Můj vysněný život//cz FF✔

12.

          Den po Jackově návštěvě někdo zazvonil na domovní zvonek. Myslela jsem, že to byl Ash s Lukem, se kterými jsem se domluvila, ale když jsem otevřela dveře, tak jsem se zarazila. Stál za nimi blonďák s modrýma očima. Corbyn. ,,potřebuju s tebou mluvit" přešlápl z jedné nohy na druhou a celou mě sjel pohledem. Pokynula jsem mu, aby šel dál. ,,dáš si něco?" vysoukala jsem ze sebe s knedlíkem v krku. Jen zavrtěl hlavou a následoval mě do obýváku. ,,takže je to pravda" hlesl a rozhlédl se po věcech pro miminka, co byly v obýváku. ,,ano" sedla jsem si na sedačku. Corbyn to po mně zopakoval. ,,je to moje?" zeptal se narovinu. Knedlík v mém krku se zvětšoval s každou chvilkou, co po mně žádal odpověď. ,,Corbyne" zašeptala jsem. ,,to co se stalo mezi náma..." ,,odpověz mi. Je to moje?" skočil mi do řeči. ,,nech mě domluvit" polkla jsem a snažila se udržet slzy, které se snažily probojovat ven. Seděla jsem na sedačce s člověkem, kterého jsem už nikdy nechtěla vidět. Který mi zničil vztah. Který mi možná udělal dítě. ,,tak mluv sakra" zajel si rukou do vlasů a čekal na mou odpověď. ,,to co se mezi námi stalo byl omyl. Velká chyba, které lituji" snažila jsem se držet pevný hlas, ale nešlo mi to. Na Corbynovi šlo vidět, že ho to zamrzelo. ,,tahle chyba mě srazila na kolena a zničila mi vztah s člověkem, kterého miluju. Corbyne, nevím, čí to je z jednoho prostého důvodu. V tu dobu, kdy jsem otěhotněla jsem spala i s Ashem. Nevěděla jsem, že se stane něco mezi námi. Zarazila bych to" mluvila jsem jedno přes druhé a já sama se nevyznala v tom, co to melu. Nezapadalo to do sebe. Byla jsem nervózní a chtěla jsem to mít co nejrychleji z krku. ,,takže... Takže to moje může být, i nemusí?" podíval se na mě. Z mohla jsem se jen na přikývnutí. ,,mrzí mě to. Kat já tě mám rád. Fakt že jo a nechtěl jsem ti ublížit. Nechtěl jsem tu zničit vztah, nic. Každý den jsem si to vyčítal a když mi Ashley řekla, že jsi byla ve školce s dítětem, tak jsem se musel přesvědčit. Hrozně mě to všechno užírá zevnitř" podíval se mi do očí. ,,nemůžeš za to jen ty, Corbyne. Máme na tom podíl oba" dala jsem mu ruku na rameno. On si na ni položil tu svoji a stiskl mi ji. ,,když... Když to bude moje... Postavím se k tomu, přísahám" zašeptal a sklonil hlavu. Sedla jsem si blíž k němu a i když jsem věděla, že dělám chybu, tak jsem ho objala. Zaskočilo ho to, ale hned se ke mně přitulil. ,,nechci, aby ses kvůli tomu trápil" pohladila jsem ho bříšky prstů po zádech. ,,a já nechci, aby si z toho měla problémy" odtáhl se ode mě a pohlédl mi do očí. Byly jiné, než ty Lukovy. ,,můžu ho vidět?" odvrátil pohled ke dveřím, ze kterých se ozýval pláč. Zvedla jsem se a šla za Lukem. Vzala jsem ho z postýlky, trochu ho uklidnila a vrátila se za Corbynem. Upřeně na mě koukal. Sedla jsem si vedle něj a dala mu Luka do náruče. ,,jaké jsi mu dala jméno?" usmál se na Luka. ,,Luke, podle mého bráchy" upravila jsem Lukovi ponožku, kterou měl na sobě. ,,znám Luka, neboj se" zasmál se a pohladil Luka po tváři. ,,je ti podobný" zvedl od něj hlavu a zadíval se mi do očí. Byla to trapná chvilka, kdy jsme čekali, kdo promluví. Hleděli jsme si upřeně do očí a nehodlali uhnout. Vyrušil nás až pláč malého. Vzala jsem si ho od Corbyna a utišila ho. ,,už radši půjdu" zvedl se ze sedačky. ,,někdy se stav. Kluci tě rádi uvidí" pousmál se, když jsme stáli u dveří. Malého Luka pohladil po blonďatých vláskách, mě políbil na tvář a zmizel mi z dohledu dříve, než jsem stihla něco namítnout.

