Můj vysněný život//cz FF✔

40.

,,vzpomínáš si na den, kdy jsme se poznali?" sedl si vedle mě na sedačku, když jsme večer uložili děti. ,,jo. Bylo to trapné" opřela jsem se o něj.

***

Přišla jsem domů ze školy. Pršelo, takže jsem byla jako mokrá slepice. ,,úžasné" hodila jsem tašku na zem a sundala si mokrou mikinu, kterou jsem měla na sobě. ,,Kat pojď sem" ozval se z obýváku Luke. Naštvaně jsem si vzala tašku a šla za ním. Neměla jsem dobrý den. Ve škole jsem dostala několik špatných známek, zase se mi spolužáci smáli a aby toho nebylo málo, tak jsem zmokla. Hned, jak jsem došla do obýváku, tak jsem pustila tašku na zem. Vypadám hrozně a Luke si musí dovést kamarády. Lepší to být nemůže, vážně. ,,Kat, tohle je Calum a Ashton. Kluci, tohle je Kat, moje sestra" představil nás. ,,Kat vypadáš jak zmoklá slepice" utahoval si ze mě Michael. ,,but ticho Michaele" sykla jsem na něj a pak těm dvou věnovala úsměv. Jeden měl tmavou pleť a působil exotickým dojmem. Ten druhý měl delší blond vlasy a byl neskutečně roztomilý. Bylo jim tak osmnáct, takže jsem oproti ním byla, jako dvanáctiletá, dítě. ,,co se stalo?" podíval se na mou červenou tvář. ,,nic" vytrhla jsem se mu. ,,těšilo mě" podívala jsem se na ty dva a šla nahoru. ,,Kat stůj" zastavil mě Luke u schodů. Se skloněnou hlavou jsem se na něj otočila. On mě vzal za bradu a zvedl mi hlavu tak, abych se mu dívala do očí. ,,zase tě mlátí?" zamračil se a mně se nahrnuly slzy do očí. ,,ne. Je to z té zimy" utekla jsem nahoru. Nemohla jsem mu říct pravdu. Kdyby to začal řešit, tak by to bylo ještě horší. ,,Kaitlyn!" křikl za mnou, ale já se zavřela v pokoji.

,,jak si to jako představuješ? Ty nejsi naše dcera! Musíš mít dobré známky a ne nás takhle shazovat. Máš být chytrá" křičel na mě táta a pak mi dal facku. Vykřikla jsem a naplno se rozbrečela. ,,nedělej ze sebe chudinku! Máš to, co ti patří" křičel na mě dál. ,,sakra běž od ní" vběhl do pokoje Luke a stoupl si přede mě. ,,uhni" chtěl ho odstrčit, ale Luke se nenechal. ,,ještě jednou na ní sáhneš a já sáhnu na tebe" zakřičel na něj, vyhodil ho z mého pokoje a zamknul. ,,Kat" zašeptal a objal mě. Ve škole mě bijí, doma mě bijí, co přijde dál? ,,já chci pryč" brečela jsem mu do trička. ,,slibuji ti, že tě odsud jednou dostanu" pevně mě držel. ,,budu muset jít. Jsou tu ještě kluci. Zítra si spolu sedneme a podíváme se na to, co ti nejde, dobře?" dřepl si přede mě a já přikývla. Luke se zvedl, políbil mě do vlasů a odešel.

Další den jsem šla ze školy, ale zastavili mě tři kluci z vyššího ročníku. Prvně mi vzali batoh a začali mít narážky. To by bylo ještě v pohodě, do doby, kdy mě jeden z nich uhodil a já spadla na zem. Začali do mě kopat a přitom mi nadávali. ,,hej nechte jí" zakřičel někdo. Ti kluci toho vážně nechali a začali utíkat. Omotala jsem si ruce kolem břicha a naplno se rozplakala. ,,Kat?" klekl si ke mně někdo. Chtěl mě pohladit po tváři, ale já cukla. Podívala jsem se mu do obličeje a uviděla toho blonďáka ze včera. Pomohl mi si stoupnout a já si vzala batoh. Sykla jsem a znovu se chytla za břicho. ,,pojď do auta. Hodím tě domu, jen musím ještě vyzvednout sourozence" pokynul mi, abych ho následovala, ale já zavrtěla hlavou. ,,dojdu domů sama" chtěla jsem jít, ale on mě chytl za zápěstí a otočil mě k sobě. ,,já to myslím vážně. Nenechám tě jít samotnou" pustil mě a já poraženě vydechla. On to vzal jako souhlas, uculil se, vzal mi batoh a společně jsme šli k autu. Posadila jsem se do něj a počkala, než přijde s jeho sourozenci. Harry, malý kluk tak z první třídy a Lauren, která byla jen asi o dva roky mladší než já. Oba jsem potkávala na chodbě a s Lauren jsem se i párkrát bavila.

