Můj vysněný život//cz FF✔

41.

           ,,na co myslíš?" objala jsem Ashe kolem pasu ráno, když jsme se vzbudili. ,,na to, že kdybych tě ten den nepolíbil, tak pravděpodobně nejsme spolu" nakčil obočí.

***

             Seděla jsem na posteli. Měla jsem šestnácté narozeniny a rodiče si na to nevzpomněli, stejně jako roky předtím. ,,Kat?" přišel mi do pokoje Luke. Zvedla jsem hlavu od knížky a pobídla ho, aby mluvil. ,,zabal si" zazubil se. ,,co?" nechápala jsem. Luke protočil očima a sedl si ke mně na postel. ,,nejsem debil. Vím, že máš narozeniny a já s klukama pro tebe máme dva dárky" dloubl mě loktem do žeber. ,,nic nechci" chtěla jsem se vrátit ke knížce, ale Luke mi ji vytrhl z ruky. ,,taková škoda, že tahle obálka zůstane zalepená" hraně si povzdechl. Chvíli jsem váhala a pak mu vytrhla obálku z ruky. Luke nakrčil nos a já obálku pomalu rozlepila. Já poletím do Paříže?!

            Ještě ten den jsme odletěli. Kluci mě vzali večer ven k Eiffelovce. Bylo to nádherné. Všude samá světla a ta atmosféra? Dokonalost. ,,proč jsi mi neřekla, že ti zase ublížili?" opřel se o zábradlí Ashton, když kluci někam odešli. ,,nic mi neudělali" zavřela jsem na chvíli oči a zadkem se opřela vedle něj. ,,a tohle je co?" přejel mi po, už trochu zahojeném, natrhlém spodním rtu. Udělal mi to táta, když jsem přišla ze školy a řekla mu, že jsem dostala špatnou známku. ,,nic to není" dívala jsem se mu do očí. ,,všechno nejlepší" zašeptal, sklonil se ke mně a políbil mě. V břiše se mi rozletěli motýli. Bylo mi šestnáct a jemu dvacet dva. Možná to mohlo vypadat divně, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Ashton mi položil jednu ruku na bok a druhou na krk. ,,sakra Ashtone ty jedeš po Lukově ségře" ozval se vedle nás Michael a já ho odstrčila. Měl překvapený výraz. ,,cekni a zabiju tě" zavrčel na něj. Nevěděla jsem, jestli toho lituje nebo ne, ale nechtěla jsem si to kazit. ,,doufám, že teď toho pošahaného bruneta odmítneš" zašeptal mi do ucha. Usiloval o mě kluk z vyššího ročníku, který byl na škole nový. Dlouho jsme se bavili a když se mě zeptal, jestli s ním budu chodit, tak jsem řekla, že potřebuji čas na rozmyšlenou. Musel mě slyšet, když jsem to po telefonu říkala moji kamarádce Alfie, která bydlela ve městě jako bývala babička.

            Další den mi oznámili, co byl ten druhý dárek a to, že se budou stěhovat. A já s nimi. Byly to nejlepší narozeniny, co jsem kdy zažila. Bude to znít hnusně, ale chtěla jsem pryč od rodičů.

***

            ,,chtěla jsem Renému říct ano, ale ty jsi mi hrozně pomotal hlavu a já si uvědomila, co k tobě cítím" přitulila jsem se blíž k němu. ,,já vím. Nechtěl jsem ti dávat plané naděje, ale v tu chvíli jsem to chtěl udělat. Tím jsem si potvrdil, že tě miluju. Když nás Michael vyrušil, tak jsem měl chuť ho hodit z mostu" zasmál se a políbil mě do vlasů.

          ,,Petere?" zastavila jsem se před školkou. On se ke mně otočil a na tváři se mu objevil úsměv. ,,Kat. Co ty tady?" objal mě. ,,co se asi dělá ve školce?" zašklebila jsem se. Peter byl můj spolužák ze střední. Tančili jsme spolu na půlnočním překvapení, takže se s Ashem potom málem popral. ,,pravda. Něco jsem slyšel o tom, že máš děti" pobídl mě, abych mluvila dál a společně jsme se rozešli ke školce. ,,jo. Pro toho nejstaršího teď jdu. Pak mám ještě jednoho kluka a dvě holčičky" usmála jsem se. ,,všechny máš s Ashtonem?" objal mě kolem ramen. ,,s kým jiným asi" dloubla jsem ho loktem do žeber a dřepla si, protože ke mně běžel Luke. Peter měl malou holčičku o půl roku mladší než Luke. ,,je ti podobná" prohodila jsem k Peterovi. ,,já vím. Ale Luke je spíš podobný na Ashe než na tebe" zasmál se. ,,to je" pohladila jsem ho po vláskách a všichni jsme odešli ze školky. ,,s kým máš vůbec Jes?" kývla jsem k malé holčičce. ,,pamatuješ si Jane? Chodila o ročník výš. Po maturáku jsme se dali dohromady a pak se rozešli. Jednou mi zazvonila u dveří, vrazila mi do rukou Jes se všema papírama a utekla, než jsem stihl něco říct. Zmizela. Jako by se po ní slehla zem" pokrčil rameny. ,,fakt? Netušila jsem, že by něco takového mohla udělat" vzala jsem si Luka do náruče, protože ke mně natahoval ruce. ,,já taky ne. Chtěl jsem s tím jít k soudu, ale radši jsem se na to vykašlal. Byl jsem rád, že mám malou u sebe. Nechal jsem si udělat testy otcovství, ke kterým mě přinutila máti a je vážně moje" pohladil ji po vláskách. ,,pamatuji si, jak jsi říkal, že budeš mít plno dětí" zasmála jsem se nad tou vzpomínkou. Řekl to, když se ho učitelka na biologii ptala, jak se dělají děti, jako bysme to nevěděli. On odpověděl, že příjemným způsobem a že bude mít plno dětí a bude si to užívat. ,,jo, to jsem ale nevěděl, jak to bude náročné" zakroutil nad sebou hlavou. ,,a představ si to se čtyřmi dětmi" drkla jsem do něj ramenem. ,,skládám tobě i Ashovi poklonu. Budeme vás muset opustit" zastavil se u parkoviště. ,,někdy se musíme ještě sejít" objal mě. ,,kdyby náhodou" vytáhl ze zadní kapsy kartičku a podal mi ji. Byla to jeho vizitka. Asi podniká. ,,díky, pa" rozloučila jsem se s ním a s Lukem šla směr dům kluků. ,,kdo to byl?" zavrtěl se Luke, takže jsem ho dala dolů. ,,můj kamarád"

