Můj vysněný život//cz FF✔

9.

Večer, když už jsem byla v pokoji, jsem pořád čekala na Ashe. Nevracel se a já chtěla jít spát, ale musela jsem mu to říct. Jinak bych už nenašla odvahu. Řekla jsem to i Calumovi a byl rád. Možná víc než já. Nechápala jsem to. Vždycky jsem si miminko přála a teď? Nejradši bych s tím radši počkala, abych si byla jistá, že to není Corbyna. Luke byl celý den mimo a moc se s námi nebavil, ale když jsme byli sami, tak mi řekl, že je šťastný, jen ho to zaskočilo. Nikdy si nemyslel, že budu mít dítě dřív jak on. Chápala jsem ho. On měl kariéru, ale já ne. Ale taky jsem věděla, že ho to i zarazilo. Koho by nezarazilo, že jeho sourozenec bude mít dítě? Někdo mi zaklepal na dveře. Lekla jsem se a šla otevřít. Ash. Vypadal naštvaně a mě to trochu sebralo odvahu. ,,už mi to řekneš?" zavrčel a vešel do pokoje. Zavřela jsem za ním dveře a otočila se na něj. Zhluboka jsem se nadechla a byla přesvědčená, že mu to povím. ,,jsem těhotná" vydechla jsem. Jakoby mi ze srdce spadl obrovský kámen, který mě tížil celý den. Ulevilo se mi. ,,a čí to je? Moje, nebo toho, se kterým jsi mě podvedla?!" zakřičel. Zarazila jsem se, když to řekl. Jak o tom může sakra vědět?! ,,proč jsi mi to sakra udělala?! Víš jak mi to ublížilo?" křičel na mě dál. Začala jsem couvat a zadržovat slzy. ,,víš jak mi teď je?" rozhodil rukama. Ublížila jsem mu. Hrozně moc... V jeho očích se zračila bolest. ,,nechtěla jsem to tak" zašeptala jsem. Ash se ironicky zasmál. ,,jo tak ty jsi to tak nechtěla. Tak proč jsi to teda udělala? To ti nejsem dost dobrý?" skousla jsem si spodní ret a nechala slzy téct po mých tvářích. Nikdy se tak nechoval. Nikdy na mě nebyl tak ošklivý, jako teď. Ashi jsi dost dobrý. Jsi to nelepší, co mě potkalo. ,,sakra co tu řveš?" vtrhl do pokoje Luke. Když mě viděl, tak si mě hned přitáhl do objetí. ,,tvoje sestra mě podvedla a teď je těhotná!" zakřičel na něj, až jsem sebou cukla. ,,tys o tom věděl" vydechl už klidněji Ash. ,,ty si to věděl a nic jsi mi neřekl?" odtáhla jsem se od Luka a otočila se na Ashe. ,,Ashtone Luke za to nemůže... Omlouvám se. Hrozně moc mě to mrzí. Lituji, že jsem něco takového udělala" snažila jsem se ho uklidnit. ,,zklamala jsi mě" odešel z mého pokoje a následně i z domu. ,,já jsem tak pitomá" dala jsem si ruce na obličej a posadila se na postel. ,,Kat" znovu mě objal Luke. ,,teď už to stěhování odkládat nebudu... Ash se mnou stoprocentně nepůjde" setřela jsem si slzy a víc si ho k sobě přitáhla. Nikdy nebyl rád, že jsem chodila s Ashem. Bál se, že mi ublíží, ale stal se přesný opak. To já tak ošklivě ublížila jemu.

