The Last of Us II - Hledání Pravdy [Ellie & Dina]

Metro Detroit

V příštích několika kapitolách se budou dít velké věci, takže se máte na co těšit.

- Corwi -

„Bille?" Zmateně jsem pohlédla na ještě zmatenějšího muže. „Vy se znáte?" zeptala jsem se po chvilce. „Kde se tu bereš, dítě?" – „No, to je dlouhý příběh." Muž přikývl. „Hej, může mi tady někdo vysvětlit, o co ksakru jde?" Ellie, se toho ujala. „Jistě, promiň. Dino, tohle je Bill, můj starý známý. Bille, Dina, má přítelkyně." – „Eh, moc mě těší." Napřáhla jsem k Billovi ruku. „Jo, jasně. Teď k tomu tvému příběhu." Mou ruku zcela ignoroval a přisedl si k praskajícímu ohni.

„Je to pár hodin, co jsme překročili řeku a schovaly se v téhle benzínce." – „Hmm. Vidím, že za sebou máte kus cesty." Byla, Billova reakce na, Eliino vyprávění, ze kterého pochopitelně vynechala část se svou imunitou. „A ještě nám dost zbývá." Dodala jsem. „No a co ty? Co pohledáváš v těchto promrzlých končinách?" Zeptala se, Ellie a protřela si zalepené oči. „Budeš se divit, ale ty." – „Co že?" –„Tedy ne tak úplně, ale z části ano. Ještě v ten den, kdy jste odjeli z mého města, začal jsem zvažovat možnosti. No a pak když se ukázalo, že Tess zabili a vy jste se ani po půl roce nevrátili, rozhodl jsem se. Sbalil jsem si všechny věci a vydal se na cestu. Kam? Tam kam mě nohy nesly. Za těch pět let jsem prošel státy skrz na skrz, poznal a zabil spoustu lidí i nakažených. Změnilo mě to. Ale to ti nejspíš došlo, když si tady vylejvam srdíčko, jak malá ufňukaná holka." – „Vidím, že uvnitř jseš pořád ten mrzutej a arogantní tlusťoch, kterého jsem znala." Řekla, Ellie, se smíchem. Bill, se taktéž zasmál. „Jo, to máš nejspíš pravdu."  Po těchto slovech se naklonil se blíže k ohni, aby si ohřál zmrzlé ruce. „No a co máš v plánu teď?" Zeptala jsem se. „Myslel jsem, že bych vás mohl doprovodit. Alespoň do Detroitu. Měl jsem namířeno do Kanady, ale to počká." – „Skutečně?" Bill přikývl. Na Ellie bylo vidět, že by ho v ten moment nejradši objala.

O několik hodin později

„No a jak se vlastně má ten sráč, Joel?" – „Když jsme odjížděli, tak byl mimo kolonii, takže těžko říct." Odvětila jsem a pohlédla z okna na ubíhající přírodu. Bill sedící na místě řidiče opětovně promluvil. „Já myslel, co dělal celejch těch pět let, od našeho posledního setkání." –„Jo tak. Když společně s Ellie přišli k nám do kolonie, jeho brácha, Tommy ho jmenoval vůdcem hlídek." – „Takže on pět let cvičil nějaký zasraný fakany, aby vám chránili tu vaší kolonii?" Mírně jsem přikývla. „To je mu podobný. Nikdy se s ničím a nikým moc nesral. Pokud teda nebudu počítat tady, Ellie." Pokýval hlavou na zadní sedačky, kde má dívka spokojeně oddychovala. „Přijde mi to jako včera, co jsem jim oběma v Lincolnu zachránil prdel." Nad tou vzpomínkou se zasmál. „A jak jste se vlastně s Joelem poznali? Kdysi mi řekl, že býval pašerákem v karanténní zóně, ale o tobě se nezmínil." Bill si odkašlal. „To je dlouhý příběh, holka." - „Času máme dost." Ukázala jsem rukou na dlouhou silnici před námi. „Dobrá." Bill, přikývl a začal.

Pohled Billa

Před patnácti lety

„Dělej! Makej! Makej!" křičel na mě můj společník stojící ve dveřích našeho úkrytu. Sotva jsem proběhl kolem něj, dveře ihned zabouchl a společně jsme se o ně pevně opřeli. Za okamžik přišel náraz od nakažených dobývajících se dovnitř. Stáhl jsem petlici a mi tak mohli dveře pustit. „Kurva drát, Franku!" zakřičel jsem na svého parťáka. „Kolikrát ti mám říkat, aby si sebou bral tu posranou brokárnu! Mohli jsme tak klidně zdechnout!" – „Ale nezdechli, tak se uklidni." Už mě pěkně sere. Jdeme na průzkum a on si sebou vezme jenom pitomou pistoli. Pak jich na nás naběhne dobrejch patnáct a on se diví. „Uklidnit se?! Pořád dokola ti říkám, že když jdeme ven tak jedině se zbraněmi a dostatkem munice. Co je na tom k nepochopení?!" Pohlédl na mě s ublíženým a zároveň naštvaným výrazem. „Vyliž si, Bille." Rozmáchl rukama, otočil se a odkráčel pryč. „To nemyslí vážně." Zavrtěl jsem hlavou a vydal se za ním.