Můj vysněný život//cz FF✔

19.

Už dřív jsem si říkala, že je to až moc dokonalé. To je na osud až noc jednoduché. Vždycky nám pod nohy háže klacky, ale teď ne. Šlo to hladce. Osud se projevil hned, jak jsem zahlédla před vchodovými dveřmi Corbyna. ,,co tady sakra děláš?" sykla jsem, aby mě nikdo neslyšel. ,,potřebuju s tebou mluvit" přešlápl z jedné nohy na druhou. Byl nervózní. ,,teď? Tady?" zvedla jsem obočí a ohlédla se přes rameno, jestli sem nikdo nejde. ,,jo, teď a tady" protočil očima, jako by to byla ta nejvíc normální věc na světě. ,,tak mluv" pobídla jsem ho. ,,fajn, já..." zarazil se a podíval se za mě. Se strachem jsem se otočila a zahlédla Ashe, jak si to míří přímo k nám s naštvaným výrazem ve tváři. ,,Kat běž pryč" přecedil skrz zaťaté zuby. ,,Ashi" snažila jsem se to zachránit. ,,odejdi" zavrčel a podíval se mi do očí. Hodila jsem soucitný pohled na Corbyna a odešla. Hned nato jsem slyšela zavření dveří a modlila se, aby se ani jednomu nic nestalo.

Pohled Ashtona

Nechtěl jsem na ni tak vyjet, ale stačí jeden pohled na toho blbečka a vaří se ve mně krev. ,,co tady chceš?" založil jsem si ruce na hrudi a opřel se zády o dveře. ,,čí je Luke?" nahodil pevný výraz ve tváři. To si o sobě myslí, že je tvrdý? ,,můj" pyšně jsem se usmál. Chtěl jsem, aby odsud odešel a už nikdy se k nikomu z nás nepřiblížil. Hlavně ke Kat a Lukovi. ,,vypadni odsud" zavrčel jsem na něj, když se k ničemu neměl. Cítil jsem se jak nějaký hlídací pes, ale za ochranu rodiny to stálo. Rodiny?! ,,ne. Chci mluvit s Kat. Mám ji rád" vyrušil mě z mých myšlenek. Odstrčil jsem se od dveří a stoupl si těsně k němu. Byli jsme stejně vysocí, takže jsem ani nemohl působit tvrdě. ,,tohle už nikdy neříkej" odstrčil jsem ho od sebe. ,,ale copak? Vadí ti to?" cítil jsem k němu takovou averzi, že jsem se musel hodně držet, abych mu jednu nenatáhl.

Hádali jsme se ještě hodně dlouho. Do doby, než jsem svoje emoce pustil ven. Věděl jsem, že Kat bude naštvaná, že jsem ho znovu uhodil, ale já musel. ,,tak naposled. Už nikdy se nepřibližuj k mojí rodině. Nikdy, rozumíš?" nečekal jsem na odpověď a odešel dovnitř. Protřepal jsem si ruku přesně ve chvíli, kdy si přede mě stoupla Kat. V jejich očích jsem zahlédl bolest.

Pohled Kat

Věděla jsem, se ho zase uhodil. Chtěla jsem na něj začít křičet, nadávat mu, ale nemohla jsem se na to. ,,proč jsi ho uhodil?" zašeptala jsem. Víc mi knedlík v krku nedovolil. ,,sral se do nás" odsekl a odvrátil pohled. Přála jsem si, aby někdo přišel, aby zarazil tu nadcházející hádku, ale nic se nestalo. ,,Ashtone nemůžeš ho pořád bít. Mám ho ráda a..." ,,takže to, že ses s ním vyspala nebyl omyl" skočil mi do řeči a uvolnil všechny svoje svaly. ,,byl. Omyl, kterého lituji" snažila jsem se udržet slzy. Tohle si vážně myslí? ,,ty máš ráda člověka, se kterým jsi mě podvedla?!" rozkřikl se. Neměla jsem mu na to co říct. Měl pravdu. ,,aspoň že to vím. Gratuluji, nechám vám volnost. Nebudu vám překážet" odešel do chodby. ,,Ashtone" zkusila jsem ho zastavit, ale odezvou mi bylo jen bouchnutí vchodových dveří. ,,sakra" zaklela jsem a šla nahoru do jeho pokoje, protože začal Luke plakat. Vzala jsem si ho do náručí a slzám nechala volnost. ,,slyšel jsem to" zavřel za sebou dveře Michael. Už dlouhou dobu jsme spolu nemluvili jen my dva a mně to chybělo. ,,pojď sem" opatrně mě objal, aby něco neudělal Lukovi. ,,tak moc mě to mrzí" zašeptala jsem.

