The Last of Us II - Hledání Pravdy [Ellie & Dina]

Jako za starých časů

V médiích je Elena. Nenašel jsem, mně vyhovující, obrázek kde by byly všichni tři spolu, tak proto je to takhle rozdělené.

- Corwi  Rave -

Pohled Ellie

Tma. To jsem spala tak dlouho? Skrze pokrývku jsem spatřila matné paprsky světla. Odhrnula jsem, si z obličeje deku a rozhlédla se po místnosti. Nikde nikdo. Změnila jsem pozici do sedu a protřela si oči, abych z nich dostala ospalky. Ticho v domě, narušil křik dětí odněkud z venku. Došla jsem k oknu a skrze žaluzie pohlédla ven. Skupinka kluků a holek, ve věku kolem deseti let, si hrála na hřišti vedle cesty. Milé, že tu myslí i na děti. Pamatuju, jak jsem jako menší na vojenské škole trávila většinu času výcvikem či pomáháním v kuchyni. Žít tam bylo peklo. Šikana, ať už od dozorců či ostatních dětí, mě provázela celé dětství. Až do okamžiku kdy jsem potkala, Riley. Mou nejlepší kamarádku. Jednou si mě dost slušně podávala partička těch největších hajzlů na škole, chtěli mi vzít mého walkmana. Nebýt Riley, nejspíš by se jim to i podařilo.

„Nechte ji být, vy sráči!" ozvalo se odněkud z chodby. Kopance ustaly. „Co je ti po tom!" zakřičel jeden z nich. „Říkám, ať ji necháte na pokoji nebo uvidíte." – „Tak se ukaž." Škvírou mezi nimi jsem zahlédla černošku menšího vzrůstu, jak se krokem vydala k nám. Jakmile byla na dosah ruky, napřáhla se a nejbližší to schytal přímo do obličeje. Než stihl kdokoli z nich zareagovat, další schytal kopanec do rozkroku. Auuu. Ze čtyř zbyli dva, kteří radši pomohli svým kamarádíčkům na nohy a mazali pryč. „Děkuju, ehhh...." – „Riley. Ty jseš, Ellie, že jo?" Prohodila a pomohla mi na nohy. „Jo. Proč jsi mi vůbec pomohla?" Zeptala jsem se a chytila se za namožené břicho. „Kdo říká, že jsem ti pomáhala?" Řekla s vážným výrazem ve tváři. „No, eh... Já. Radši už půjdu." Znovu se na mě, se zadržovaným smíchem, podívala. „Dělám si prdel." Začala se smát a jí na ni jen nechápavě zírala. „Nic? Nevadí. Pojď za mnou, chci ti něco ukázat." – „Kam s tebou mam jít?" Otázala jsem se opatrně. „To uvidíš, tak nemel a pojď."

