Můj vysněný život//cz FF✔

2.

Večer, když jsme seděli všichni u filmu, jsem furt přemýšlela nad Ashley. Ležela jsem Ashovi na hrudi a on mě objímal kolem pasu. Luke po nás furt pokukoval, ale já nedávala znát, že mi to trochu vadilo. Šlo vidět, že poznal, že mě něco trápí, ale nechtěl se ptát. Takové jsme měli pravidlo. Pokud toho druhého něco trápí a nechce o tom mluvit, musíme ho nechat. ,,parchanti malý. Z tohohle důvodu nikdy nechci mít děti" hrklo ve mně, když to Ash vyslovil. ,,to myslíš vážně?" narovnala jsem se. ,,jo. Nikdy jsem s nima nepočítal" pokrčil s nezájem rameny. ,,tím pádem nemusíš počítat ani se mnou" zvedla jsem se ze sedačky. Ash mě zkusil chytit za ruku, ale vytrhla jsem se mu. ,,Kat počkej přece" zakřičel Michael. Přišla jsem do pokoje a zavřela za sebou. Věděla jsem, že se Michael nedá, že za mnou půjde a neodejde do doby, kdy budu aspoň trochu v pohodě, takže jsem se ani nesnažila zamknout. Sedla jsem si na postel a dala si obličej do dlaní. Tohle mě ranilo. Věděl, jak miluju děti a stejně to řekl. ,,Kat" sedl si vedle mě Michael a objal mě kolem ramen. ,,mrzí mě, že ses to dozvěděla takhle" zašeptal a opřel si hlavu o tu mojí. ,,proč jste mi to neřekli?" zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. On se trošku oddálil, protože jsme u sebe byli dost blízko rty. ,,věděli jsme, že by ti to ublížilo" zatvářil se provinile. ,,tak to jste uhodli" ironicky jsem se usmála. ,,promiň" objal mě. ,,nad čím jsi přemýšlela? Skoro jsi nevnímala" odtáhl se a zvedl jeden koutek úst do křivého úsměvu. ,,o jedné holčičce ze školky" mávla jsem nad tím rukou. ,,víš že si nemáš brát práci domu" založil si ruce na hrudi a dělal uraženého. Zasmála jsem se a pocuchala mu jeho červené vlasy. Barvu vlasů mění pořád. Chameleonek můj. ,,takhle se mi to líbí" hrdě vypnul hruď a mně došlo, že mě zase upřímně rozesmál. Tak to uměl jenom on. ,,chceš jít dolů?" zvážněl. Zavrtěla jsem hlavou. ,,necháš mě teď samotnou?" koukla jsem se mu prosebně do očí. On si povzdechl. ,,víš, že tě takhle nerad nechávám" pohladil mě palcem po tváři. ,,jsem v pohodě" přesvědčovala jsem ho. ,,tak fajn. Kdyby něco, budu v pokoji" políbil mě do vlasů a odešel. Vzala jsem si ze skříně Lukovu starou kytaru a sedla si zpátky na postel. Nikdo kromě Ashe neví, že na ni hraji. A já zase jako jediná vím, že on umí hrát nejen na bicí a klavír, ale i na kytaru. To on mě učil. A teď? Už se snažím skládat i svoje písničky. Když mi bylo deset, tak jsem skládala básničky. Deník, kde jsem je měla napsané jsem ztratila a byla jsem z toho hrozně moc smutná. Jednou přišel Luke ze školy a měl ho. Řekl, že ho našel ve škole, ale já věděla, že mi ho vzal on. Pak si o tom se mnou povídal a líbilo se mu to. V té době už začal hrát i zpívat. S klukama to zkusili dát dohromady asi tři roky potom a vydrželo jim to až do teď. ,,nevěděl jsem, že hraješ" ozvalo se ode dveří. Zvedla jsem hlavu od kytary a koukla se na Luka, stojícího u dveří. ,,a ještě na mojí první kytaru. Kde jsi ji pro Boha vzala?" sedl si vedle mě. ,,když si ji chtěl vyhodit, tak jsem si ji vzala" pokrčila jsem rameny a kytaru odložila. ,,ne počkej. Zahraj mi něco" vzal si kytaru do svých rukou a podal mi ji. ,,a žádný odpory" přísně se na mě podíval a mně to rozesmálo. Chytla jsem kytaru a začala hrát první tóny jeho úplně první písničky, kterou napsal. Poznal ji a uculil se. Začal šeptat slova a já kývla.