           ,,tati" rozběhl se k Ashovi Luke. ,,zlato pojď si sundat botičky" zavolala jsem ho zpátky. On se po chvíli vrátil, sedl si na zem a sundal si je. ,,potkala jsem Petera" sedla jsem si vedle Ashe. On se na chvíli zamyslel. ,,toho, jak ses s ním málem popral na maturáku kvůli tomu, že byl se mnou na tom půlnočním překvapení" objasnila jsem mu a on si hned vzpomněl. ,,má malou holčičku" vzala jsem si na klín Luka. ,,jsme na tom líp" zazubil se na mě.

            ,,Luku?" křikla jsem, když už jsme měli odejít. Nikde jsem ho nemohla najít. Zaklepala jsem na dveře od Lukova pokoje a otevřela dveře. Malý Luke ležel na posteli, objímal plyšového tučňáka, kterého dostal starší Luke ode mě a spinkal. Někdo mě objal zezadu kolem pasu a vytáhl mě z pokoje. Otočila jsem se a spatřila Luka. Zavřel dveře od pokoje a otočil se zpátky ke mně. ,,Kat nech ho tady. Ráno ho do školky hodím" šli jsme dolů. ,,Luku to nejde" protestovala jsem. ,,ale jde, vážně. Nech mi ho tady, já se o něj postarám" políbil mě do vlasů. ,,nepřemluvím tě, co?" zasmála jsem se a Luke se uculil. ,,tak pa" políbila jsem ho na tvář. S Michaelem a Calumem jsem se ani rozloučit nemohla, protože někam odešli. ,,můžeme?" dal Ash do kočárku Lauren a já dala Ashe a Angel do kočárku pro dvě děti. Přikývla jsem a my vyšli ven. ,,počkej kde máš Luka?" zarazil se, když si všiml, že ho nemám. ,,Luke si ho nechá tady. Usnul u něj"

            ,,nazdar Kat" zasmál se Peter do telefonu. On na mě má číslo? ,,ahoj Petere. Proč voláš?" koukla jsem se pod stůl. Nemohla jsem najít malého Ashe. ,,počkej chvilku" zarazila jsem Patera dřív, než stihl něco říct. ,,zlato nevíš kde je Ash?" zakřičela jsem na celý dům. ,,je tady se mnou v ložnici. Mám tu i Angel" zakřičel nazpátek. ,,povídej" vrátila jsem se k hovoru. ,,komu říkáš zlato a ptáš se ho, kde máš přítele?" zasmál se Peter. ,,máme malého Ashe" objasnila jsem mu. To, že je Ash už snoubenec jsem ani nezmiňovala. ,,a teď zpátky k tomu, proč volám... S pár lidma z naší třídy i z vedlejších jsme se domluvili, že si půjdeme někam sednout. Půjdeš taky?" oznámil mi důvod hovoru. ,,zlato, vážně nevím, jestli budu moct. Musím hlídat děti, ale uvidím, co se bude dát dělat. Tak mi napiš do zprávy, kdy a kde" dala jsem Lauren dudlík, protože začala plakat. ,,tak jo. Samozřejmě je zvaný i Ashton. Holky ho chtějí vidět" začal se smát a já v pozadí slyšela dámský hlas. ,,řeknu mu to. Hele musím jít, zatím pa" položila jsem hovor a vzala si Lauren do náručí. Stejně, jako u Luka i dvojčat jsem neměla mléko, takže jsem nekojila. Prý se tohle děje jen jedné matce z tisíce a to vyšlo zrovna na mě. Udělala jsem malé mléko a začala ji krmit. Šla jsem nahoru a viděla Ashe, jak lechtá obě děti. ,,zlato" zastavila jsem ho a počkala, až se na mě podívá. ,,měli by jít spát, už je pozdě" pousmála jsem se. Ash vzal Angel do náruče a odešel s ní. Já si sedla k Ashovi a políbila ho na čelo.

            Večer jsem řekla Ashovi o tom, co mi řekl Peter. Mělo to být další den večer a Ash souhlasil. Moc se mi tam nechtělo, protože nechávat děti u kluků nebylo nejlepší. Nešlo o to, že by se o ně neuměli postarat, to právě naopak, ale bylo mi to blbé. A hlavně jsem se bála o Lauren. Byla nejmladší a potřebovala nejvíc péče...