❤ LINUS ❤

23 💜

Už jsou to dva týdny od toho, co Martinus odjel k tetě. Za tu dobu mi ani jednou nenapsal, nezavolal. Každým dnem, hodinou, minutou jsem si to vyčítala pořád víc. Jediný, kdo mě drží nad vodou je Marcus. Už mám aji vidiny z toho jak mi chybí

,,Posloucháš mě vůbec?!" Vykřikla na mě učitelka na chemii.

,,Promiňte" omluvila jsem se ji a podívala se na místo, kde jsem ho před chvílí spatřila, ale nebyl tam.

Jen co se rozezněl zvonek, jsem se zvedla a už jsem byla venku ze třídy. Šla jsem směrem ke skříňkám, kde mě zastavila Holly. Stali se z nás dobré kamarádky.

,,Posouchej, takhle to dál nejde" zakroutila rázně hlavou.

,,Jestli se do měsíce nevrátí, tak na něj prostě zapomeň, protože takhle se jinak zničíš"

,,Já vím, ale na něj prostě nejde zapomenout... to je jak kdybych tobě řekla, ať zapomeneš na Marcuse"

,,Marcuse?" Zeptala se jakoby nevěděla o čem mluvím

,,Vím že se ti líbí, protože v jeho blízkosti začneš rychleji dýchat"

,,To je jedno teď řešíme tebe a Martinuse" odvedla řeč jinam ,,Měsíc a pak by si měla zapomenout"

,,Pochop, že nechci! Nechci být jako ty! Zapomněla si na Marcuse a našla si nějakého debila! Teď toho lituješ, protože kdyby sis počkala, tak si s Marcusem, ale on už nemá zájem, protože si mu zlomila srdce! Nechci zapomenout, a pak zjistit, že to mělo cenu!" Až teď jsem si uvědomila, co jsem řekla. Podívala jsem se na Holly, které po tvářích stékaly slzy.

,,Holly..." chtěla jsem se omluvit, ale už byla pryč.

,,Kurva" kopla jsem do sloupu a sedla si na lavičku, která byla pár metrů odemne.

,,Špatný den?" Zeptal se kluk, který je tady pár dní. Jmenuje se Cameron a patří k Dylanovi do party.

,,Hm" zamručela jsem a uhla pohledem. Zrak se mi zastavil na blonďáčkovi, který stál asi třicet metrů odemne. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím

,,No to snad ne" zavrčel Cameron, ale to já jsem běžela k němu. Rozpřáhl ruce a já mu skočila do naruče. Slzy se mi spustily po tvářích. Po dlouhé době jsem se cítila tak dobře. Možná to bylo tím, že jsem zase v jeho objetí.

,,Baby měli bychom si promluvit" zamumlal mi do ramene.

,,dobře" pustila jsem ho. Podívala jsem se do těch jeho čokoládek, které tak moc miluju.

,,Fajn, takže v šest u mě" naklonil se ke mně a dal mi pusu na líčko.

,,Tak zatím" obešel mě a odešel. Chvílí jsme přemýšlela jestli to nebyla halucinace, ale to mi vyvrátil Cameron, který začal nadávat, že se mi Martinus vrátil.

,,Vrátil se!" Zakřičela jsem přes celou chodbu. Všichni se na mě dívali jak na blázna, ale mě to bylo jedno, protože moje drahá polovička se mi vrátila. Vlastně ani nevím jestli jsme spolu nebo ne. Jak to teďka vůbec bude?

V hlavě mi kolovalo snad milion otázek, ale na žádnou z nich jsem neznala odpověď, ale už brzy se odpovědi dozvím.

S úsměvem na tváři jsem opustila školu. Všichni se na mě dívali jak na blázna, a není divu, protože celé dva týdny jsem se neusmála, takže je to změna.

Omlouvám se, že tak dlouho nebyla žádná kapitola, ale nebyl čas a popravdě ani nálada... ❤