Můj vysněný život//cz FF✔

10.

O 8 měsíců později

Od rána mi nebylo úplně nejlépe, ale připisovala jsem to stresu z porodu. Termín jsem měla mít další týden a bála jsem se čím dál víc. Měla jsem rizikové těhotenství, což je snad ta nejhorší věc, co se mi mohla stát. Na osmdesát procent podstoupení císařského řezu. Toho jsem se snad bála víc než normálního porodu. Lehla jsem si na sedačku a chytla se za břicho, protože mě začalo bolet. Za celou dobu jsem s Ashem nemluvila. Hrozně mě mrzelo, že to skončilo takhle. Nebo to ještě neskončilo. Ucítila jsem pod sebou mokro a došlo mi, že mi praskla voda. Sakra, sakra, sakra. Rychle a přitom opatrně jsem se zvedla do sedu a vzala si mobil ze stolu. Vytočila jsem Lukovo číslo a opřela se. Luke to zvedl i přes to, že byla noc. ,,Kat co se děje?" zívl si. Musela jsem se držet, abych nezačala křičet. ,,Luku asi to přišlo" zakňučela jsem. Slyšela jsem, jak začal zmatkovat. ,,za chvíli jsem u tebe" pevně jsem zavřela oči. ,,Luku" zastavila jsem ho, aby to nepoložil. ,,vem s sebou Ashtona" zašeptala jsem. Věděla jsem, že se Luke o všechno ostatní postará. Věděl co dělat.

Luke přijel za malou chvíli, ale když přišel k sedačce, tak jsem začala propadat spánku. ,,ne, ne, ne Kat! Zůstaň vzhůru. Kat!" křičel ne mě, ale mě to vůbec nepomohlo. Luke byl víc ve stresu, než já. Bál se, že se něco stane. Usnula jsem.

,,není to moje. A když ne já, tak nikdo" tajemně se usmál Ashton a zpoza zad vytáhl nůž. ,,ne Ashi, nedělej to, prosím" dala jsem si ruce na břicho. ,,nikdo mi v tom nezabrání" začal se smát a bodat mě. V tu chvíli jsem se zvedla do sedu a začala zhluboka dýchat. Chytla jsem se za břicho a zpátky si lehla. Hrozně to bolelo. Je pryč. Podívala jsem se dolů. ,,Kat klid, všechno je v pohodě" vzal mě za ruku Luke. ,,kde je?" ruku jsem mu stiskla a podívala se mu do očí. ,,myslíš, že se tady vyznám? Je v pořádku, vážně" zasmál se a pohladil mě po vlasech. ,,co se stalo?" zavřela jsem oči. ,,nic zvláštního. Jen jsi ztratila vědomí, když jsem přišel. Takže ti museli udělat císařák" pousmála se. ,,a co to je za pohlaví?" vyzvídala jsem. Luke se zašklebil. ,,nech se překvapit" pyšně se usmál. ,,ty to víš!" zasmála jsem se a podívala se na něj. Luke přikývl a pohladil mě palcem po hřbetu ruky. ,,jsem rád, že jsi v pohodě. Bál jsem se o tebe" přiznal se. Usmála jsem se, zvedla ruku a pohladila ho po jeho dlouhých vlasech. Nechal si je dorůst, ale slušelo mu to. ,,je tady Ashton?" změnila jsem téma. ,,jo, byl tu celou noc. I on se o tebe bál. Mám ho zavolat?" zvedl se. Přikývla jsem a stiskla povlak deky. Luke mě políbil na čelo a odešel.

