The Last of Us II - Hledání Pravdy [Ellie & Dina]

Jaro

O týden později

Řeka táhnoucí se, zapadajícím, sluncem osvětleným, údolím mi ubíhala před očima. Všechen sníh už roztál a do světa se pomalu, ale jistě vkrádalo Jaro. Mé myšlenky, se však zaobíraly něčím jiným než počasím či dech beroucími scenériemi. V hlavě mi už hodiny ležela má přítelkyně, Dina. Poslední dobou nám to skvěle klape a já nechci nic pokazit. Občas se sice pohádáme, ale které páry ne. Naštěstí to zatím nebylo nic vážného a druhý den jsme vždy usmířily. Když se to vezme kolem a kolem, tak mi ta dívka obrátila život vzhůru nohama. Znamená pro mě vše. Nedokážu si představit jediný den bez ní, po mém boku. I přesto, že mě sama mnohokrát zachránila, pořád se o ni bojím. Každý, kterého jsem v životě měla ráda, dříve či později zemřel. A snad pokaždé v tom hrála roli nákaza. K čemu je mi imunita, když se s ní nemůžu s nikým podělit. Obzvlášť ne s mou celoživotní láskou. Až překročíme, Pierre, ke kolonii to nebude víc než pár stovek kilometrů. Mou mysl už několik týdnů tíží myšlenka. Poslat, Dinu domů a dokončit cestu sama. Vím, že mě svévolně neopustí, ale když jí ukážu, že to tak skutečně chci, mohla by to pochopit. Miluju jí nadevše a nechci, aby se jí něco, kvůli mně stalo.

Do Pierru, nám zbývá něco kolem dvaceti kilometrů. Dnešní noc, je tak poslední, kterou s touhle skvělou bandou strávíme. Ačkoli jsem z toho měla zprvu obavy, ukázaly se zbytečné. Loganova parta, byla skutečně bezvadná sebranka a my jsme mezi ně rychle zapadly. Škoda, že už se musíme rozloučit, ale ještě je před námi slušný kus cesty. Takže to dnes musíme pořádně oslavit.

Náklaďák s kvílením brzd zastavil, div jsem nespadla ze svého místečka mezi krabicemi. Seskočila jsem z korby na zem a namířila si to k vedoucímu autu, kde byl, Logan s Dinou. „Jé, Ellie. Tady seš. Škoda, že jsi nejela s námi, Logan, vyprávěl fakt vtipnou historku, která se mu stala před pár lety v Saskatoonu." Usmála jsem se na tlemící se, Dinu a odvětila. „Tak to mi jí pak musíš povědět, taky." – Logan, přikývl a promluvil. „Lidi, dneska se utáboříme tady. Pár chlapů prověří cestu před námi, pár za námi a zbytek půjde do toho motelu." Při posledním slově ukázala na opodál stojící komplex budov. „Ellie, ty bys mohla jít s tou první bandou?" – „Jasnačka." Odvětila jsem v klidu a šáhla na korbu pro svůj batoh. „Dino, ty buď můžeš jít se mnou, nebo zkontrolovat naše záda." – „No jasně, že s tebou. Aspoň mi můžeš doříct tu část v baru." Zajásala a doběhla pro svou výbavu. Její reakce ve mně rozvířila pocit žárlivosti, ale rychle jsem jej zahnala a čekala, zda Logan ještě bude chtít něco dodat. „Skvěle." Přikývl a poté, co se, Dina, vrátila, se společně vydaly do hotelu.

Pohled Diny

Vyběhla jsem schody na ochoz a pustila se do průzkumu jednotlivých pokojů. Když jsem vycházela ze čtvrtého, dveře mi zablokoval Logan. Zjevil se tak nenápadně, že jsem sebou leknutím cukla. „Promiň, nechtěl jsem tě vylekat." Hlesl. Já se otočila na patě a zamířila ke středu pokoje. „Každopádně, jak to teda dopadlo v tom baru?" optala jsem se a sedla si na postel. „Jak bys asi řekla, vyhodilu nás před vchod a navíc nás polili nějakým sajrajtem." Začala jsem se smát a poté odvětila. „No se div, když se vožerete a pak tancujete na stole." On jen nevině přikývl a opřel se o futro. Když jsem se přestala smát, řekla jsem. „No tak já raději budu pokračovat v průzkumu." Vstala jsem z postele a vydala se ke dveřím. On my však východ zablokoval rukou. „Co je?" Optala jsem se a věnovala mu zmatený pohled. „Co bys říkala na menší rozptíleníčko?" – „Co že?" Než jsem však stihla cokoli dalšího říct, Logan, si mě k sobě hrubě přitáhl a začal mě hladově líbat. Pokusila jsem se z jeho sevření vykroutit, ale byl mnohem silnější než já. Rukama se my sápal po těle a mě docházely možnosti. Ačkoli se mi jeho dotyky hnusily, začala jsem se mu pomalu poddávat. Přitiskl mě na stěnu a pokračoval s osaháváním mého těla. Z boků se přesunul na zadek a poté mezi nohy. Jakmile jsem však ucítila jeho ruku v mém rozkroku, vzpamatoval jsem se a zakročila. Patou jsem mu uštědřil tvrdou ránu do nohy, a jakmile se ode mě odtrhl, do tváře mu vlepila slušnou facku. Rána ho dostala dostatečně daleko, abych mohla vyběhnout z pokoje. Zahnula jsem doleva a pokračovala po ochozu až ke schodišti. Seběhla jsem dolů a pak tryskem vyrazila dál do lesa.