Můj vysněný život//cz FF✔

5.

,,uděláš si se mnou prosím fotku?" přišla k němu malá holčička. Ash se na mě podíval smutným pohledem. Pohladila jsem ho po zádech, zvedla se a odešla od nich. Šla jsem k lesíku, kde byl dokonalý klid. Sedla jsem si na kmen pokáceného stromu a rozhlédla se kolem. Nikdy jsem si nemyslela, že budu někde, kde jsou lidi, které nadevše miluju. Že budou známí. Že budu chtěná. ,,jsi naštvaná?" objal mě kolem ramen Ash. ,,ne. Proč bych měla být?" usmála jsem se a víc se k němu přitulila. Jen pokrčil rameny. ,,co se s tebou děje? Zase máš ty svoje nálady" trochu jsem zaklonila hlavu, abych mu viděla do očí. Hned odvrátil zrak. Vždycky se snažil být v pohodě a nedat nic najevo, ale poslední dobou už nic nezvládá. Je nepříjemný na všechny okolo, i když nic neudělali. Furt se s někým hádá a často chodí pryč. Vždycky se o něj bojím a přitom vím, že se stejně večer vrátí... ,,přijde mi, že to mezi náma není tak, jak to bývalo" musela jsem mu dát za pravdu. Nic už nebylo takové, jaké to bylo třeba před pěti lety. ,,známe se už třináct let. Je jasné, že to takový už nebude. Ani mezi náma" natáhla jsem krk s domněním, že ho políbím na krk, ale nenechal se. Položil mě na kmen stromu a chytl mě za ruce. Líbilo se mu, když měl nade mnou moc. Věděl, že mu vždycky podlehnu. Chtěl mě políbit, ale prošly kolem nás dvě holky. Dívaly se na nás a já Ashe rychle odstrčila. Ty holky si začaly něco šeptat a utekly. ,,je čas jim to říct" zašklebil se a zvedl se. Podal mi ruku a já ji váhavě přijala. Pomohl mi vstát a společně jsme šli zpátky. Nikdy jsem si nemyslela, že na to přijdou takhle. Na jednu stranu jsem se styděla, ale na druhou se mi ulevilo.

Když jsme našli kluky, tak jsme jim to museli říct. Luke nebyl moc rád, protože mě před tímhle vždycky chránil. A taky byl asi i naštvaný na Ashe. Shodli jsme se na tom, že by bylo nejlepší jim to říct. Ať to nezajde tak daleko. Poté jsem se odebrala do své chatky. Měla jsem ji sama, protože kdybych ji měla s klukama, tak by to všem připadalo podezřelé. Ale teď už je to vlastně jedno...

Už jsem se chystala jít spát, ale někdo mi zaklepal na dveře. Zamračila jsem se a šla otevřít. Za dveřmi stál rozcuchaný Luke. Bez pozvání vešel dovnitř a sedl si na jednu postel. Já si sedla naproti němu a čekala, co z něj vypadne. ,,tohle se nemělo stát... Mrzí mě, že jim to musíme říct. Chtěl jsem to nechat v tajnosti" podíval se mi smutně do očí. ,,Luku" sedla jsem si vedle něj. ,,vždyť se nic neděje. Stejně by se to dřív nebo později dověděli. Takhle to bude možná i lepší" on se usmál, přehodil přeze mě ruku a přitáhl si mě do objetí. Já mu omotala ruce kolem pasu a usmála se mu do hrudi. Pamatuji si, jak jsme proti sobě válčili a teď se chováme, jako kdyby se tohle nikdy nestalo. Jako kdyby jsme byli ti nejlepší sourozenci. Teď možná ano, ale i přesto se často hádáme... Jemu se nelíbí, že chodím s Ashem a mně se nelíbí, že nám do toho kecá. Ale i přesto ho mám ráda. Nikdy bych ho nemohla zavrhnout. To prostě nešlo... ,,pojď k nám spát. Nechci, abys tu byla sama a kluci budou určitě taky rádi" zvedl se z postele. ,,bojím se" zašeptala jsem a sklonila jsem hlavu. ,,čeho?" dřepl si přede mě. ,,toho co bude dál" koukla jsem se mu do očí. ,,Kat. Bude to v pohodě, uvidíš. Vždycky tu s tebou budu já s klukama. Už navždycky" vzal mě za ruce, stoupl si a vytáhl mě na nohy. ,,nenecháme nikoho, aby ti ublížil" pohladil mě po tváři.