,,změnil jsi se" zašeptala jsem, když si sedl na židli vedle mé postele. ,,ty jsi mě změnila" odsekl. ,,omlouvám se. Byla to chyba, které neskutečně moc lituji" odvrátila jsem pohled. Nic neříkal a mě to ještě víc znervózňovalo. ,,chci zjistit, kdo je otec... Podstoupíš to?" podívala jsem se mu do očí. ,,děti jsem nikdy nechtěl, ale teď se toho hodně změnilo... Budu rád, když vyjde najevo, kdo je otcem, takže se mnou můžeš počítat" vzal mě za ruku a mně začaly v břiše poletovat motýlci. Stačí jeden jeho dotek a připomene se mi, co jsme spolu prožili. Připomene mi, co k němu cítím. ,,a... Když to bude tvoje?" sedla jsem si pohodlněji. ,,takhle daleko jsem ještě nepřemýšlel" zasmál se. ,,nechtěl jsem na tebe křičet... Prostě mě to vzalo a ranilo. Omlouvám se" dál mě hladil palcem po ruce. ,,nechme to být" opřela jsem si hlavu o polštář a zavřela oči. Byla jsem hrozně unavená a bolelo mě břicho. Hlavně jsem to nechtěla řešit a připomínat si ty noci, kdy jsem probrečela. ,,jsi v pohodě? Nemám někoho zavolat?" staral se. ,,nikoho nevolej, jen jsem unavená a bolí to" dala jsem si ruku na břicho. Ash mi pustil ruku a chtěl odejít. ,,pořád tě mám ráda Ashtone" zašeptala jsem s domněním, že mě neslyší. ,,Kat, já tebe taky" vrátil se zpátky, políbil mě na tvář a odešel. S úsměvem na tváři jsem opět usínala.

Vzbudil mě doktor, že se chce podívat na to břicho. Bylo mi trapně, protože to byl starý pán a já jsem neměla nic pod tím nemocničním kusem látky. Od pasu dolů jsem se zakryla dekou a ukázala mu břicho. Chvilku se na to díval a vypadal zamyšleně. ,,vypadá to dobře. Chcete vidět vaše dítě hned, nebo až si odpočinete víc?" zapsal něco do papírů, které následně podal sestřičce. ,,hned" vyhrkla jsem. Nemohla jsem se dočkat, až konečně uvidím svoje miminko. Doktor přikývl a společně se sestřičkou odešel. Ve dveřích se vyměnili s Lukem. Sedl si k mojí posteli a začal se usmívat. ,,slyšel jsem, o čem jste se bavili s Ashem" povytáhl obočí. ,,věděla jsem, že ti to vykecá" zasmála jsem se. ,,takže to máte mezi sebou dobrý?" vzal mě za ruku. Přikývla jsem a pohled přesunula ke dveřím, ve kterých stála sestřička. Přešla ke mně a do rukou mi dala miminko v modré dece. Chlapeček. Rty se mi roztáhly do úsměvu a podívala jsem se na Luka. Nemohl spustit oči z drobečka v mých rukou. Byl to krásný pohled. Tohle jsem vždycky chtěla, ale měl u toho být otec. Nikdy jsem netušila, že to bude takhle... ,,Luku" upoutala jsem jeho pozornost. Zvedl ke mně oči a usmál se. Naznačila jsem mu, jestli chce malého. Hned začal přikyvovat. Opatrně jsem mu ho dala do náruče. Bylo to roztomilé, když se na něj malý podíval modrýma očima a začal se smát. ,,máš vybrané jméno?" podíval se na mě Luke. Přikývla jsem a pohladila malého. ,,už od mala to mám vymyšlené a chci, aby se jmenoval po tobě" Luke se dojatě usmál a vzal mě za ruku. Bála jsem se, že mu malý spadne, ale věděla jsem, že by to nedopustil. Chvilku jsem se na ně dívala, ale myšlenky mi utíkaly k Ashovi. Zase. Chtěla jsem vědět, jak by vypadal on, kdyby ho měl v náručí. Chtěla jsem, aby tu byl s námi, stejně tak Calum a Michael, protože tohle byla moje rodina. Rodina, kterou jsem nikdy nechtěla ztratit. Dokonalá rodina, kterou jsem nikdy neměla. Tedy až na Luka...