Z myšlenek mě vytrhlo zaklepání na dveře. Škubla jsem sebou a vrátila se zpět do reality. S nádechem jsem vykročila směrem ke dveřím. Dina. „No kde se touláš?" Zeptala jsem se. „Oblíkni se. Mám pro tebe překvápko." Prošla kolem mě dovnitř. Já za ní zavřela dveře a řekla: „Co zase chytáš?" – „To uvidíš, tak nemel a pojď." – „Pff." Odfrkla jsem si. Cestou ke dveřím po mě hodila mou mikinu. Oblékla jsem se a následovala ji. Vyšly jsme před dům. Obloha téměř bez mraků a příjemná teplota. Takhle hezky bylo naposledy tak před dvěma měsíci. Došly jsme až k většímu srubu, ano srubu, který pravděpodobně sloužil obdobně jako náš kostel. Místnost byla docela rozsáhlá a na konci se nacházelo menší podium, nad kterým viselo plátno. Uprostřed haly bylo rozmístěno několik řad židlí směřujících k podiu. Nejpodstatnější však byl fakt, že židle byly obsazené. Všechny. A taky to, že se Dina ani u jedné z řad nezastavila a pokračovala dál k podiu. Super. Než jsem se nadála, už jsme obě stály na jeho prknech. „Zdravím, rád bych Vás přivítal na dnešní schůzi, kde by se měl probrat rozpis služeb, hlídek a všeho ostatní na zimu." Začal James, ten vousáč. My jsme stály u plátna hned vedle Eleny a Nata. „Rád bych taky přivítal, Elena a Nata, kteří se, vrátily živý a zdravý." Nate, dětinsky zamával davu pod námi. Za to si vysloužil od Eleny ránu do ramene a smích několika lidí z publika. Ještě, že taký šaškárny se u nás nevedou. Pomyslela jsem si. „A taktéž bych chtěl poděkovat a přivítat-" Je to tu. „-jejich zachránce, Ellie a Dinu." Všechny oči v místnosti se v ten okamžik upřely rovnou na nás. Nervozita se mnou jen cloumala a já se snažila uklidnit. Tohle vážně není má parketa. „Tvař se povzbudivě." Řekla Dina a rukou mě postrčila směrem k mikrofonu. Chtě nechtě jsem musela říct, alespoň pár slov k lidem dole. Přistoupila jsem k mikrofonu a očima přejela celou místnost. Kéž by tu byl Joel, ten mě vždycky dokázal podržet a pomoct mi. Ačkoli jsem se již od našeho příjezdu do Tommyho kolonie začala spoléhat převážně na sebe, tak ho pořád mám ráda. Ať už se v té laboratoři Světlonošů stalo cokoli, beru ho jaké vlastního otce. Ale ty časy jsou dávno pryč. Na takové pochmurné myšlenky by mělo dojít až v momentě největší nouze a beznaděje a ne když je člověk v teple a bezpečí. Ale tahle kolonie mi tu naší připomíná každým okamžikem víc a uvědomuju si, že byla chyba odcházet. Ale zpátky do přítomnosti. Narychlo jsem si v hlavě sesumírovala, co chci říct a začala: „Ahoj, já jsem Ellie. Taky chci poděkovat, že nás tu na těch pár dní necháte. Je to vítaná změna, to mi věřte. Tak ještě jednou díky a nebojte, za týden vypadneme." S úlevou jsem se vrátila zpátky na své místo. Poté co vousáč dokončil svůj proslov a lidé se začali rozcházet a já s nimi, mě Dina chytila za ruku a dotáhla do první řady sedaček. „Jestli tohle mělo být to překvapení, tak to ses teda moc nepředvedla." Pronesla jsem otráveně a svalila se do sedačky. „Ne tohle je to překvapení." Řekla a ukázala na plátno před námi. Chvilku se nic nedělo, až se světla v sále zhasla a na plátno se začal promítat, z promítačky film. Ihned z prvních několika záběrů my došlo, o jaký film se jedná. Dawn of the Wolf. Už je to dlouho, co ho u nás pouštěli. Jedna z výprav ho našla v městě kousek od kolonie. Tudíž se hned ten večer pustil a musím uznat, že se mi vážně líbil. Dokonce se přišel podívat iJ oel, normálně by nešel, ale když se jednalo zrovna o tenhle film, nedalo mu to. Už jen kvůli starým časům jsem si tenhle film, tak oblíbila a Dina, to moc dobře ví. „Jak se ti to sakra povedlo?" Vychrlila jsem na ní ihned, jak jsem snímek poznala. „Měla jsem to v plánu už když jsme přijížděly, ale že budou mít zrovna Dawn of the Wolf, jsem samozřejmě netušila. Domluvila jsem nám to výměnou, za ten tvůj brilantní proslov." – „Ach, možná jsem se přeci mohla snažit trošičku víc, ale když já to nevěděla." Pokusila jsem se obhájit. „V pohodě, prosím tebe. Teď už, ale ticho. Pojď, sedni si." Poklepala rukou na svůj klín. Přesunula jsem se na její klín a nohy hodila na židli vedle. Hlavu opřela o tu její a pak už jsme si v klidu užívaly film.