,,Jsi nádherná" usmála se Anne. Moje mamka měla opět slzy v očích.
,,Děkuju. Taky jsem měla ty nejlepší poradce" usmála jsem se na ni.
,,Myslím, že by jsme měli jet nebo nás Martinus předběhne" uchechtla se Emma.
,,To je pravda, tak už jedem" zasmála jsem se, a tak jsme se rozešli k autům. Nasedla jsem s mamkou do auta, které nás má odvézt. Cesta trvala asi 5 minut.
,,Holčičko mám pro tebe překvapení" usmála se na mě mamka.
,,Jaké?" zeptala jsem se, když jsme vystupovali.
,,Pojď semnou" mamka mě chytla za ruku, a tak jsem šla. Táhla mě do takového menšího parku, který se nacházel před obecním úřadem.
,,Panebože" vydechla jsem a šla ho obejmout.
,,Co tady děláš?" zeptala jsem se se slzami v očích.
,,Svatbu své dcery bych si nenechal na nic na světě ujít"
,,Takže mě povedeš k oltáři ty nebo mamka?" zeptala jsem se zmateně.
,,Určitě ma-"
,,Myslím, že by si ji tam měl dovést ty" usmála se na něj.
,,Děkuju" usmál se na ni a koukali si do očí. Myslím, že tady se něco děje.
,,Měli bychom jít" zasmála jsem se. Oba přikývli a šli jsme směrem na úřad.
Když jsme došli, tak si mamka šla sednout.
,,Proč si se neozval, že dojedeš?"
,,Tvoje mamka mi to zakázala, protože to mělo být překvapení" zasmál se a zasnil se.
,,Chceš ji zpátky že?" zeptala jsem se ho.
,,Je úžasná, ale podvedl jsem ji myslím, že by semnou už nebyla"
,,To nemůžeš vědět" mrkla jsem na něj. Hudba se rozezněla, a tak jsme vyšli. Stál tam v celé své kráse. Řekla bych, že když mě viděl, tak z něj nervozita odpadla. Táta moji ruku předal Martinusovi, který mu poděkoval.
,,Vážený Pane starosto. Dovolte abych Vám představila snoubence, kteří dnes hodlají uzavřít manželství. Ženichem je Pan Martinus Gunnarsen, nevěstou Slečna Lisa Mantler. Snoubenci se dohodli, že budou používat společné přijmení Gunnarsen"
,,Děkuju. Vážení snoubenci, za krátkou chvíli se promění vaše rozhodnutí spojit své životy, povahy, plány, touhy a získat tak lidské štěstí. Právě dnes, ve váš svatební den, prožíváte společně s vašimi blízkými krásné okamžiky, které se nesmazatelně zapíší do vašich srdcí i myslí. Od této chvíle se spolu budete radovat i soužit, smát se i plakat, veselit i starat se, již ne jako přítel a přítelkyně, ale jako manžel a manželka. Všechny tyto pocity přináší život a záleží jenom na vás, jak je dokážete zvládnout, kolik lásky dáte jeden druhému. Láska je opravdu velkým darem člověka. Říká se, že pomáhá hory přenášet a řeky obracet. Věřím, že vaše láska je zárukou, že spolu prožijete krásný život a určitě bude jistotou, že si poradíte i s méně radostnými dny, které také k životu patří. Vzájemně se proto podporujte, buďte k sobě tolerantní, mějte rádi jeden druhého i s jeho chybami a nedostatky. Opravdové štěstí totiž nespočívá v bohatství a blahobytu, přepychu a pohodlí, ale i ve Vás dvou, ve vaší lásce, důvěře, přátelství a hlavně ve snaze učinit jeden druhého skutečně šťastným. V dnešní slavnostní den se stáváte vším co druhý potřebuje. Mostem přes širokou řeku, deštníkem proti nepřízni počasí, ale i zářivou hvězdou v temné noci. Všichni toužíme najít blízkého člověka, který by naši lásku oplácel stejnou láskou a stejnou upřímností. Jsem přesvědčen, že se Vám to povede a že si vytvoříte krásný a spokojený vlastní domov. Ve vašem štěstí nezapomínejte na rodiče a ve svých srdcích jim ponechejte důstojné místo. Vážení snoubenci přeji Vám se vší upřímností, aby se Vám splnili všechny Vaše sny, přání a touhy, abyste skutečně našli opravdové lidské štěstí. Jděte tedy cestou života bok po boku a spoléhejte na Vaši lásku, která Vám s jistotou ukáže ten správný směr" dokončil a vyčkal, až všichni přítomní povstali. Když tak udělali pokračoval dál.
,,Táži se Vás ženichu Pane Martinusi Gunnarsene, zda přivolujete zcela dobrovolně ke sňatku se zde přítomnou nevěstou Lisou Mantler" Otočila jsem se na něj.
,,Ano" usmál se na mě.
,,Nevěsto Slečno Liso Mantler, táži se Vás, zda přivolujete zcela dobrovolně ke sňatku se zde přítomným ženichem Panem Martinusem Gunnarsenem" chvílí jsem mlčela, abych ho znervoznila, což se mi povedlo.
,,Ano" usmála jsem se na něj.
,,Prohlašuji Vaše manželství za právoplatně uzavřené" Marcus nám podal prstýnky, které jsme si vyměnili a konečně jsme se políbili...
ČTEŠ
❤ LINUS ❤
FanfictionVždy, když ho vidím Můj mozek přestane fungovat A mé srdce vynechá pár úderů Hned poté se rychlé rozbuší a nepřestane, dokud zase nezmizí z dohledu... #1 lisaandlena - 16.10.2018 👑 #12 fanfiction - 26.11.2018 ❤ #2 marcusandmartinus - 16.11.2018 👌