The Last of Us II - Hledání Pravdy [Ellie & Dina]

Přípravy

Dnes trochu zajímavější kapitola :) Enjoy it.

- Corwi -

Probudilo mě hlasité bouchání na dveře. „Jo! Už jdu!" zakřičela jsem na osobu, která mě vytrhla ze lahodného spánku. „Kretén." Zamumlala jsem si pro sebe, když jsem se neochotně zvedala z postele. Přistoupila jsem ke dveřím, zatáhla za kliku a otevřela. Na verandě postával postarší chlápek s hustými vousy. „Ahoj, Ellie." Promluvil svým hlubokým hlasem. „Eh, co tu děláš, Joeli?" zeptala jsem se a opřela se o futro. „Přišel jsem vám pomoc s přípravou té slavnosti." Zmateně jsem na něj pohlédla. „Aha. Sice nechápu proč, ale dobře." Pokynula jsem rukou, aby šel dál. „No a jak se vůbec máš?" zeptal se, když procházel kolem mne. „Jo docela to ujde. Tommy, mě včera poslal na lov, tak jsem si aspoň užila chvíle klidu." Joel se mezitím posadil ke stolu a bedlivě pozoroval, jak ze skříně vytahuji dvě sklenice a whiskey. „Máš dneska večer čas?" otázal se. „Pokud se vše stihne a nikdo nebude nic dalšího chtít, tak jo. Proč vlastně?" Zeptala jsem se a naplnila obě sklenice. „Ale napadlo mě, že bychom se mohli jít projít. Našel jsem, kousek odtud, celkem fajn místo. Mohlo by se ti líbit." Položila jsem před něj sklenici s whiskey tu s radostí přijal a ihned usrkl. „Fajnový pití." Přitakal, vychutnávajíc si lahodný nápoj. Já si usrkla ze své sklenice a přikývla na souhlas. „Ráda se projdu, ale pod podmínkou, že s námi půjde i Dina." – „Pokud jí tam chceš, tak já s tím nemám problém."

Další hodinu jsme strávili klábosením o všem možném. Co se v kolonii událo za posledních několik týdnů, patroly, můj lov a spoustu dalších věcí. Vzhledem k tomu, že Joel žije na okraji kolonie a moc se nesere do Tommyho záležitostí, tak nemá nejlepší přehled o situaci. Jeho prací je výcvik, hlídání a vedení patrol. Když jsme před pěti lety přišli do kolonie Tommy, tím svého staršího bratra pověřil, a od toho okamžiku nás má na starosti. S Jessem a ostatními vůdci, se tak nemají moc v lásce. Z ničeho nic se ozvalo zaklepání na dveře. „Dále!" zakřičela jsem. Dovnitř vlítla udýchaná Dina. „Kohopak to tu vidím. Naši starou páku, Joela." S těmi slovy skočila staroušovi kolem krku a pevně ho objala. „Nazdárek, Dino. Ale zase tak stará páka nejsem. Sice už nejsem nejmladší, ale do pojmenování starý mám taky ještě daleko." Řekl se smíchem Joel a uvolnil jejich sevření. Obě jsme se zasmály, jeho vtipné poznámce. „Marie tě shání." Vyřkla udýchaně, Dina. „Prej už začínají s přípravami, tak bychom asi měli vyrazit. Joeli ty jdeš s námi?" Muž v tmavě zelené košili, přikývl na souhlas. Kopli jsme do sebe nedopitou whiskey a společně vyrazili ke kostelu, kde se bude, oslava založení kolonie, konat.

V okolí kostela se to už hemžilo lidmi. I přesto se mi již z dálky podařilo zahlédnout Tommyho, jak společně s Marií vykládají krabice z korby náklaďáku. „Zdravím, lidi." Houkla jsem na ně. Oba zpozorněli a pohlédli naším směrem. „Jestli pak to není můj zatracenej brácha." Tommy seskočil z korby a obejmul Joela. „Taky tě rád vidím, Tommy. I tebe švagřice." Řekl s úsměvem na rtech. „Co to, že si k nám zavítal?" Optala se podezíravě Marie a seskočila k nám. „Zprvu jsem chtěl jen navštívit Ellie, ale řekl jsem si, že bych mohl zaskočit i za vámi." Poté, co se s Joelem objala, odvětila: „Dobrá, ale klábosit můžeme později. Teď bychom se měli vrátit do práce. Čím dřív začneme, tím dřív skončíme." Všichni jsme rázně přikývli a pokračovali v přípravách.

Po pár hodinách stěhování, přenášení beden s alkoholem a montování světel, uklízení byla vše připraveno a Marie nás konečně propustila. Utahaní a hladový jsme se vrátili ke mně. Spolu s Dinou jsme okamžitě padly na postel. Joel nás s uchechtáváním pozoroval. „Copak, dámy? Snad se nechystáte spát." – „No popravdě jo." Zamručela jsem do polštáře. „Takže to mám brát, jakože se naše cesta ruší?" – „Ehh, cože?" zeptala se otráveně Dina a zvedla hlavu k Joelovi. „Ty vlastně nevíš, o co jde. Ráno jsem Ellie navrhnul, že bychom se mohly jít večer projít. Kousek odtud je celkem fajnové místečko a myslel jsem, že by se tam Ellie mohlo líbit. Ona souhlasila, ale jen pokud půjdeš taky." Dina, bleskově vystřelila z postele, postavila se do pozoru a zasalutovala. „Vojín, Dina se hlásí, pane!" Joel se smíchem odpověděl: „Beru to jako ano. Teď už jen aby se tady náš ospalec rozhodl." – „Jasnýýýý." Zívla jsem a začala se pomalu zvedat. „Něco sebou?" – „Batoh, vodu a něco na obranu. Klasika."