Můj vysněný život//cz FF✔

26.

Ráno mě vzbudil pláč Luka. Vzala jsem si ho k sobě do postele a snažila se ho uklidnit, ale nešlo to. Ani dudlíkem ho nešlo utišit. Políbila jsem ho na čelo a zarazila se. Bylo úplně horké. Možná od pláče, ale nechtěla jsem nic riskovat. Nedávno mě Alice seznámila s její kamarádkou, dětskou lékařkou, takže jsem si vzala mobil a zavolala ji. Hned to zvedla. ,,no ahoj Kat. Jak se máš?" zněla vesele. ,,Ahoj Lili. Teď trochu hůř" přiznala jsem se a zkusila dál utišit Luka. ,,no slyším. Co se děje?" i když jsem ji neviděla, tak jsem věděla, že se zamračila. ,,Luke začal plakat. Má teplé čelo a nemůžu ho utišit" dala jsem mu dudlík, ale hned ho vyplivl. ,,přes mobil ti moc nepomůžu. Přijď ke mně do ordinace a pak můžeme i s Alicí zajít na obědosnídani" rozhodla po chvíli. ,,dobře, za chvíli tam jsem" položila jsem to. Prvně jsem oblékla Luka a dala ho do kočárku a pak jsem se šla nachystat já.

,,není to nic vážného. Napíšu ti sirup a za dva dny nanejvýš to zmizí" sedla si zpátky za stůl, když Luka prohlédla. ,,jenom nechoď moc ven, aby nechytl něco dalšího" psala něco do počítače. ,,dobře, děkuju" oblékla jsem Luka a uložila ho do kočárku. ,,tady" podala mi papír. ,,skoč jsi do lékárny a počkej na mě venku, zajdeme si na to jídlo. Alici už jsem volala a souhlasila" přikývla jsem, vzala si od ní papír a odešla z ordinace.

,,a co ty a děti?" upila jsem ze svoji kávy a podívala se na Lili. ,,nemám ani přítele, takže se nic neplánuje" pokrčila rameny. ,,Alex jde domů, takže vás budu muset opustit" objala nás Alice. ,,kdyby něco, tak si zavoláme" vzala si Amber a s rozloučením odešla. ,,ještě jsem neměla čas se zeptat na tvého přítele. Vím, že Alice říkala něco o tom, že je známý, co dělá?" spojila si ruce a položila si na ně bradu. ,,jo, hraje na bicí a zpívá ve skupině s dalšíma třema klukama" potvrdila jsem ji. ,,vždycky jsem si přála, aby můj přítel uměl zpívat a něco mi zazpíval" zasnila se. ,,Ashton mi nezpívá. Radši hraje, než zpívá" zakroutila jsem hlavou. ,,něco mi o nich pověz" vybídla mě a opřela se o židli. ,,začnu klukama. Luke, nejmladší z nich, je můj brácha. Díky tomu, že si mě nastěhoval k nim domu jsem se s ostatními sblížila. Prvně jsem se bavila jen s Lukem, protože mi přišlo blbé, že jsem u nich, i když jsem je znala dlouho předtím. Pak jsem se začala hodně bavit s Ashem a přátelství přerostlo ve vztah. Pak jsem se začala bavit s Michaelem, který se stal mým nejlepším kamarádem, stejně tak Calum, ale ten je takový tichý a odtažitý, takže to trvalo. Všechny kluky mám hrozně ráda a netušila jsem, že to dopadne takhle" podívala jsem se na Luka do kočárku, který spokojeně spal. ,,je nějaký nezadaný?" zakmitala obočím. ,,Calum, ale ten je chvilku po rozchodu, takže..." zavrtěla jsem hlavou. ,,pak možná Luke, ale to nevím jistě. Dělá kolem všeho hrozné tajnosti" pousmála jsem se. ,,takže nic" utřela si pomyslnou slzu a obě jsme se začaly smát, čímž jsme vzbudily Luka. Vzala jsem si ho do náručí a začala ho chovat. ,,tak mi pověz něco o tom tvém" natáhla ke mně ruce, když byl Luke v klidu a já ji ho dala do náručí. ,,jmenuje se Ashton" řekla jsem ji znovu. Jen nad tím mávla rukou. ,,co bys o něm chtěla vědět?" netušila jsem, co jí o něm říct. ,,tak pro začátek, kolik mu je?" začala zlehka. ,,za chvíli mu bude dvacet šest" ona zvedla hlavu od Luka a podívala se na mě s vykulenými oči. ,,on je o šest let starší, než ty?" divila se. Pousmála jsem se nad její reakcí a přikývla. Plno lidí si myslí, že vztahy, kdy je muž o tolik starší, nikdy nevydrží, ale opak je pravdou. S Ashem si rozumím snad víc, než s Lukem a to už je co říct. Je to stejné, jako se vztahy na dálku. Všichni, co si tím neprošli říkají, že to nevydrží, ale ti, co si tím prochází nebo prošli ví, že to vydržet může.