Následně jsem zabalila všechny věci, co jsem tu měla. Sešla jsem dolů se sedačkou s Lukem v ruce. Chtěla jsem odejít, ale zastavila mě An. ,,Kat já tě mám ráda, vážně, ale nikdy ti neodpustím to, že jsi Ashtona podvedla" vmetla mi do obličeje. Jako by mě to neranilo. ,,ty ji taky nemáš co odpouštět. Je to mezi Ashtonem a Kat" zastal se mě Luke, vzal mi sedačku z ruky a společně jsme odešli do auta. Nabídl se mi, že mě odveze.

,,všechno jsem to zkazila" zašeptala jsem a dala si obličej do dlaní. Kdybych se nikdy nevyspala s Corbynem, tohle by se nestalo. Neměla jsem jít na tu blbou párty. Měla jsem zůstat doma a říct, že je mi špatně, nebo cokoliv, abych tam nemusela. Všechno jsem zkazila. Úplně všechno. Ashe to bude pořád užírat. Nikdy na to nezapomene, stejně jako já. Bála jsem se toho, co bude dál. Bála jsem se o Ashe, o nás. Ano, Corbyna jsem měla ráda, ale radši se ho vzdám, abych byla s Ashem v pohodě, než aby jsme byli pořád rozhádaní kvůli němu. Lepší ztratit přítele, než člověka, kterého miluju a který je otec mého dítěte...

Další den mě Luke vyzvedl a přesvědčil mě, že musím k nim. Ovšem, že se mi tam nechtělo, ale prý to bylo velmi naléhavé. Zuby nehty jsem se držela, ale stejně jsem tam musela. Hned u prahu na mě vyjel Calum, že za to všechno můžu já, že se všichni rozhádali jenom kvůli mně a podobně. Pak odešel z domu. Chtěla jsem odejít, ale Luke mě zadržel. Byla jsem naštvaná, že mě sem dotáhl, protože jsem se nechtěla s nikým hádat a už vůbec ne s Calumem. Luke mi řekl, že se včera pohádali všichni se všemi, ale uklidňoval mě, že já za to určitě nemůžu. ,,pohlídej Luka, dojdu si na záchod" oznámila jsem Lukovi a šla do koupelny. Popravdě jsem se tam jen chtěla trochu vybrečet, protože to na mě dolehlo.

Když jsem se však vrátila, bylo to ještě horší. ,,jak jsi mohl sakra ztratit dítě, co ani nechodí?" vyšilovala jsem. Když jsem přišla do obýváku, tak malý Luke nebyl nikde k nalezení. Začala jsem se o něj bát a na Luka byla naštvaná, že ani pět minut neuhlídá nemluvně. ,,já nevím. Šel jsem do kuchyně a když jsem se vrátil, tak byl pryč" projel si rukou vlasy. Snažila jsem se rozdýchat tendenci mu jednu vrazit a začala ho hledat. ,,Luku jestli se nenajde, tak tě zabiju" vyhrožovala jsem mu. Sice bych to nikdy nedokázala udělat, ale pohrozit jsem mu nějak musela. ,,najde se, neboj. Kde by se tady v tom malým domečku mohl ztratit" sladce se usmál, ale byl v rozpacích. Zavraždila jsem ho pohledem, načež zvedl ruce do obranného gesta a odešel jinam.