Můj vysněný život//cz FF✔

22.

,,ráda vás vidím zase spolu a v pohodě" objala nás Lauren. ,,já tebe taky" zašeptala jsem. Pak jsme se ještě objali s Harrym a šli do obýváku. ,,kde je máma?" zeptal se Ash, když ji nikde neviděl. ,,za chvíli přijde. Musela si něco zařídit ve městě" odpověděl mu Harry. Ash dal sedačku s Lukem na konferenční stolek a Lauren se k němu hned nahrnula. ,,ahoj" řekla sladkým tónem a vzala si ho do náručí. ,,jak koukám, tak vidíš Luka radši než nás" zasmál se Ash a objal mě kolem ramen. ,,taky že jo" potvrdila mu a zašklebila se.

,,děti, běžte všichni na zahradu. Chci si promluvit s Kat" vyháněla je An. Ash se na mě podíval. ,,zvládnu to" zašeptala jsem a pohladila ho po stehně. Všichni se zvedli a i s Lukem odešli. An si sedla vedle mě. ,,je mi jasné, že jste s Ashem v pohodě s tím, co se stalo, ale já ne. Vím, že je to jen mezi vámi, ale když mi to řekl, tak mi to ublížilo" začala. ,,vážně toho hrozně moc lituji. Vím, že to Ashovi hrozně moc ublížilo" povzdechla jsem si. ,,nechci se vám do toho motat. Takže na to zkusím zapomenout pod podmínkou, že to už nikdy neuděláš" tohle se mi zdálo až moc lehké a trapné odpuštění. ,,nechci mu už znovu tolik ublížit, takže ti to slíbím i dodržím" rozpačitě jsem se usmála.

Po obědě si všichni sedli do obýváku a povídali si. ,,dej mi ho" snažil se dožádat Luka Ashton. ,,ne" vyplázla jsem na něj jazyk. ,,je to i můj syn" založil si ruce na hrudi a vypadal při tom tak roztomile. Už když mu bylo osmnáct, tak byl sakra roztomilý. Do takového Ashe jsem se zamilovala. Do roztomilého, šťastného a hodného. ,,posloucháš mě?" zasmál se a tím mě vytrhl z myšlenek. Zavrtěla jsem hlavou. ,,ne, promiň. Co jsi říkal?" nevinně jsem se usmála. ,,ptal jsem se, jestli tu přespíme" nakrčil nos. ,,můžeme" pokrčila jsem rameny a dala mu Luka do náručí, abych si mohla zajít na záchod.

,,děti. Je tu někdo, kdo by vás zase rád viděl" přišla do obýváku An. ,,pojď" zašeptala na dotyčného. Do obýváku vešel muž vysoké postavy se světlími vlasy, které hodně připomínaly ty Ashovy. Všichni se na něj podívali a Ash se zvedl ze sedačky, div mu nespadl Luke, kterého měl v náručí. ,,rád vás vidím, děti" usmál se. Jejich táta. Prolétlo mi hlavou. ,,kdo je to mami?" zeptal se Harry s nechápavím výrazem. ,,náš otec" přecedil skrz zaťaté zuby Ash. ,,co?" naklonila hlavu na stranu Lauren. ,,Lauren, Harry, tohle je váš táta. Ashi, ty si ho, jak vidím, pamatuješ" usmála se vlídně An. ,,jsem Patrick" natáhl ke mně ruku. ,,Kat" zvedla jsem se a zaraženě mu ruku podala. Nechápala jsem, co se děje. ,,co tu sakra děláš?" vyjel po něm Ash, dal mi Luka a stoupl si před něj. ,,přišel jsem vás navštívit. An mi psala, že jsi tady. Se svým synem a přítelkyní" chtěl mu dát ruku na rameno, ale ucukl. ,,po deseti letech?!" zakřičel na něj. Trhla jsem sebou. ,,Ashi" vzala jsem ho za ruku, ale vytrhl se mi. ,,nepřijde ti blbé sem jen tak nakráčet po deseti letech, co jsi zdrhl?" zavrčel na něj. ,,byla to jiná situace, synu" podíval se na Harryho a Lauren. Ty na něj koukali jako na ducha. Asi nepobírali, co se děje. Stejně jako já. ,,takhle už mi nikdy neříkej" odstoupil od něj o krok a zaťal pěsti. Chtěla jsem ho nějak uklidnit, ale netušila jsem jak. ,,nic nezměníš na faktu, že jsi můj syn, Ashíku" Lauren se, i přes celou tuhle situaci, začala smát. ,,sakra není mi už deset" protočil očima. Proto nesnáší, když mu tak řekne Crystal. ,,vidím" podíval se na mě a následně na Luka. ,,fajn, viděl jsi nás, můžeš odejít" máchl rukou ke dveřím a tím si vysloužil nemilý pohled An. Harry se zvedl a odešel. ,,Harry počkej" křikla Lauren a běžela za ním. ,,Ashtone" vydechl jeho jméno se známkou lítosti, ale také naštvanosti. ,,proč jsi odešel?" založil si ruce na hrudi Ash a nasadil tvrdý výraz ve tváři. Takový, jaký jsem u něj ještě neviděla. Kdybych ho neznala, tak bych se ho i bála. Chtěla jsem nějak zarazit hádku, která následovala, ale nemohla jsem se k jedinému slovu. ,,už asi víš, jak je rodičovství těžké. Sám jsi teď otec, co jsem pochopil" kývl k Lukovi. ,,jo, ale mezi náma dvěma je jeden velký rozdíl. Já je nikdy neopustím" odešel. An si povzdechla, sedla si na sedačku a dala si obličej do dlaní. Bylo mi ji líto a chtěla jsem ji nějak pomoct, ale Ash je pro mě hlavnější. ,,jdu za ním" zašeptala jsem a odešla od nich. ,,Kat počkej" zadržel mě Patrick. Otočila jsem se k němu s otázkou v očích. ,,jak se jmenuje?" kývl k Lukovi a dal An ruku na rameno. ,,Luke" pokusila jsem se o úsměv a odešla. Nevěděla jsem kam jít, protože jsem to tu neznala. Nikdy jsem tu nebyla, kromě garáže, kde kluci vždycky hráli.