,,děkuju" zašeptala jsem směrem k blonďákovi a odešla z auta. Nemohla jsem si vzpomenout na jeho jméno, ale označení jako blonďák, se mi líbilo. ,,sakra Kat, co se ti stalo?" přišel ke mně Luke a objal mě. ,,nic to není" zkřivila jsem obličej, protože mě bolelo břicho. ,,kdyby nepřišel ten bloňďák, tak by to bylo horší" odtáhla jsem se od něj a utekla k sobě, kde jsem si lehla na postel a za doprovodu pláče usnula.

,,Kat?" přišel někdo ke mně do pokoje. Rozespale jsem se otočila a otevřela oči. Když jsem zahlédla blonďáka, tak jsem si sedla. Pořád mě neskutečně bolelo břicho. ,,jsi v pohodě?" sedl si ke mně na postel a já sklopila pohled. Nemohla jsem se mu podívat do očí. Nechtěla jsem, aby někdo věděl, co všechno se mi děje ve škole... ,,v rámci možností" pokrčila jsem rameny, jako kdyby to, že mě zbili, byla maličkost. ,,jak dlouho to trvá?" zaskočil mě otázkou. Nechtěla jsem mu nic říkat. Neznala jsem ho. ,,chápu, že mi to nechceš říct, ale nechci, aby ses trápila" zvedla jsem k němu pohled a on se pousmál. ,,dva roky" zašeptala jsem nakonec a hlavu zase sklonila. Blonďák sebou škubl. ,,nikomu to neříkej. Neví to ani Luke" lehla jsem si zády k němu a tím mu dala najevo, aby odešel. On si povzdechl, pohladil mě po zádech a vážně odešel. Nechtěla jsem ho od sebe tak ošklivě odehnat, ale chtěla jsem být sama.

,,díky, že jsi mi zachránil sestru" uslyšela jsem Lukův hlas, když jsem šla dolů. Sedla jsem si na schody a opřela se hlavou o zábradlí. ,,tohle není normální, Luku. Dejte ji na jinou školu. Nemůžou ji takhle mlátit" skousla jsem si spodní ret. ,,nejde to. Sám si slyšel, jak na ní otec křičel. Jsme jim totálně ukradený. Kdybych mohl a byl plnoletý, tak se odstěhuju a vezmu ji s sebou" usmála jsem se nad tím. Chtěla jsem pryč. Chtěla jsem někam, kde bude Luke a mohla mu být na blízku. ,,já to chápu, ale nemůže to takhle jít dál. Viděl jsem, jak byla vystrašená" prosím, ať neřekne, jak dlouho to trvá. ,,už pár let ji takhle vídám, Ashtone. Zkouším to zarazit, ale netuším jak. Učitelé na té blbé škole s tím taky nic nedělají a rodičům je to jedno" Ashton. Jmenuje se Ashton. Luke měl pravdu... Nikdy by mě ze školy nevzali. Řekli by, že si vymýšlím.

***

,,byla jsi roztomilá" vytrhl mě Ash ze vzpomínek. ,,byla jsem oproti tobě dítě" začala jsem ho hladit bříšky prstů po hrudi. ,,a vidíš, jak to dopadlo" políbil mě do vlasů. ,,proč jsi nikdy nikomu neřekla, co se ti dělo ve škole? Dalo by se s tím něco udělat" zvedla jsem pohled k jeho očím. ,,já to řekla. Učitelům, ale ti mi nevěřili. Stejně jako by mi nevěřili rodiče. Ale bylo dobrý jezdit s tebou každý den ze školy. Cítila jsem se drsně" zazubila jsem se. Chtěla jsem převést řeč jinam. Nikdy mi nedělalo dobře, když se mluvilo o šikaně. ,,tak ty takhle jo?" zasmál se a lehl si nade mě. ,,holky ze třídy mi záviděly a ty kluci mě nechali, když věděli, že mě každý den vyzvedáváš" pokrčila jsem nevinně rameny. ,,v té době už ses mi líbil, ale bylo by divný, kdybych to někomu řekla. Byl jsi dospělí a mně bylo dvanáct" protočila jsem očima. ,,byla jsi roztomilá a malá holčička" políbil mě na krk a já se zakřenila. A ty jsi byl roztomilý a dospělí, Ashtone. V té době jsem si nedokázala představit, že bych s ním mohla mít nějaké děti. Byl o šest let starší. Nepřišlo to tak hrozné, když už jsme byli dospělí, ale ve dvanácti letech mít něco s osmnáctiletým?