Ráno jsem se vzbudila dřív než kluci. Nakonec mě Luke přemluvil, abych u nich spala. Oddělala jsem Ashovy ruce, které mě objímaly kolem pasu a zvedla se z jeho postele. Vzala jsem si mikinu jednoho z kluků a potichu vyšla ven. Nechtěla jsem nikoho vzbudit. Sedla jsem si ne jednu z mnoha laviček a nastavila obličej k nebi. Byla tma a všude byly mraky. Po chvíli si ke mně někdo sedl. Hrozně jsem se lekla, takže jsem zvrátila hlavu dopředu, načež mi křupl krk. Chytla jsem se za něj a podívala se vedle sebe. Seděl tam Calum a pobaveně mě sledoval. ,,moc vtipný" lehce jsem do něj strčila ramenem. ,,proč nespíš?" lehl mi na klín a já zase zvrátila hlavu dozadu. ,,nemůžu. Ale u tebe je to vždycky divný, spíš nejdýl" usmála jsem se. ,,já nespal skoro celou noc. Furt jsem na něco myslel" povzdechl si. Šlo slyšet, že je opravdu unavený. ,,a není pravda, že spím nejdýl" i když jsem ho neviděla, tak jsem věděla, že se zašklebil. Pohladila jsem ho ve vlasech a snažila se na nic nemyslet. ,,co bys řekl na to, že bych už nebydlela doma?" vyhrkla jsem dřív, než jsem stihla přemýšlet. Hned jsem toho litovala. Calum se rychle zvedl do sedu a otočil se na mě. Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. Přemýšlela jsem nad tím už dlouhou dobu. Nemůžu furt oxidovat u nich. Musím se někdy osamostatnit. ,,jak to sakra myslíš?" snažil se být klidný, ale nešlo mu to. Každý na něm pozná, co se myslí, jakou má náladu, nebo že ho něco trápí. ,,myslím to tak, že bych si našla něco vlastního" pokrčila jsem rameny. ,,s Ashem?" sedl si blíž a objala mě kolem ramen. ,,nemluvila jsem s ním o tom" sklonila jsem hlavu. ,,Kat to přece nejde. Vždyť jsi s námi už od začátku. Se mnou si byla poprvé na tetování, Michaela jsi poprvé barvila, Ashovi jsi dala první šátek. Jsi ségra Luka. Patříš k nám" objal mě kolem ramen. ,,a navždycky budeš" zašeptal.

Když začalo svítat, tak vylezl ven Michael a za ním hned Ash. Luke spal, tak jsme ho nechtěli budit. Ash si mě vzal stranou. ,,děje se něco?" zaklonila jsem hlavu a propletla si s ním prsty. ,,kam jsi mi ráno zmizela?" chytl se za srdce a usmál se. ,,chtěla jsem být aspoň chvíli sama" položila jsem si hlavu na jeho hruď. Ash mě objal kolem ramen. ,,co se stalo?" políbil mě do vlasů. ,,bojím se toho, co bude dál" přiznala jsem se. ,,čeho?" nechápal. ,,toho, že fanynky budou naštvané, že jste jim tak dlouho nic neřekli. Že mi budou nadávat, všeho" víc jsem se k němu přitiskla. ,,všechno bude v pohodě, uvidíš. Budou tě milovat. Stejně jako já" zašeptal a znovu mě políbil do vlasů. Věděl, že mě to uklidní.