„Co tahle udělat dohodu ?" Naklonil se k mému uchu a já ucítila jeho teplý dech na své kůži.
• Beth (16) nastoupila do prváku na střední školu. Není to pro ní lehké, protože musí žít ve stínu své starší sestry Cary(17) , která je populární a oblíbe...
Pořádně se kouknu na tu fotku a zjistím, že jsem to fakt já a Wes. Kdo to sakra fotil?
No to už je půl 8 ?! Úplně jsem zapomněla, že jdu ven s Wesem. Říkal, že to bude jen malá sešlost u jeho kamaráda Denna.
Koukla jsem se na sebe do umyvadla. No hůř jsem vypadat nemohla. Rychle jsem udělala něco s vlasy a začala se líčit. Přesně v 20:51 jsem šla ke skříni a vybírala, co si vezmu za oblečení, když v tom se ozval zvonek.
Pravděpodobně šla otevřít Cara. Jestli to bude Wes tak budou mít oba trapnou chvilku. I když u nich nikdy nevíš. Pootevřela jsem dveře od pokoje aby jsem aspoň něco málo slyšela. „Co tu děláš ?" Štěkla po něm Cara. „Rozešla jsem se s tebou, nepamatuješ?" Zeptala se. „Ale já tu nejsem pro tebe." Odpověděl Wes a v ten moment se mi zastavilo srdce. Došla mi, že je tu vážně pro mě.
„Kde je ?" Uslyším a já rychle zavřu dveře. Po pár sekundách uslyším ťukání na dvěře. „Chvilku." Křiknu když si vyslíknu tričko. Nejspíš mě ignoroval, protože otevřel dveře. „Wesley !!!" Křiknu po něm a rychle se natáhnu pro tričko, které jsem si vyslíkla. „Tobě to trvá." Otráveně sykne. „Zapomněla jsem." Omluvím se i když nevím proč. Wes vejde do pokoje a zavře za sebou dveře. „Ukaž pomůžu ti něco vybrat." Podívá se do mé skříně a začne v ní hledat.
Nakonec vytáhl krátké černé šaty. Dostala jsem je od mé mámy, ale já v nich nikdy nebyla. Jsou moc ehm krátké. „To ani náhodou." Skřížím ruce na prsou a ušklíbnu se. „Hele. Cara je kočka. Já chodím jen s kočkama, takže si to oblečeš." Protočím oči a vezmu si od něj černé šaty. Vlezu do koupelny a rychle si je obleču. Naštestí mi pasovaly dobře a nebyli ani tak špatný, jen jsem byla prakticky nahá.
„Grrr jak v tom může někdo chodit." Dodám když vyjdu z koupelny. „Protože to je sexy." Řekne Wes, který se celou dobu co mě pozoruje kouše do rtu. Natáhnu se pro malou kabelku a dám si do ní telefon, klíče a peněženku.
„Můžem ?" Zeptá se a já kývnu na souhas. Dojdeme k jeho autu a nasedneme dovnitř. „Bude tam i Cara ?" Zeptám se když nastartuje. „Asi Jo." Odsekne a šlápne na plyn. Tou rychlostí narazím do sedačky. „Jezdíš jako prase." Otráveně si zapnu pásy a Wes se nad mou poznámkou Zasměje.
Dalších 5 minut je v autě ticho. Trapné ticho. Oba si nemáme co říct, ale když zastavíme před domem Wes se na mě otočí. „Takže. Chodíme spolu. Snad se nebudou ptát jak jsem se poznali, kdyžtak se známe od tvé sestry." Jednoduše řekne a pak vystoupí z auta.
Taky jsem vystoupila a šla rychle za ním. Dojdeme ke dveřím a Wes zazvoní. Pak mě vezme za ruku. Je to pro měl hrozný pocit a taky divný nezvyk. Držet se s ním za ruku. Ehm Ehm... „Čau kámo !" Dveře otevře Denn. Docela sympatický kluk s hnědými oči. „ A ty jsi Beth že ? Moc mě těší." Podáme si ruce a pustí nás dovnitř.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V domě bylo asi 10 lidí. Opravdu taková sešlost.
Většina byla venku, ale já a Wes jsme šli do obývacího pokoje, kdy bylo kluci z jeho party. Šel s náma i Denn a když si sedl, zůstalo jen jedno místo. Jako pravý gentleman si to místo vzal a sedl si. Takže jsem si vyhlídla židly, která stála kousek dál. Chtěla jsem pro ni zajít, ale když jsem procházela kolem Wese, zatáhl mě na svůj klín. Obmotal kolem mě ruce a hlavu si opřel o mé rameno.
Chtěla jsem mu říct, co to dělá, ale pak jsem si uvědomila, že spolu "chodíme" a tak jsem zůstala mlčet. Celou dobu se tam bavili o nějakých věcech, které jsem skoro nevnímala. „Můžeš se trochu uvolnit ?" Zašeptá mi do ucha Wes a mě osype zima. Pokusím se uvolnit, ale i tak mi to moc nejde. „Hej Beth. Co na to říkala Cara, že si ji sebrala kluka." Zeptá se mě jeden z jeho kamarádů. Předpokládám, že to je Cameron.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„No nadšená nebyla." Odpovím a ostatní se zasmějou. Najednou mi začne zvonit telefon. „Promiň." Vstanu a odejdu pryč z místnosti. „Dane... můžeš..." Začnu, ale on mě přeruší. „Moje máma.." uslyším jak brečí. Po dlouhé době jsem ho slyšela brečet. „Tu operaci nezvládla." Ještě víc se rozbrečí, že mu není pomalu rozumnět. Jeho mamka dostala před rokem rakovinu. Začalo to nevinně, ale pak se to zkurvená nemoc rozlezla po celém těle. Dnes měla jednu důležitou operaci, která ji měla zvýšit procenta na delší přežití. „To je mi líto, hned přijdu za tebou, ano?" Řeknu „Dobře." Odpoví a pak to típne. „Jak dlouho budete předstírat tuhle blbost." Ozve se Cara, která se objevila přede mnou. „Nevím o čem to mluvíš." Hraju, že nic nevím. „Ale jen nedělej ty děvko!" Křikne. „Caro!" Objeví se u nás Wes, který mě objeme kolem pasu.