          Luke s Ashem dorazili chvíli po Corbynovi. ,,ahoj" objal mě Luke a hned se hrnul k postýlce s Lukem. Ash zavřel dveře a otočil se ke mně. ,,ahoj Ashi" zašeptala jsem. Ash ke mně přišel a omotal mi ruce kolem ramen. Já mu je dala na pas a užívala si chvilky, kdy jsme si tak zatraceně blízko. Zavřela jsem oči a víc si zavrtala nos do jeho hrudi. ,,chyběla jsi mi" zašeptal a odtáhl se. Vyrazilo mi to dech, takže jsem se nezmohla k jedinému slovu. Ash mě políbil na tvář a následoval stopy Luka. Chvilku jsem stála u dveří a přebírala si slova, která řekl. Pak jsem sebrala odvahu a šla za nimi. ,,dáte si něco?" kývla jsem ke kuchyni. ,,ne, jsme tu jenom na skok, musíme do studia" mávnul nad tím rukou Luke a dál se věnoval malému.

          ,,taky jsi mi chyběl" zašeptala jsem Ashovi do hrudi, když jsem ho objala na rozloučenou. Luke už dávno odešel do auta, ale Ash se zdržel. Když se odtáhl, tak jsem na jeho tváří zahlédla lehký úsměv, který mu tvaroval ďolíčky. Lehce mě políbil na rty a odešel. Nechal mě tam stát uprostřed dveří s úsměvem na tváři a motýlky v břiše.

         ,,tak fajn, budu se těšit" položila jsem hovor a začala uklízet. Měl přijít Jack s klukama. Dlouho jsem neviděla Jonaha a další dva mi prý představí. Nikdy jsem ani netušila, že jich je pět. Hned jak přišli, my se seznámili a já jim nachystala kávu, tak jsme si sedli do obýváku. Ti dva se jmenovali Zach a Daniel. Oboum nezmizel úsměv z tváře. Vypadali sympaticky a hned jsem si je oblíbila. Jen Corbyn byl nějak potichu, což mě děsilo. ,,přineseš to mrně?" drknul do mě Jack. Zach a Jonah se na sebe podívali a zašklebili se. ,,jasně, hned jsem zpátky" pousmála jsem se a odešla do pokojíčku, kde jsem vzala malého a šla zpátky. Jack ke mně hned skočila a vzal si ho. ,,pánové a... Dámo" při posledním slově se podíval na Daniela, načež si vysloužil nemilý pohled. ,,tohle je... Jak se jmenuje?" otočil se ke mně. ,,Luke" hlesl Corbyn skoro neslyšně. Všichni se na něj podívala a já ho obdarovala menším úsměvem.

         ,,kluci já za chvíli přijdu" křikl za nimi Corbyn, když odcházeli. ,,přišly už výsledky?" otočil se zpátky na mě. ,,ještě ne, ale dám ti vědět, až přijdou. Co s tebou dneska je?" pohladila jsem ho po paži a opřela se o rám dveří. ,,jsem nervózní. Nevím, co čekat. Jestli je Luke můj, nebo ne" povzdechl si. Chápala jsem ho. Bála jsem se výsledků. Samozřejmě, Corbyna mám ráda, ale asi bych nepřežila, kdyby to bylo doopravdy jeho. Ashe miluju a nechci ho ztratit jen kvůli mé blbosti. ,,slibuji, že ti dám vědět, až to přijde" usmála jsem se. ,,díky" zašeptal a objal mě. Nechala jsem se. Nevadilo mi to až do doby, kdy se kousek od nás neobjevil on...