Tu noc jsem nemohla vůbec spát. Čekala jsem, že se Ash vrátí, ale nestalo se. Hrozně jsem se o něj bála a přitom nemohla přestat myslet na to, jak se choval... Nikdy tak moc nekřičel. Jen ze srandy na kluky, ale na mě nikdy. Každý se jednou mění. Vyšla jsem ze svého pokoje a šla k Lukovi. Dělala jsem to jako malá. Vždycky, když jsem byla smutná, nebo mě něco trápilo, tak jsem šla k němu. Nejčastěji jsem k němu chodila po hádce s ním. Usmířili jsme se a já u něj pak usnula. Jen jednou se stalo, že on šel ke mně a to z toho důvodu, že se s ním rozešla jeho první holka. Tehdy mi řekl, že budu jediná v jeho životě. Nevěřila jsem mu, ale přišlo mi to hezké. Vešla jsem do jeho pokoje, zavřela za sebou dveře a lehla si k němu do postele. ,,Kat, co ty tady" otevřel unaveně oči a zívl si. ,,promiň, nechtěla jsem tě vzbudit... Jen jsem chtěla být s tebou. Tak, jako když jsem byli malí" dala jsem si hlavu na jeho rameno. Luke lehce přikývl. ,,vrátil se?" dal mi ruku kolem ramen. ,,ne. Celou noc jsem moc nespala a čekala, že se vrátí, ale nevrátil" zavřela jsem oči, abych v sobě udržela slzy. Byla jsem vděčná za takový vztah, jaký mezi sebou máme. Za nic bych ho nevyměnila. Luke při mně stál i v těch nejhorších chvílích. Třeba jako teď.

,,nech ji spát, v noci toho moc nenaspala" slyšela jsem Lukův hlas. ,,právě teď asi Ashtona nesnáším. Nechápu, jak se mohl takhle zachovat" konstatoval Calum. ,,musíš pochopit obě strany. Každý z nich udělal chybu, ale souhlasím s tebou. Neměl se takhle chovat. Mohli si to vyřešit v klidu" odešli z pokoje. Zkoušela jsem znovu usnout, ale nešlo mi to. Každá myšlenka mi končila u Ashe, nebo dítěte. Ke Corbynovi jsem nic necítila a jestli by to dítě bylo jeho, tak bych mu to ani neřekla. Nechtěla jsem ho už vidět, natož aby věděl, že má nějaké dítě. Zvedla jsem se z postele a šla dolů. Bylo mi jedno, že vypadám jako zombie. V tu chvíli jsem myslela jen na jedno. Aby byl Ashton v pořádku. O to jediné mi šlo. Ať by se mezi námi stalo cokoliv, tak bych pro něj chtěla to nejlepší. A proto jsem si ještě v noci vybrala byt. Byt, kde budu mít svoje dítě. Nechtěla jsem být na očích Ashovi, když sama nevím, koho to miminko je. ,,vypadáš hrozně" zasmál se Michael a objal mě. ,,děkuju" zašklebila jsem se na něj. ,,běž se vyspat" pohladil mě po tváři. ,,nemůžu usnout. Ještě v noci jsem si vybrala byt" podívala jsem se na Caluma a Luka. Calum chápavě přikývl, ale Luke vypadal ustaraně. ,,seš si tím jistá?" objal mě zezadu kolem krku Mikey. ,,jsem" dala jsem si dlaň na jeho předloktí a vzpomněla si, že přesně tohle se stalo s Ashem v kuchyni. Pousmála jsem se nad tím a podívala se zpátky na Luka. On se ke mně natáhl a vzal mě za ruku. ,,jestli seš rozhodnutá, tak ti bránit nebudeme" usmál se na mě. Přikývla jsem, sundala Michaelovy ruce a odešla do pokoje, kde jsem se oblékla, namalovala a šla zpátky ke klukům. ,,kam jdeš?" podíval se na mě Calum. ,,podívat se na ten byt" dala jsem si drobnosti, co mi chyběly do kabelky a šla do chodby. ,,můžu s tebou?" opřel se o futra Luke. ,,jestli nic nemáš, tak budu jen ráda" obula jsem si boty. To samé udělal Luke. Vzal si klíče a šli jsme k jeho autu.

,,je to nádhera" vydechla jsem a rozhlédla se kolem. Luke stál vedle mě a usmíval se, čímž jsem usoudila, že se mu to taky líbí. ,,beru to" řekla jsem rozhodně. Pán, který nás po bytě prováděl přikývl a vyndal nějaké papíry, které jsem si přečetla a podepsala je.

Začaly povinnosti. Školka, vyřizování, vybavení bytu a podobně. Za tu celou dobu jsem se s Ashem neviděla. To samé kluci. Hrozně jsem se o něj bála, ale nic jsem s tím nemohla udělat. Brala jsem to jako rozchod, což mě bolelo ještě víc. Kluci mi se vším pomáhali, za což jsem jim byla neskutečně vděčná, protože bych to sama nezvládla. Každý večer jsem si prohlížela fotky. S rodiči, s kluky, s Ashem...