10 💜

672 33 3
                                    

Vyšla jsem z koupelny jen v ručníku, který jsem měla obmotaný kolem těla. Přešla jsem se k skříni snažící se ignorovat Martinusuv pohled. Koukla jsem se do skříně a vytáhla si černé džíny s dírami na kolenou. Chtěla jsem si vybrat tričko, ale pořád jsem cítila Martinusuv pohled.

,,Musíš se pořád koukat?"

,,Snad tě neznervózňuji" uchechtl se Martinus.

,,Možná trochu" otočila jsem se k němu.

,,Já vím, že nejsi zvyklá na takovou pozornost od krásného, milého, hodného a inteligentního kluka, ale časem si zvykneš" přešel ke mě.

,,Vážně? Tak to by mě zajímalo, kde ten milý a inteligentní kluk je, protože já ho nikde nevidím" ušklíbla jsem se

,,Vážně tak se rozhlédni pořádně, protože stojí přímo před tebou"

,,Jo ty myslíš tady toho kluka, kterého mám tak moc ráda, protože je s ním sranda" uculila jsem se

,,Přesně toho myslím" objal mě. Slyšela jsem, jak někdo otevírá dveře, takže jsem se rychle odtáhla, ale málem mi spadl ručník, ale naštěstí ho Martinus chytil.

,,Ty vole!" Vykřikl Cory, který stál ve dveřích s Codym.

,,Vy jste si to chtěli rozdat!" Vykřikl pro změnu Cody.

,,Nene a neřvi tolik, protože jestli to uslyší Sebastian, tak to nevysvětlím ani vám"

,,A co na tom chceš vysvětlovat?"

,,To že jsem se objímali a mě málem spadl ručník, tak ho Martinus chytil nic víc v tom není" zakroutila jsem hlavou.

,,A to ti máme jako věřit?" Podíval se na mě Cory.

,,Každý normální kluk by ti ten ručník nechal spadnout, aby se měl na co podívat" ušklíbl se Cody.

,,Tak se dohodneme na tom, že Martinus není normální a vy vypadnete" zavřela jsem za nimi dveře a šla zpět ke skříni.

,,Tak já nejsem normální jo?"

,,No... nejsi" zasmála jsem se.

,,Ale jsme v tom spolu" dodal ze smíchem Martinus.

Oblékla jsem se do černých ryflí a bílého crop-topu od Calvina.

,,Můžeme jít" oznámila jsem klukům, kteří na mě čekali dole.

,,Mamka nás odveze" kývla jsem na souhlas a obula si boty.

,,Sebastiane dohlédni na Lisu" řekla mamka, když jsme stáli před domem.

,,Není mi 10" zaprotestovala jsem.

,,Někdy se tak chováš" ušklíbl se na mě Martinus a už vystupoval z auta. Vystoupili jsme z auta a šli po kamenné cestičce k Justinovi. Zevnitř se už ozývala hudba. Vešli jsme dovnitř a dům byl nacpaný k prasknutí. Protáhli jsme se do kuchyně, kde jsme si všichni vzali nějaký ten alkohol a šli za zbytkem party, který tancoval s ostatními lidmi. Připojili jsme se k nim, ale Beth jsem tu ještě neviděla.

,,To snad ne" řekl Justin a podíval se někam ke dveřím. Stál tam Dylan i se svojí partou.

,,Držte se od nich dál a nechoďte s nimi do konfliktu" rozkázal nám Justin. Všichni jsme přikývli a snažili se je ignorovat.

,,Ty se drž u někoho z nás. Nechci, aby se ti něco stalo" řekl Sebastian, když si všiml, jak mě Dylan pozoruje.

Byli jsme tady přes dvě hodiny a mě se začalo dělat špatně, tak jsem šla na zahradu, kde jsem se zadívala na noční oblohu.

Někdo mě chytl za rameno a já sebou polekaně trhla....

Hmm... tak kdo to asi bude? 😏

❤ LINUS ❤Kde žijí příběhy. Začni objevovat