❤ LINUS ❤

8 💜

Všichni jsme zamrzli v pohybu. Nikdo skoro ani nedýchal.

,,Dylane ne prosím" podívala jsem se na něj. Vpila jsem se mu do očí. Viděla jsem, jak zaváhal, ale hned na to dal nůž ještě blíže Martinusovi ke krku.

,,Když mě políbíš , tak ho pustím" řekl. Otočila jsem se na kluky, kteří stali za mnou. Nic nenaznačili, protože tahle volba byla jenom na mě.

,,Fajn" souhlasila jsem. Chtěla jsem jít k němu, ale Marcus mě chytil za ruku.

,,Nemáme jistotu, že nám ho vážně dá zpět" kývla jsem na souhlas.

,,Prvně Martinuse" otočila jsem se zpět na něj.

,,A ty to porušíš ne?" Uchechtl se

,,Ne, ale chci mít jistotu, že nám ho opravdu dáš živého" chvíli váhal, ale nakonec ruku, ve které držel nůž stáhl zpátky k tělu. Martinus neváhal ani chvíli a už stál u nás.

,,Teď ty" chtěla jsem se rozejít k němu, ale pro změnu mě zastavil Martinus.

,,Baby, nedělej to" zakroutil hlavou ,,Už jsem u vás. Nemusíš to dělat" věděla jsem, že se mu to nelíbí, ale neměla jsem na výběr.

,,Musím" dala jsem mu pusu na líčko a odešla za Dylanem.

,,Hodná" přitáhl si mě k sobě a přisál se mi na rty. Rukama sjel k mému zadku, který lehce zmáčkl. Jeho rty byli hrubé a když udělal pohyb proti těm mým, tak to bylo pěkně nepříjemné.

,,Tak zase někdy" odtáhl se ode mě Dylan. Nastoupil do svého auta a odjel. Otočila jsem se na kluky. Na klucích šlo vidět, že si ulevili, ale Martinus byl naštvaný.

,,Pojedeme" promluvil můj brácha Sebastian.

Sedla jsem si úplně dozadu mezi Martinuse a Sebastiana

,,Nic neříkej" přerušila jsem Sebastiana, když se nadechoval, aby něco řekl. Položila jsem si hlavu na jeho rameno.

Justin nás vysadil před naším domem. Vystoupili jsme a šli jsme dovnitř, kde na nás čekala mamka.

,,Kde jste? Čekáme na vás s večeři"

,,Už jdeme" řekl Sebastian. Vyzuli jsme se a šli do jídelny, kde jsme usedli ke stolu. Martinus za celou dobu neřekl ani slovo.

,,Stalo se něco?" Přerušil ticho Cody.

,,Drž hubu debile" okřil ho Cory.

,,Ale noták" mamka Corymu vlepila pohlavek.

Když jsme dojedli, tak jsem šla do pokoje, kde se už rozvaloval Martinus.

,,Co se děje?" Podívala jsem se na něj, když celou dobu jenom mlčel a nic neříkal.

,,Můžu za to já" nechápavě jsem se na něj dívala

,,Můžu za to já, že si ho musela políbit!" Obviňoval se.

,,Nemůžeš" zakroutila jsem hlavou.

,,Můžu, protože kdybych se na něj nevrhl, tak by si ho nemusela líbat a on ti nemusel sahat na zadek" podíval jsem se do jeho očí. Byla v nich jasně vidět lítost, vina a... žárlivost? To se mi asi jenom zdá. Martinus si sedl a hlavu složil do dlaní.

,,Baby neobviňuj se" položila jsem mu ruku na stehno ,,Co se stalo, stalo se, ale teď musíme žít přítomností" podíval se na mě. Objala jsem ho.

,,A děkuju, že si mi pomohla otevřít oči s Marcusem"

,,Nemáš vůbec zač. Jsem ráda, že jste zase ty stará dvojčata" usmála jsem se mu do krku a z objetí ho nepouštěla, jako on mě...