,,jste v pohodě?" zavítala jsem do Harryho pokoje. Neměla jsem to v plánu, ale stalo se. ,,jo. Určitě jsme na tom líp jak Ashton. My si ho nepamatujeme, ale on asi jo" povzdechla si Lauren a dala ruku kolem Harryho ramen. ,,to asi jo, ale stejně vím, jak vás to asi vzalo" přešla jsem k nim a políbila Harryho do vlasů. ,,bude to v pořádku, uvidíte" dala jsem ruku na rameno Lauren. ,,Ashův pokoj je na konci chodby. Dveře nalevo" pohladila Luka po vláskách. ,,díky" naznačila jsem ji pusou a odešla. Nejlíp se s tím vypořádají, když budou spolu a promluví si o tom jen sami dva.

Došla jsem ke dveřím od Ashova pokoje a potichu vešla. Seděl na posteli v tureckém sedu s rukama na obličeji. Zavřela jsem dveře a tím si přitáhla jeho pozornost. Zaleskly se mu oči. ,,Ashi" zašeptala jsem a došla až k němu. ,,nechci být jako on" převzal si ode mě Luka, když jsem si sedla naproti němu. ,,co se stalo?" dala jsem si ruce na jeho kolena. ,,zdrhl od nás, když mi bylo čtrnáct. Máma zůstala na všechno sama. Na tři děti a na dluhy, který si nadělal on. Musela mít dvě práce, takže nebývala moc často doma. O všechno jsem se musel postarat já. I o Harryho, kterému v té době bylo pět. Proto jsem nikdy nechtěl děti" svěřil se mi. Hltala jsem každé jeho slovo. Nechápala jsem, jak něco takového mohl udělat An a jim. Bylo to od něj dost hnusné. ,,zlato" zašeptala jsem a hřbetem ruky mu setřela slzu, která mu tekla po tváři. Muselo to pro něj být těžké. Nedokáži si ani představit jak moc. ,,nikdy nechci být jako on" pohladil Luka po tváři a zvedl pohled ke mně. V jeho očích se zračila bolest a nenávist ke svému otci. ,,tak nebuď" políbila jsem ho. Nevěděla jsem co dělat, nebo co mu říct. V téhle situaci jsem se ocitla poprvé a doufala jsem, že i naposledy. Nechápala jsem, že mu An vůbec dovolila se k nim přiblížit po tom, co udělal. ,,pojedeme už? Nechci tu s ním být" vzal mě za ruku a propletl si se mnou prsty. ,,promluv si ještě s Harrym a Lauren. Myslím, že teď potřebují tvoji oporu" políbila jsem ho na tvář, pustila jeho ruku a zmizela za dveřmi pokoje dřív, než stihl něco říct. Věděla jsem, že to, co jsem se chystala udělat nebyl nejlepší nápad, ale nedalo mi to...

Tak tohle je přesně půlka knížky😍
doufám, že se líbí❤️