,,kdo tě učil?" zeptal se. ,,Ash" položila jsem kytaru vedle sebe. ,,on umí hrát?" podivil se. ,,na kytaru se učil jako první, až pak zkusil bicí" jen chápavě kývl a dál to nerozebíral. Dal mi ruku kolem ramen a přitáhl si mě blíž. Tak, jak to dělal, když jsme byli mladší. Těhlech chvilek nemáme moc. Buď jsou u nás kluci, nebo máme práci. Je toho moc, takže jsem ráda, když si s ním v klidu popovídám. ,,chybí mi ty chvilky, kdy jsme byli jenom spolu" přiznala jsem se mu. ,,mně taky" povzdechl si. ,,chci s tebou trávit víc času, ale sama víš, že toho oba máme moc" políbil mě do vlasů a objal mě normálně.

,,dostal jsem jeden takový nápad" řekl, když jsme dokoukali náš nejoblíbenější film. ,,jaký?" zvedla jsem se víc do sedu a otočila se na něj. Vždycky se snažil vymyslet něco, co by někomu pomohlo. I kdyby ho to mělo stát život, tak by pomohl druhým... ,,no... Všechny naše fanynky nemůžou jít na koncert a tak... Myslel jsem, že by bylo fajn, že bysme udělali něco jako společný víkend nebo něco takového. Že by tam mohl přijet kdokoliv a tak" naklonil hlavu na stranu a podíval se na mě. ,,je to super nápad" zazubila jsem se na něj. ,,a od tebe hlavně potřebuju, abys to organizovala" skousl si spodní ret. ,,bez problému" usmála jsem se na něj. ,,je to od tebe hezké" rozcuchala jsem mu vlasy, načež vypískl a začal si je upravovat.

V noci jsem nemohla skoro spát. Zdály se mi hnusné sny a budila jsem se spocená. Zvedla jsem se z postele a šla do koupelny, kde jsem se osprchovala a udělala ze sebe aspoň trochu člověka. Sešla jsem dolů a v kuchyni si všimla Ashe, jak seděl u stolu. Váhala jsem, jestli tam jít, ale měla jsem tam kabelku, takže jsem tam musela. Vešla jsem dovnitř s pevným výrazem ve tváři. Nechtěla jsem aby poznal, že mě to mrzí. ,,chceš hodit do školky?" promluvil na mě. Byl roztomilý, jak se snažil navázat konverzaci. ,,radši ne. Abys náhodou nepotkal nějaké dítě" vzala jsem si kabelku a odešla. Došlo mi, že jsem tohle přehnala. Tohle si vážně nezasloužil. Bylo to na něj až moc tvrdé. ,,Kat počkej" ozval se a došel za mnou do chodby. Chytl mě za zápěstí, abych nemohla utéct a přitáhl si mě k sobě. ,,omlouvám se" opřel si čelo o to mé. Zavřela jsem oči a chtěla udržet slzy. ,,nech mě být" zašeptala jsem a odstoupila. Pustil mi zápěstí a než stihl něco říct, tak jsem odešla a zavřela vchodové dveře. Vydechla jsem vzduch, co jsem měla v plicích a rozešla se cestou ke školce.

Alice tam jako vždy už byla. ,,mám novinku" zářila jako sluníčko. ,,povídej" pobídla jsem ji a sedla si za stůl. Ona ke mně přešla a ukázala ruku, na které měla nádherný prsten. ,,páni" vydechla jsem, vzala jsem si její ruku do svojí a pořádně si prsten prohlédla. ,,Alex se mě zeptal včera hned potom, co jsem mu oznámila, že jsem těhotná" oznámila mi další novinku. Objala jsem ji. ,,gratuluji" snažila jsem se na své tváři vykouzlit úsměv, ale myšlenky na Ashe mi to nedovolily. Ona si povzdechla. ,,co tě trápí?" sedla si na kraj stolu. Sedla jsem si zpátky na židli a sklonila hlavu. Mrzelo mě, že jsem s ní nemohla sdílet radost, ale upřímně jsem ji hrozně moc záviděla. Došlo mi, že tohle s Ashem mít nebudu. ,,pohádala jsem se s Ashtonem. Nechce děti" přiznala jsem se jí. ,,to mě mrzí... Nevěděla jsem to" dala mi ruku na rameno. ,,mě taky" zašeptala jsem a zvedla se, protože přišla maminka s malým Charliem.