čtyři týdny, namáhavé chůze, jsme dorazili na okraj Chicaga. Jak jsme postupovali podél hranice města, narazili jsme na velkou spoustu továren, hutí a jatek. Zdá se, že to bývalo prosperující město. I přes to, že z něj dnes jsou ruiny, stále na mě působí mnohem lepším dojmem než Detroit. Žádné krátery, sutiny z rozpadlých či ohořelých domů. Kostry sežehnuté žárem z bomb. Doufám, že se do toho prokletého místa nebudu muset už nikdy vracet.

Jelikož jsme za sebou měly dlouhý a náročný pochod rozhodli jsme se zůstat v Chicagu několik dní a doplnit síly. Nejen, že je to skvělá příležitost k odpočinku, ale také možnost doplnit zásoby. Průzkum blízkého okolí bude to první, co uděláme. Našli jsme si pěkný dvoupatrový dům v jedné z přilehlých osad rozesetých okolo Chicaga. K centru se rozhodně přibližovat nebudeme. Nejen, že je to zbytečný risk, ale navíc je to zacházka. Takže si namísto riskantního toulání se centrem, pár dní pobudeme tady, v teplíčku, klidu a bezpečí.

Zámek cvaknul a vchodové dveře se s vrzáním otevřely. „Dobrá práce." Pochválila jsem, Dinu a prošla kolem ní dovnitř domu. Rozsvítila jsem baterku a s připravenou pistolí postupovala domem. „První patro je čistý." – „Tak to tu zatím trochu zútulni, já obhlídnu hořejšek." Prohodila jsem. „Jasná páka." Vystoupala jsem po dřevěných schodech do druhého patra a následně zašla do nejbližších dveří. Byly to dveře do ložnice. Středně velká místnost s dřevěným obložením na stropě a světle šedou oloupanou omítkou. Pod oknem na protější zdi stála manželská postel. V pravém rohu u dveří skříň, psací stůl a knihovnička plná zvlhlých knih. Útulné a prázdné. Naštěstí, takže vzhůru do další místnosti. Přesněji dětského pokoje. Rychlá obhlídka, čisto. Už jen poslední dveře. Nakoukla jsem dovnitř koupelny. Nikde nikdo. Tak vzhůru za, Dinou. Ta mezitím připravila vařič a naše místa na spaní. „To nebude nutný. Nahoře je útulná ložnice, můžeme spát tam." – „Vlastně proč ne. Tak já to půjdu připravit. Zatím dej vařit večeři." – „Jasný. A co máme?" – „Vyber si." S těmi slovy odkráčela po schodech nahoru. Přistoupila jsem k lince, kde Dina, vyskládala naše konzervy. Bylo zde několik možností. Krůtí polévka, hovězí guláš se suchary, fazole nebo těstoviny. Vše po dvou kusech. Těžký výběr. Po chvilce dumání, jsem se rozhodla pro těstoviny. Pochopitelně se jedná o trvanlivé potraviny, které jsou již před vařené a pouze se ohřejí. Pokud byste chtěli, čerstvé maso musíte na lov, zeleninu či ovoce, vypěstovat a zrní na pečivo zrovna tak. Vyklopila jsem obsah konzervy do kastrůlku a ten umístila na rozpálený vařič.

Mezitím co se bude jídlo ohřívat, můžu zajít obhlídnout zahradu. Zvedla jsem se a zamířila k proskleným dveřím vedoucím za dům. Jak jsem je odsunula, zvenku se dovnitř nasypal sníh. Sakra. Nohou jsem ho vymetla a vyšla ven. Byla to větší plocha, kde na straně proti domu byl nízký plot a následný spád dolů. Osada se nacházela na kopci, tak proto ten spád. Díky tomu bylo nádherně vidět na celé zasněžené Chicago. Nádhera. Mou pozornost i přes úžasný výhled však upoutal dřevěný altánek uprostřed zahrady. Jak jsem vstoupila pod jeho střechu, prkna zavrzala a altán sebou otřásl. Napjatě jsem se zastavila a vyčkávala, zda se některý ztrouchnivělý trám nerozpadne. Když se mi ani po chvilce altán nesesypal na hlavu, opatrně jsem pokračovala k lavičce, na které seděla dvě těla. Vedle lavičky byla opřená dvouhlavňová brokovnice, jinak přezdívaná hamerleska. Uchopila jsem ji do rukou a dál si ji prohlížela. Hlavně jsou sice trochu zanešené a celkový vzhled zbraně není nijak úžasný, ale když ji věnuju trochu lásky, mohla by ještě posloužit. Olej i kartáč mám. Takže by neměl být problém, dát ji drobet do pucu. Zavěsila jsem si ji na rameno a pohlédla na těla. Z části sice rozložená, ale nebudou tu déle jak dva roky. Dle oblečení a zbylých vlasů, soudím, že se jedná o muže a ženu. Jejich semknuté ruce, mi napovídaly, že se nejspíš jednalo o pár. Je smutné, že svět si namísto cesty lásky a míru zvolil cestu smrti a bolesti. Lépe řečeno lidé si tu cestu vybrali.