❤ LINUS ❤

27 💜

👇 Dole prosím odpověď 👇

Slzy mi tekly proudem. Nebyla jsem schopná mluvit, jako bych zamrzla. Když mi došlo co se vlastně děje, tak jsem vyskočila z postele. Vzala si telefon a běžela dolů po schodech. Oblékla jsem si bundu a obula boty.

,,Kam jdeš?" Zeptala se mě mamka, když jsem se chystala otevřít dveře.

,,Co se děje?" Zeptala se když mě viděl brečet.

,,Ma-marti-nus" rozbrečela jsem se ještě vic ,,Měl nehodu"

,,Panebože" dala si mamka ruku před pusu, ale já už jsem šla před dům, protože přijel Marcus.

Nasedla jsem k němu do auta. On na nic nečekal a rozjel se.

,,Je to moje vina"

,,Není" uklidňoval mě Marcus

,,Je! Neměla jsem se s ním hádat" na tohle mi už nic neřekl a věnoval se řízení.

Zaparkoval na volné místo, které se nacházelo kousek od vchodu do nemocnice. Oba jsme šli rychlochůzí do nemocnice.

,,Kde se nachází Martinus Gunnarsen?" Vychrlila jsem ze sebe, až se mě sestřička lekla.

,,A vy jste kdo?" Optala se

,,Jeho přítelkyně"

,,Já jsem jeho dvojče"

,,Dobře, právě je na ambulanci číslo 2, tak počkejte před ní. Před chvílí ho dovezli" mile se usmála. Šli jsme směrem k ambulanci, kde jsme si sedli na židle.

,,Už je tam nějak dlouho" podupávala jsem nervózně nohou.

,,Čekáme tu dvě minuty" uchechtl se Marcus. Je pěkný, že i v takových situacích se umí bavit.

,,I tak je to-" zarazila jsem se, protože vyšel doktor.

,,Dobrý den jak je na tom Martinus" zeptala jsem se

,,Tak je na tom dobře, teda pár modřin a odřenin má, ale není to nic tragického" usmál se na mě. Po těchto slovech jsem si oddychla.

,,Děkuju" poděkovala jsem a znovu se otevřeli dveře od ambulance. Vyšel z nich Martinus. Hnedka jsem se mu vrhla kolem krku a slzy mi opět stékaly po líčku.

,,Lis..." vydechl a objal mě.

,,Je to moje vina" podívala jsem se mu do očí, kde se odrážela bolest, strach? nejistota, ale hlavně láska.

,,Baby poslouchej mě. Není to tvoje vina. Nedával jsem pozor stalo se, ale jsem v pořádku, živý, zdravý, ale hlavně jsem pořád s tebou" přitáhl si mě za pas blíž a spojil naše rty.

,,Ale-" Martinus mi položil ukazováček na rty a tím mě umlčel.

,,Žádná diskuse" uchechtl se. Usmála jsem se a přivlastnila si jeho rty.

,,Jste ták roztomilý, ale jedeme domů" Ozval se Marcus, který nás celou dobu pozoroval. Oba jsme zamručeli, ale poslechli jsme ho.

,,Nechceš u nás spát?" Zeptal se Martinus, když jsme seděli v autě.

,,Ehm... ráda bych, ale myslím, že to není vhodné. Rodiče si určitě taky dělají starost co s tebou je a až přijedeš, tak tě zahrnou všechnou láskou" uchechtla jsem se

,,No dobře, tak jindy" vlepil mi pusu na spánek.

Když jsem přijela domů, tak jsem mamce vše řekla a šla k sobě. Ovšem jsem zaslechla hádku Coryho a Codyho. Dost hnusně si nadávali.

,,Proč si nadávate?" Vletěla jsem ke Corymu do pokoje.

,,Nabaluje mi holku!" vykřikl Cody.

,,Co kecáš?! To ty mně!"

,,Kluci nechte toho! Vždyť jste dvojčata. Máte při sobě stát za každé situace"

,,Ty tomu nerozumíš" odfrkl si Cory

,,Přesně tak, jsi holka" odfrkl si Cody a odešel, stejně jako já do svého pokoje.

Byla mi položena otázka jestli bude i Lecus, takže se chci zeptat, jestli by jste měli zájem? ❤