S Lili jsme si ještě dlouho povídaly o všem možném. Ale hned, jak Luke začal být protivný, tak jsem usoudila, že musíme domu. Měl hlad a chtělo se mu určitě spát, protože ho celou dobu měla u sebe Lili a hrála si s ním. Doma jsem zjistila, že mám hrozně moc zpráv ze skupiny a několik nepřijatých hovorů od Ashe. Nakrmila jsem Luka a šla ho uspat. Trvalo to déle, než jsem čekala, takže když jsem přišla zpátky k mobilu, bylo šest hodin večer. Vzala jsem si mobil do ruky a vytočila Ashovo číslo. ,,díky bohu. Proč jsi mi to nezvedala?" oddechl si. ,,byla jsem s Lukem u doktorky a pak jsme si šly sednout" posadila jsem se na sedačku a opřela se o opěradlo. ,,stalo se mu něco?" zhrozil se. ,,ráno měl teplotu a pořád brečel, takže jsem ho radši vzala k Lili" zavřela jsem oči. ,,a co mu je?" šlo slyšet, že se mu ulevilo, že to není nic vážného. ,,nic vážného. Kde jste teď?" převedla jsem řeč jinam. ,,dorazili jsme do Londýna" slyšela jsem v pozadí kluky a jejich hlasy se přibližovaly. ,,vždyť tam máte teď... Sedm hodin ráno" zamračila jsem se. ,,jo" potvrdil mi a hned poté okřikl Caluma a smál se přitom. ,,to je Kat? Dej mi ji" otravoval jo Luke a následně jsem slyšela jak na něj Ash řve, ať mu vrátí mobil. ,,ahoj Kat" ozval se po chvíli Lukův udýchaný hlas. ,,ahoj" usmála jsem se, i když mě nemohl vidět. ,,tak co Luke, stýská se mu?" zasmál se. ,,nevím, nic mi neřekl" zašklebila jsem se. ,,a tobě?" věděla jsem, že ohrnul spodní ret. ,,mně jo... Už vás chci zpátky" povzdechla jsem si. ,,taky mi chybíš... Nám všem... zníš unaveně" poznamenal. ,,jo, moc jsem se nevyspala. Luke se pořád budil" víc jsem se uvelebila na sedačce a měla pocit, že každou chvíli usnu. ,,běž spát Kat" Luke je starostlivý. Vždycky myslí dřív na ostatní, než na sebe. ,,půjdu. Dáš mi ještě Ashe prosím?" skousla jsem si spodní ret a zuby nehty se držela, abych neusnula. ,,dám. Mám tě rád Kat" začala jsem se usmívat. Neslyším to od něj každý den. ,,já tebe taky" oplatila jsem mu s úsměvem. Pak předal mobil zpátky Ashovi. ,,mrzí mě, že jsme spolu nemluvili dlouho" řekla jsem, když jsem slyšela, jak mu Luke oznámil, že jsem unavená. ,,mně taky. Je to těžký, když máme jedenáct hodin časový posun" zvedla jsem se a šla do koupelny. ,,chybíš mi" přiznal se. ,,romantik" uslyšela jsem Michaelův hlas. ,,taky mi chybíš" řekla jsem s úsměvem. ,,běž spát zlato" zasmál se. Bylo uklidňující slyšet jeho smích. ,,půjdu" zašeptala jsem. ,,miluju tě" vydechl. ,,já tebe" položila jsem to a zajela si rukama do vlasů. Zavřela jsem oči, abych udržela slzy. V tuhle chvíli to bylo nejtěžší oddělení, co jsem kdy s klukama zažila...